Bůh žehná dětem (Požehnání v Bibli - 6)

Dnes se v našem sobotním přemýšlení o Božím požehnání poprvé podíváme do evangelií. Matouš popisuje zajímavou situaci ze života svého mistra. Nejspíš byl u toho jako jeden z účastníků.

Ježíš tehdy spolu se svými učedníky prožil další náročný den. Všichni se už viděli někde v ústraní, kde by se mohli natáhnout a začít odpočívat. Jenže v té chvíli se stalo něco zvláštního.
Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.
Ježíš však řekl: "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské."
Požehnal jim a šel dál. (Matouš 19,13-15)
Z textu není zcela jasné, kdo přinášel své děti k Ježíši. Ale nejspíš to byli oba rodiče. Lukáš ve svém evangeliu píše, že Marie s Josefem navštívili chrám se svým synem Ježíšem, nedlouho po jeho narození. Tam se také setkali se stařičkým Simeonem, který se těšil na příchod Mesiáše. Bůh viděl jeho velkou touhu po setkání s Mesiášem a tak mu slíbil, že ho skutečně uvidí. Když Simeon uviděl Josefa s Marií, vzal Ježíše do náručí a chválil Boha, že se této chvíle dočkal. Lukáš pak ještě napíše: "A Simeon jim požehnal..." (Lukáš 2,34)

Podle všeho k Ježíši ten večer přicházejí mladé manželské páry a přinášejí k němu své děti, "...aby jim žehnal a se za ně modlil..." (Průvodce životem) Touží po tom, aby na jejich dětech spočinulo požehnání tohoto velkého učitele.
Učedníci se ale domnívají, že už toho bylo ten den dost. Proto se snaží tyto lidi od Ježíše odehnat. Myslí to upřímně. Ježíš si podle nich už potřebuje odpočinout. Možná měli strach, že kdyby Ježíš těmto rodinám požehnal, vzbudil by zbytečný hněv kněží, kteří si v té době na tuto činnost dělali monopol.
Ježíšovi toto vše nevadí. Přestože je už unavený, zastaví se, postupně vkládá ruce na jednotlivé děti a prosí svého nebeského Otce, aby tyto děti chránil a dal jim své požehnání. Prosím, aby z těchto dětí vyrostli budoucí obyvatelé jeho království.

Myslím, že nám tím chtěl Ježíš ukázat, co můžeme udělat pro naše děti. Už, když jsou malé, je můžeme přinést k Bohu a vyprosit si u něj pro naše potomky jeho požehnání. Když přijdeme s naším dítětem k Ježíši, on nás nevyžene. Položí své ruce i na jejich hlavu a dá jim své požehnání, které je bude provázet tak dlouho, jak dlouho o ně budou stát.
Nebojme se dát dětem tento hodnotný dar do jejich života co nejdříve. Nic lepšího totiž pro ně udělat nemůžeme.