Nejdůležitějších dvacet minut života

Dokázali byste odpovědět na otázku: "Kterých dvacet minut ve vašem životě bylo nejdůležitějších?"Už jste někdy nad něčím podobným přemýšleli?

Mne tahle otázka napadla nedávno. Ležel jsem na masážním lůžku obložený parafínem. Přede mnou bylo dvacet minut, kdy jsem mohl vnímat hřejivé teplo, pohodovou hudbu, příjemné šero a vlastní myšlenky.

Po delší době jsem nesledoval hodinky, ale pomalu ubíhající čas. Chvílemi jsem usínal, pak se zase probouzel a snažil se vzpomenout, o čem jsem přemýšlel, než mne přemohla dřímota.
Začal jsem přemýšlet o tom, co vše se dá stihnout za dvacet minut. V hlavě jsem počítal, kolik bych za ti dobu ušel pěšky, kolik kilometrů bych zdolal na kole, v autě nebo v raketě. Pak mne napadlo, kolik se toho dá za tu dobu probrat v diskuzi. Jak krátká je to doba, když máte návštěvu v nemocnici a jak dlouhá a nekonečná je to doba, když sedíte v zubařském křesle.

Dvacet minut v parafínovém zábalu se pomalu chýlilo ke konci a mne najednou napadla právě ta otázka, kterou jsem vám položil v úvodu: "Kterých dvacet minut mého života považuji za nejdůležitější?" A protože jsem ještě měl čas, tak jsem hledal odpověď. Narození? Křest? Maturita? Státnice? Svatba? Narození dětí? ...? Ani jednu z těchto a podobných odpovědí jsem nevybral. Vlastně jsem v tu chvíli nevybral žádnou.
O chvíli později jsem měl další proceduru, u které jsem znovu ležel a čekal, až uplyne stanovený čas. Znovu jsem se v myšlenkách vrátil k neuzavřené otázce. Kterých dvacet minut je v mém životě nejdůležitějších? Znovu jsem probíral různé možnosti, ale opět jsem s žádnou z nich nebyl spokojen.

Najednou se mi vybavila moudrost Saula z Tarsu, který je známý jako apoštol Pavel. Ten prohlásil: "... nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli..." (Filipským 3,13) V té chvíli se mi konečně rozsvítilo! Vždyť já pořád pátrám ve své minulosti, kterou už nezměním.
Nejdůležitější jsou přece ty minuty, které mám právě před sebou. Ty změnit mohu. A když je dobře využiji, stanou se krásnou vzpomínkou. Ale po nich začne dalších nejdůležitějších dvacet minut mého života a tak to půjde vždy dál, až do okamžiku, kdy naposled vydechnu.

Přeji i vám, ať jsou ty nejdůležitější chvíle vašeho života ještě před vámi. A ať se co nejvíce z nich stane příjemnými vzpomínkami na dobře využitý čas. Vzpomínkami, ke kterým se budete vždy rádi vracet.