Bůh požehná tvému chlebu a tvé vodě (Požehnání v Bibli 8)

Po týdnu se chceme spolu znovu zamýšlet nad Božím požehnáním. Tato Boží činnost nám může do našeho každodenního života přinést mnoho pozitivního. Záleží ale na nás, zda Bohem nabízený dar pravidelně přijímáme.

Dnes se na chvíli vrátíme do doby, kdy Izrael putoval do zaslíbené země. Bůh jim dává následující slib: Můj posel půjde před tebou a uvede tě k Emorejcům, Chetejcům a Perizejcům, ke Kenaancům, Chivejcům a Jebúsejcům, a já je zničím.
Nebudeš se klanět jejich bohům a nebudeš jim sloužit. Nebudeš se dopouštět toho, co páchají. Úplně je rozmetáš a na kusy roztříštíš jejich posvátné sloupy. Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu a tvé vodě. Vzdálím od tebe nemoc; ve tvé zemi nebude ženy, která by potratila nebo která by byla neplodná; obdařím tě plností let.
Pošlu před tebou svou hrůzu a uvedu ve zmatek všechen lid, k němuž přicházíš; obrátím před tebou všechny tvé nepřátele na útěk. (Exodus 23,23-27)

Každé pondělní dopoledne hledáme v Bibli s kamarádem Martinem odpovědi na různé otázky, které přináší život. Naše hledání začíná vždy společným jídlem. Snídáme spolu a já vždy nachystám něco, co mám rád. Nejčastěji dělám šrotovou kaši s ovocem. Z pšenice namelu čerstvou grahamovou mouku a té pak uvařím kaši. Na hluboký talíř nastrouhám jablíčko, které pak zaliji hotovou kaší a vše posypu kakaem a jemně omastím. Občas dám nahoru banán nebo jahody.
S Martinem se tak setkáváme už skoro půl roku. Zjistil jsem, že máme něco společného – chutná nám. Možná si nyní říkáte, že to je normální, že většině lidí chutná. Ale nám chutnají i obyčejná jídla. Taková šrotová kaše je pro nás přímo pochoutka. Klidně bychom mohli jíst šunku nebo řízek, a občas si něco takového také dáme, ale pak se zase vrátíme k něčemu obyčejnému jako třeba chléb s máslem, medem a k tomu teplé mléko, nebo dušená zelenina...
Mnoho lidí by dnes nad mou kaší ohrnovalo nos. Měli by pocit, že je takovým jídlem urážím. Martinovi ale chutná. Pro mne je jídlo s ním vždy příjemným zážitkem. Je to takový skoro hmatatelný důkaz toho, jak se to projeví, když Bůh žehná chlebu a vodě. Myslím, že nám s Martinem by chutnalo, i kdyby byl jen suchý chléb a k němu sklenka vody.

To, že nám chutná, považuji za jeden z projevů Božího požehnání. Až dnes budete obědvat, zkuste Bohu poděkovat za to, že vám chutná. Není to zase až taková samozřejmost. Poděkujte mu za to, že vám chutná i takové "obyčejné" jídlo, jakým je chléb. Poděkujte mu za to, že vaši žízeň uhasí i obyčejná čistá voda.