Na fotce nestárneme

Díváte se rádi na své fotky? Třeba na momentky ze svého dětství? Nebo na ty maturitní či dokonce svatební? Já osobně se k tomu dostanu jen velmi zřídka, přesto je mám rád.

Není to tak dávno, co jsem tu psal o nás důchodcích. Zdejší kolega mi pak v diskuzi napsal něco v tom duchu, ať si nevymýšlím, nebo ať provedu aktualizaci své profilové fotky. Přiznám se, že mi to nejen polichotilo, když mi ten důchod nechtěl věřit, ale také mne tím pobavil, protože jsem tu změnu profilové fotky udělal asi tři týdny před tím.

Jeho poznámka mne inspirovala k tomu, abych se znovu podíval na fotku, kterou jsem tu měl jako první. Zjistil jsem, že si na ní sice jsem ještě trochu podobný, ale protože jsem v mezidobí prodělal operaci očí a nemusím už pořád nosit brýle, tak by mne možná ti, co si pamatují tu původní fotku, nepoznali.
S tím také souvisí i vzpomínka na radu z diskuze pod jedním mým článkem, když se na blogu objevila právě ta nová fotka. Prý, ať se nestydím za to, že musím nosit brýle, že v nich stejně vypadám lépe...

Je to už pár let, co jsem byl naposledy na srazu zdejších blogerů. Už tehdy jsem si všiml, že někteří na svých profilových fotkách vypadají mladší, než ve skutečnosti. No a protože vidím u jejich blogů stále stejnou profilovku, tak si občas říkám, jak asi vypadají dnes, když jim čas určitě musel přidat pár dalších vrásek.

Při tom prohlížení fotek jsem si vzpomněl na příhodu z dětství. Svého dědy jsem se tehdy ptal, proč má tu svou tvář tak pokrčenou. Usmál se a řekl: „Jo, synku, pod každou vráskou na mé tváři je ukrytá vzpomínka na nějaký příběh.“ Byl jsem malý a tak jsem mu to věřil.
„Fakt, dědečku?“ reagoval jsem, „a jaký příběh ukrývá tahle vráska?“
„Počkej, musím se podívat do zrcadla, kterou máš na mysli.“ Vzal zrcadlo, co používal při holení, chvíli se díval na tu vrásku a pak začal vyprávět. Visel jsem mu na rtech. Když skončil, chtěl jsem vědět, jaký příběh skrývá další vráska. Jen se na mne usmál a řekl: „Nechejme si něco taky na zítřek. Teď už jdi spát.“

Na fotce z dětství jsem pořád ten malý nezbeda. Na té svatební jsem stále mladý, štíhlý a moje vlasy ještě nejsou stříbrné. Na fotce nestárnu, jsem na ní pořád stejný.
Realita je ale jiná. V zrcadle vidím trochu jiný obrázek. Je v něm tvář, ve které se zrcadlí spousta příběhů. Některé smutné, jiné veselé. Na jedny bych možná raději zapomenul, ty druhé si i po mnoha letech připomínám stále rád.

Příběhů už mám ve tváři pěknou řádku. Takže, až se mne má roční vnučka začne jednou vyptávat na ty mé vrásky, budu ji mít o čem vyprávět... A přiznávám, že se na to už teď těším.