97) Je Ježíš necita? (Mat.8,21-22)

Včera jsme přemýšleli o zákoníkovi, který chtěl následovat Ježíše. Když se mu svěřil se svou touhou, Ježíš mu to rozmlouvá a radí, ať vše ještě dobře zváží.

Po tomto setkání přichází za Ježíšem další člověk. Matouš i toto setkání zaznamenal pro naše poučení: Jiný z učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce."
Ale Ježíš mu řekl: "Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé." (Mat.8,21-22)

Mojí mamince zemřel táta, když byla nemocná. Bydleli jsme ve Vyškově a pohřeb byl u Příbrami. Ošetřující lékař jí tehdy cestu na pohřeb zakázal. Řekl jí: „Pokud pojedete, tak za pár dní budeme pohřbívat vás.“ Vím, že maminku dlouho trápilo, že nemohla být u rozloučení s jejím tátou.

Když se vžívám do situace učedníka, který právě přišel o tátu, dovedu si představit, jak ho slova Pána Ježíše musela v té chvíli bolet. Byla to podobná bolest, jakou prožívala maminka, když umřel můj dědeček a ona kvůli nemoci nemohla jet na jeho pohřeb.
Jenže tento učedník nebyl nemocný. Mohl si na pár dnů odskočit, pohřbít otce a pak by se zase vrátil za Ježíšem. Proč mu v tom Ježíš brání? Je opravdu takový necita? Tomu přece nemůžeme věřit, pokud čteme v Novém zákoně v evangeliích jeho životopis. Jak tomu tedy rozumět?
Jako chlapec jsem si myslel, že klíčem k pochopení je následující věta Matoušova evangelia, kde je napsáno, že Ježíš „vstoupil na loď a učedníci ho následovali.“ Kdyby se tedy tento učedník vzdálil na pohřeb svého otce, nestihl by odjezd lodi. Později jsem pochopil, že Ježíš se pohyboval na celkem malém území a proto by ho učedník mohl později vyhledat.

Proč tedy Ježíš říká tato slova, která se nám jeví jako necitlivá? Na co tím naráží? Apoštol Pavel napsal ve svém dopise židům následující radu: Je řečeno: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!´ (Žid.3,15) Odvolává se tu na 95.žalm. Jeho autor vybízí, abychom neodkládali rozhodnutí následovat Ježíše, pokud jsme k tomuto kroku vedení Božím duchem. Žalmista píše: „On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.“ (Žalm.95,7-9)

Když Bůh vyvedl svůj lid z Egypta, chtěl je co nejrychleji dovést do země, kterou slíbil Abrahamovi. Po přípravě pod horou Sinai, kdy dal lidu základní zákony, stanuly zástupy Židů na břehu Jordánu. Během čtyřiceti dnů mohli dojít do cíle. Jejich cesta se nakonec protáhla na čtyřicet let. Nedokázali poslechnout hlas Božího ducha a věřit, že s Bohem to dokážou.

Když Ježíš vybízí jednoho ze svých učedníků, aby šel za ním, nebyl necita. Věděl, že tento mladý muž by se už nevrátil. Doma by začal vyřizovat dědictví, také by se staral o hospodářství a dům... Tyto starosti by ho pohltily natolik, že by na Ježíše a Boží království zcela zapomněl. Proto mu radí, aby poslechl hlas Ducha svatého, který ho volal na cestu do Božího království.

Pane, dej mi sílu, abych dnes udělal vše, k čemu mne vyzve Boží duch. Otevři mé oči, abych viděl skutečný cíl mého života – Tvé království. Dej mi i dnes sílu ti důvěřovat na sto procent.