88) Zázrak neruší zákon (Matouš 8,4)

Včera jsme spolu četli příběh muže, který byl Ježíšem zázračně uzdraven ze svého malomocenství. Když se doslechl o Ježíši a jeho zázračné moci, našel v sobě odvahu a přišel za Ježíšem se smělou žádostí:

„Pane, můžeš mne očistit od mé nemoci?“ Toužil po návratu domů ke své rodině a přátelům. Pro člověka, kterého postihlo malomocenství, nesplnitelné přání.
Ježíš na jeho prosbu odpověděl kladně. Muž byl najednou zdravý. Mohl se zase podívat domů. Už se těšil, jak překvapí své blízké, když v tom od Mistra slyší: "Ne abys o tom někomu říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví." (Matouš 8,4)

Ještě nemůže jít domů. Musí naplnit ustanovení zákona o malomocenství, který byl na Boží příkaz vydán Mojžíšem v době putování Izraele do zaslíbené země. Jen kněz mohl člověka, který trpěl malomocenstvím, prohlásit za čistého. Pokud se tak nespalo, platila slova knihy Levitikus: „Malomocný, který je postižen, bude mít šaty roztržené, vlasy na hlavě neupravené, vousy zahalené a bude volat: »Nečistý, nečistý!« Po všechny dny, co bude postižen, zůstane nečistý. Je nečistý. Bude bydlet v odloučení, jeho obydlí bude mimo tábor.“ (Leviticus 13,45+46)

Našeho malomocného uzdravil sám Bůh. Proč tedy Ježíš trvá na tom, aby se k tomuto zázraku ještě vyjádřil kněz? Copak kněz je víc než Bůh? Myslím, že tomu nevěří nikdo z nás. Ježíš nás chce naučit něčemu podstatnému, co se nám v životě bude hodit.

Vzpomínám si na kamaráda, který byl zázračně uzdraven v době, kdy měl podle lékařů zemřít na rakovinu. Po modlitbách celého sboru lékaři zjistili, že je zdravý. Přesto tomuto člověku doporučili, aby změnil životní styl, hlavně pak jídelníček. Měl se vyhýbat těžce stravitelným pokrmům a naopak dávat přednost syrové stravě. Když jsem ho navštívil doma, mohl jsem ho pochválit. Jeho jídelníček byl přímo vzorný...

Uběhlo pár let. Šel tehdy na svatbu své sestry. Měl připraveno jídlo, na které byl zvyklý. Kamarádi mu ale říkali, že už by si mohl zkusit dát řízek. Vždyť je přece zdravý. Po dlouhém přemlouvání nakonec podlehl pokušení a ochutnal. Začal pak jíst normálně. Věřil, že vše je v pořádku. Po několika týdnech zemřel. Lékaři mu už nemohli pomoci.

Tento příběh nás vede k poznání, že zázrak neruší zákony. I když jsem zázračně uzdraven, neznamená to, že se mohu znovu vrátit ke svým dřívějším nezdravým stravovacím návykům. Naopak, musím si své zdraví chránit a udělat maximum pro jeho udržení.

Ježíš posílá uzdraveného ke knězi. Po jeho dobrozdání měl obětovat dar, jako projev vděčnosti a pak teprve měl jít domů. Není to zbytečná byrokracie? Nemohl se Ježíš tomuto zákonu vyhnout? Copak hrozilo nějaké nebezpečí?

Zákon, na který se Ježíš odvolává, dal Židům prostřednictvím Mojžíše sám Bůh. Když dnes tyto zdravotní zákony v knize Leviticus studují vědci, žasnou nad jejich genialitou. Ježíš, jako autor tohoto zákona dobře věděl, v čem je síla tohoto zdravotního doporučení. Proto tolik dbá na jeho dodržování bez výjimek.

Pane, pomoz mi, abych Tvůj zákon neplnil jen z povinnosti. Pomoz mi, abych ve Tvém zákonu neviděl zbytečnou byrokracii. Dej mi moudrost, abych i já pochopil, že všechny Tvé zákony jsou k mému dobru a udělám nejlépe, když se jimi budu řídit.