- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Od té doby jsem už slyšel spoustu přísah. Nejčastěji od různých individuí, která se čas od času zjeví u našich dveří s nějakou velice zajímavou historkou o tom, jak přišla o peníze i doklady... Bydlet na faře je někdy velice dobrodružné.
Po Havlově amnestii si všichni propuštění mysleli, že co farář, to milionář. A tak jsme v té době někdy i vypínali zvonek, abychom měli chvíli klid od lidí, kteří byli ochotni přísahat i na smrt své dávno zemřelé babičky, že nám půjčené peníze vrátí hned jak...
Apoštol Pavel nás vede k úvaze o Abrahamovi: "Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě; nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. Proto mu to `bylo počítáno za spravedlnost´.
To, že mu to `bylo počítáno´, nebylo napsáno jen kvůli němu, nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění." (Římanům 4,19-25)
Jednoho dne zaklepal na Abrahamův stan samotný Hospodin. Navštívil stárnoucího muže a jeho ženu, aby jim oznámil, že se konečně dočkají syna. Sára už měla po přechodu a Abrahamovi už bylo skoro sto let. Víte, co je v tom dnešním textu zajímavé? Hospodin nedává žádnou přísahu. Nepřísahá ani na nebesa, ani na holý pupek, jako můj kamarád.
Boží slovo není potřeba podpírat nějakou přísahou. Je to Boží slovo a tak mu můžeme věřit. Jenže to není vždy tak snadné. V Bibli je spousta příběhů o tom, jak Bůh slíbil něco, co se zdálo jako naprostý nesmysl. Pokud něco slíbil, vždy to splnil. Podobně, jako se Abraham dočkal svého syna, dočkáme se i my naplnění všeho, co Bůh slibuje každému, kdo ve svém životě vsadí na vztah s Hospodinem.
Ježíš Kristus vybízí své následovníky: "Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: `Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.´
Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne´; co je nad to, je ze zlého." (Matouš 5,33-37)
Jak po nás Bůh vůbec může chtít něco takového? Jednoduše proto, že u něho to tak platí. Když řekne ano, pak to znamená ano. Pokud řekne ne, pak počítejme s tím, že to znamená ne.
Občas uvažuji o tom, jaké by to bylo, kdybych mohl každému věřit vše, co mi řekne. Nepotřebovali bychom smlouvy, protože by stačilo slovo. Nemuseli bychom se přít, co je pravda a kamarád Jirka by nemusel přísahat na holý pupek.
Tyto úvahy většinou končím konstatováním, že si na to budu muset ještě chvíli počkat. Jediným, kdo nikdy nelže a komu můžeme věřit na sto procent, je Bůh. Pro lidi se pravdomluvnost stane samozřejmostí až v nebi. Ale já (i ty) s tím můžeme začít už teď.
Další články autora |