Přísahám na holý pupek

"Přísahám na holý pupek!" prohlásil Jirka, když jsme se přeli o to, zda nám trochu "necigání" při svém vyprávění. Pocházel z ateistické rodiny a pupek byl pro něho tak posvátný, jako pro nás Bible nebo pro mohamedána Korán.

Od té doby jsem už slyšel spoustu přísah. Nejčastěji od různých individuí, která se čas od času zjeví u našich dveří s nějakou velice zajímavou historkou o tom, jak přišla o peníze i doklady... Bydlet na faře je někdy velice dobrodružné.

Po Havlově amnestii si všichni propuštění mysleli, že co farář, to milionář. A tak jsme v té době někdy i vypínali zvonek, abychom měli chvíli klid od lidí, kteří byli ochotni přísahat i na smrt své dávno zemřelé babičky, že nám půjčené peníze vrátí hned jak...

Apoštol Pavel nás vede k úvaze o Abrahamovi: "Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě; nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. Proto mu to `bylo počítáno za spravedlnost´.
To, že mu to `bylo počítáno´, nebylo napsáno jen kvůli němu, nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění." (Římanům 4,19-25)

Jednoho dne zaklepal na Abrahamův stan samotný Hospodin. Navštívil stárnoucího muže a jeho ženu, aby jim oznámil, že se konečně dočkají syna. Sára už měla po přechodu a Abrahamovi už bylo skoro sto let. Víte, co je v tom dnešním textu zajímavé? Hospodin nedává žádnou přísahu. Nepřísahá ani na nebesa, ani na holý pupek, jako můj kamarád.

Boží slovo není potřeba podpírat nějakou přísahou. Je to Boží slovo a tak mu můžeme věřit. Jenže to není vždy tak snadné. V Bibli je spousta příběhů o tom, jak Bůh slíbil něco, co se zdálo jako naprostý nesmysl. Pokud něco slíbil, vždy to splnil. Podobně, jako se Abraham dočkal svého syna, dočkáme se i my naplnění všeho, co Bůh slibuje každému, kdo ve svém životě vsadí na vztah s Hospodinem.

Ježíš Kristus vybízí své následovníky: "Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: `Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.´
Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne´; co je nad to, je ze zlého." (Matouš 5,33-37)

Jak po nás Bůh vůbec může chtít něco takového? Jednoduše proto, že u něho to tak platí. Když řekne ano, pak to znamená ano. Pokud řekne ne, pak počítejme s tím, že to znamená ne.

Občas uvažuji o tom, jaké by to bylo, kdybych mohl každému věřit vše, co mi řekne. Nepotřebovali bychom smlouvy, protože by stačilo slovo. Nemuseli bychom se přít, co je pravda a kamarád Jirka by nemusel přísahat na holý pupek.

Tyto úvahy většinou končím konstatováním, že si na to budu muset ještě chvíli počkat. Jediným, kdo nikdy nelže a komu můžeme věřit na sto procent, je Bůh. Pro lidi se pravdomluvnost stane samozřejmostí až v nebi. Ale já (i ty) s tím můžeme začít už teď.