Falešní proroci

        Bible by měla hrát v životě křesťana zásadní roli. V dobách, kdy ještě nebyly biblické knihy napsány, hrálo velkou roli vyprávění. Ti starší těm mladším předávali to, co slyšeli od svých rodičů nebo prarodičů. Tak to bylo až do Mojžíše. Jemu dal Bůh příkaz, aby vše, co mu řekne, zapsal do knihy Zákona a tu pak uložil do svatyně.

        Jak už jsem psal včera, Mojžíš je považován za největšího z proroků, protože se s Bohem setkával "tváří v tvář". Setkání s Bohem se projevilo i tím, že jeho tvář zářila zvláštní energií. Apoštol Petr nás ale varuje před jedním velkým nebezpečím: "V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu."  (2. Petrův 2,1)

        Apoštol musí konstatovat, že mezi věřícími budou vždy i podvodníci, kteří budou chtít zneužít zvláště ty, kteří ve své naivitě věří všemu, co jim kdo řekne. Falešní proroci jsou jedním z největších nebezpečí, které křesťanství hrozí. Ježíš varuje: "Tehdy, řekne-li vám někdo: `Hle, tu je Mesiáš nebo tam´, nevěřte! Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. Hle, řekl jsem vám to už předem." (Matouš 24,23-25)

        Toto Ježíšovo důrazné varování je určeno zvláště lidem, kteří budou žít těsně před návratem Ježíše na naši Zemi. Nebude se jednat jen o nějaké blábolení. Podle Ježíše budou jejich činnost provázet "veliká znamení a zázraky". Nebude se jednat o nějaké laciné triky pouťových kouzelníků. Za tím vším bude moc, kterou těmto lidem propůjčí ďábel.

        Ježíš konstatuje, že tito falešní a lživí proroci budou tak přesvědčiví, "že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné."

Jak se tomuto podvodu můžeme bránit? Možná bychom si mohli vzít příklad z křesťanů v Beroji, o kterých Lukáš v knize Skutky apoštolů napsal: A hned té noci vypravili bratří Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagógy. Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. A tak mnozí z nich uvěřili a s nimi nemálo Řeků, vznešených žen i mužů. (Skutky 17,10-12)

        Lukáš tu zdůrazňuje ochrannou roli Písma. Tehdy jen Starého zákona, dnes celé Bible – obou jejich částí – Starého i Nového zákona. A tak se znovu dostáváme k textu, který jsme četli včera: "Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha."  (2. Petrův 1,20-21)

        Bible je to nejvzácnější co máme. Představuje Boha, který nás miluje a chrání, odpouští nám a nabízí svou milost. Bible je světlo, které nám svítí na cestě do Božího království. Bible je i zbraní, kterou se můžeme bránit svodům falešných proroků. Když se dnes setkáme s někým, kdo bude prohlašovat, že je poslaný Bohem, nebojme se jeho slova i život poměřovat svědectvím biblických proroků. Buďme přitom stejně důslední, jako byli naši křesťanští bratři a sestry v Beroji. Děkujme denně Bohu za jeho slovo, které máme v Bibli. Děkujme a čtěme.