Proč mi ti křesťané nedají pokoj?

Pokud jste někdy hráli "Oko bere" nebo jinou karetní hru, tak určitě víte, jak někdy jedna karta může úplně zkazit dobře se rozvíjející hru. A nebo naopak, jedna dobrá karta může ze špatné hry udělat dobrou.

I náš život je svým způsobem taková hra, ve které máme rozdané karty a je na nás, co s nimi uděláme. Některé nezměníme, jiné můžeme vrátit s nadějí, že nová karta bude lepší než ta původní...

Občas zde na blogu v diskuzi zazní otázka, proč mají křesťané stále potřebu hovořit o Kristu. Jsem křesťan a tak se vám pokusím popsat, proč s lidmi hovořím o své víře a proč o ní občas píšu i na tomto blogu.

Chodíte rádi na hřiby? Já ano, ale protože se čas od času stěhuji, tak většinou neznám ta správná místa. Díky tomu jsem ale také zjistil, že existují dva druhy houbařů. Jedni domů nosí vždy plný koš hřibů, ale nikdy by vám neprozradili, kde rostou. Raději by je nechali v lese zkazit, než by se podělili. A pak je druhá skupina houbařů, kteří vás klidně vezmou s sebou, protože je těší, když vás vidí, jak se radujete z každého hříbečku...

Bůh v mém životě hraje velkou roli. Možná bych už dnes mohl říci, že je to role hlavní. Za ty roky, které působí v mém životě, jsem pochopil, že život s ním je pro mne mnohem cennější, než bez něj. Ježíš Kristus jednou přirovnal život s Bohem k pokladu. A apoštol Pavel popsal podobné pocity slovy: "Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných. Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě. Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka." (Bible, list Římanům 1)

Když křesťan uvěří v Krista, získá podle Bible jistotu, že bude s Bohem žít věčně v jeho království. Ví, že už nemůže získat víc a raduje se z toho. Při tom si ale uvědomuje, že spousta lidí, které zná, tuto radost ještě nepoznalo. Proto se s těmito lidmi chce o svou radost podělit. Přeje si, aby ji mohli poznat a aby ji pak mohli prožívat společně. Nechce být jako ten sobecký houbař, chce se podělit s každým, kdo o to bude stát.

Jako křesťan věřím, že Kristus je v mém životě to nejcennější, co mám. Má pozitivní vliv na mé vztahy s lidmi, pomáhá při řešení problémů v rodině, učí milovat i ve chvíli, kdy mé pocity říkají něco jiného. Je odpovědí na mé hledání smyslu života. Proto jsem na něj vsadil v mé životní hře.

Táta mi jednou vyprávěl příběh, o který bych se s vámi chtěl na závěr podělit. Vědec cestoval po světě a snažil se zvýšit své poznání. Jednou se dostal až k široké řece. Chtěl na druhou stranu a proto vyhledal převozníka. Když plují na loďce, ptá se: "Převozníku, rozumíš integrálům a derivacím?" Ten se na něj dívá a ptá se: "O čem to mluvíte?" Vědec reaguje slovy: "Tak to jsi ztratil čtvrtinu života."
Chvíli sedí tiše a pak se ptá převozníka znovu: "Převozníku, chápeš teorii relativity?" A když dostává opět zamítavou odpověď, zděšeně říká: "Tak to jsi ztratil druhou čtvrtinu života!"
Opět chvíli mlčí. Pak se obrací na muže u vesel: "Převozníku, a umíš latinsky?" "A na co by mi tady, na řece, byla latina?"
Vědec chce přidat další, již třetí čtvrtinu, když v tom najeli do peřejí a loď se převrhla.
Převozník volá: "Pane, umíte plavat?"
"Ne, neumím...", volá vědec.
"Tak to jste ztratil celý život!"

Až se zase setkáte s křesťanem, který se s vámi bude chtít podělit o svou víru, máte dvě možnosti – poslechnout si ho, nebo mu slušně říci, že nemáte zájem. A když tu na blogu narazíte na článek s křesťanskou tématikou, máte stejnou možnost. Přečíst si ho, nebo překliknout na jiný. Článků, ve kterých o Bohu není ani slovo, je tu spousta.

Tak ať Vám Vaše životní sázka vyjde. Já věřím, že jsem vsadil dobře.

(Dovolil jsem si po zveřejnění změnit nadpis článku, který původně zněl: "Co když vsadím na špatnou kartu"?)