87) Bůh touží po mé čistotě (Mat.8,2-4)

Občas vzpomínám na muže, který k nám přišel před několika lety. Zazvonil u našich dveří a chtěl peníze na jídlo. Přestože silně páchl, pozval jsem ho dál a pak jsem mu do tašky nachystal kousek chleba, konzervu, čerstvou zeleninu, pomeranč a pár jablek. Byl trochu zaskočený, pak poděkoval a odešel. Zápach zůstal a byl cítit i druhý den, když tento muž znovu přišel. Opět jsem mu nachystal jídlo, ale tentokrát jsem ho nechal stát přede dveřmi, protože jsem čekal návštěvu, které bych asi těžko vysvětloval, co je to u nás cítit.

Bezdomovec začal chodit pro jídlo pravidelně. Bylo nám ho líto, ale také nám bylo jasné, že to takhle nejde dál. Snažili jsme se mu sehnat ubytování a práci. Ve školce, kde pracovala manželka, sháněli brigádníka na sekání trávy. Paní ředitelka souhlasila s návrhem, že pokud by si náš návštěvník vzal tuto práci na starost, měl by celý rok jídlo zdarma. Radostně jsme mu to oznámili a on se od té doby neukázal. On totiž netoužil po domově, pořádku a čistotě. Byl spokojený a svůj zápach už asi ani necítil...

I Ježíš se setkával s lidmi, kteří žili na okraji společnosti. O jednom takovém setkání píše Matouš ve svém evangeliu: Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned byl očištěn od svého malomocenství. (Mat.8,2-4)

Tenhle malomocný se nespokojil se svým stavem. Toužil po změně a po návratu domů i do společnosti. Proto přichází za Ježíšem. Jeho nemoc byla vnímána jako Boží trest za předchozí hříšný život. Zpočátku se tomuto vnímání možná bránil. Časem ho převzal a uvěřil, že je Bohem zavržený a nemá už šanci na změnu.

Sedával u cesty a prosil poutníky o trochu jídla. Jednoho dne slyšel vyprávět o Ježíši, který uzdravuje různé nemoci. Dokonce prý vyhání i zlé duchy. Toto vyprávění v něm probudilo novou naději. Možná, možná ho Bůh ještě úplně nezavrhl. Od té chvíle nebyl schopen myslet na nic jiného. Potká se s Ježíšem?

Nakonec v něm dozrálo rozhodnutí – vydá se za Ježíšem. Najde ho a pak se ho zeptá, zda má ještě nějakou šanci... Výsledek už víme. Ježíš mu vrátil zdraví, čistotu a sebevědomí. Mohl se vrátit domů a začít normální život. Znovu mohl navštívit chrám, prožit den smíření a spolu se svými přáteli chválit Boha.

Chci dnes vzpomenout ještě jeden příběh. Byl to také bezdomovec. Měl dlouhé vlasy a vousy jako Krakonoš. Také moc nevoněl. Pravidelně chodil i okolo našeho domu a z popelnic vybíral zbytky potravy a vše, co mohl prodat do sběrných surovin. Po čase jsme se začali zdravit. Když zjistil, že bydlím „na faře“, vždy mne pozdravil slovy: „Pochválen buď Ježíš Kristus“. A já mu dopovídal: „Až na věky!“

Po nějaké době jsem si všimnul jeho proměny. Byl ostříhaný a oholený, a z kontejneru už vybíral jen papír a kovy. Měl na sobě čisté oblečení a hlavně, získal zpět svou sebedůvěru a zdravé sebevědomí. Když jsem se ho ptal, co se stalo, radostně vyprávěl o tom, že se seznámil se starší paní, která se cítila osamělá a tak mu nabídla přátelství a pomoc...

Pane, jsem rád, že i dnes děláš zázraky. Děkuji Ti, že i dnes toužíš po čistotě každého z nás. Jsi ochoten přijmout každého, pastora i bezdomovce. Prosím, očisti dnes i mne od všeho, co mi brání vidět Tvou velkou lásku.