94) Král, který trpí s námi (Mat.8,16-17)

Už dříve jsem vzpomínal na dobu základní vojenské služby. Na důstojníky jsme se dívali jako na přerostlé kluky, které baví si hrát na vojáky. Jen ty cínové vyměnili za skutečné. Mezi „gumami“, jak jsme jim tehdy říkali, byla jedna výjimečné postava. Na rozdíl od ostatních ho nebavilo hrát si na vojáky. Byl to odborník, spojař, který měl rád svou práci. Jeho rota pravidelně vyhrávala všechny armádní soutěže spojařů. Kolegové byli v jeho věku už většinou plukovníky. On byl stále jen nadporučík, protože měl odvahu říkat i nepopulární pravdy.

Když jsme v zimě odjeli na cvičení do Šumavských lesů, netušili jsme, co nás čeká. Uhodily silné mrazy. V kabině auta nám teploměr občas ukazoval víc jak třicet stupňů mrazu. A my jsme spali ve srubech, kde pouze u kamen byla teplota nad nulou. Nadporučík Jelínek se tehdy rozhodl, že zůstane s námi. Když jsme si mysleli, že něco v tom mrazu nejde, on nám ukázal, jak to dělat. Neměl problém vzít na záda dvacetikilovou cívku s dvojlinkou a pak s námi pochodovat patnáct kilometrů... Večer nás pak učil, jak se obléct, abychom v armádním spacáku do rána nezmrzli. A když zjistil, že důstojník odpovědný za zásobování přivezl málo jídla, během dvou dnů zjednal nápravu.
Díky tomuto cvičení získal respekt u všech kluků v naší rotě. I ti největší ulejváci plnili jeho rozkazy do puntíku...

Když Matouš popisuje život s Ježíšem, zhodnotí jeho činnost následujícími slovy: „Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: `On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.´“ (Mat.8,16-17)

Ježíš přišel na náš svět, aby nám ukázal skutečnou povahu našeho Boha. Chce, abychom věděli, že není Bohem, který sedí někde v nebi, daleko od pozemské bitvy mezi dobrem a zlem. Když to bylo třeba, sestoupil na naši zemi a bojoval s námi. Stal se obyčejným člověkem, který na svém těle cítil bolest, zimu, hlad a další útrapy, které musíme snášet i my. Když za ním přicházíme se svými starostmi, ví o čem mluvíme. Rozumí nám, protože to vše také prožil.

Už ve Starém zákoně je několikrát napsáno, že Bůh sestoupil z nebe na naši Zemi. Sestoupil, aby udělal něco, co by nešlo udělat od jeho trůnu. Například osmnáctá kapitola knihy Genesis popisuje, jak Bůh sestoupil, aby hovořil s Abrahamem o zničení Sodomy a Gomory i o milosti, kterou je ochoten dát všem, kteří budou schopni zavčasu odejít do bezpečí.

Ve třetí kapitole knihy Exodus zase můžeme číst o tom, jak Bůh sestupuje, aby se mohl setkat s Mojžíšem, když přišel čas k ukončení otroctví Abrahamových potomků v Egyptě.

Třicátá čtvrtá kapitola stejné knihy popisuje uzavření smlouvy mezi Bohem a Izraelem. Aby k této smlouvě mohlo dojít, musel Bůh sestoupit na horu Sinaj a tam se setkat s Mojžíšem, který na tutéž horu musel vystoupit.

Ježíš nemá problém s tím, když se musí snížit na naši úroveň. Ví totiž, že opačně to není možné. Stvoření se nikdy nemůže rovnat se svým Stvořitelem, pokud se ten nesníží na úroveň stvoření.

Pane, děkuji Ti, že mi rozumíš. Díky za to, žes prožil život, který mi dává schopnost věřit, že mi odpovíš na mé volání. Jsem rád, že mám Boha, který se nebojí sestoupit za mnou dolů, vzít mne za moji ruku a pomoci mi znovu povstat a pokračovat v započaté cestě do Jeho království.