84) Stavba, která (ne)musí spadnout (Mat.7,26+27)

Věřím, že včera jsme si všichni přáli, aby o nás platila Ježíšova slova o rozvážném člověku, který smysl svého života postavil na skále – základu, kterým nepohnou ani ty největší bouře našeho života.

Ježíš nás ale upozorňuje i na opačnou možnost. Říká: „Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ (Mat.7,26-27)

Vzpomínám si, jak jsem byl poprvé u moře. Bylo to v Bulharsku. Poprvé jsem viděl nádherné písečné pláže. A také jsem si vzpomněl na své dětství. Na stavění báboviček a také hradů z písku. Je to tak snadné, že to zvládne i malé dítě. Jenže to má i opačnou stránku. Stejně malé dítě může vaše dílo během malé chvíle zničit.

Ježíš, který je Stvořitelem celého vesmíru, ví, co potřebujeme ke štěstí. Ví také, co nás o štěstí a pohodu může připravit. Na počátku, když stvořil Adama a Evu, dal člověku vše, co potřeboval k tomu, aby si mohl žít jako v ráji. Snažil se naše prarodiče také varovat před nebezpečím nedůvěry. Kolem místa, kde hrozilo smrtelné nebezpečí, postavil výstražné značky. Ale ani to nepomohlo. Člověk se vydal svou vlastní cestou. Cestou nedůvěry a experimentování.

Při čtení Bible můžeme vidět následky. Ale také už od tohoto okamžiku můžeme vnímat Boží snahu o záchranu člověka. Neustále se snaží nabízet svou pomoc. Dává rady, jak se můžeme vymanit z područí zla. Ale jen málo kdo je ochoten naslouchat Božímu slovu a pak se podle něho zařídit.

Je snadnější stavět na písku a z písku, než na skále a ze skály. Ten, kdo staví na písku je zpočátku úspěšnější. Dílo mu jde rychle od ruky. Zatímco rozvážný člověk ještě pracuje na základech, bláznivý stavitel kolauduje. Možná musí trochu uplatit stavební úřad, protože v jeho domě není vše podle přísných norem... A blázen směje se tomu poctivému a rozvážnému staviteli a považuje ho za blázna. Pak se jednoho dne zatáhne obloha, přijde bouře, vítr a přívaly vody. A tehdy bláznivému staviteli ztuhne úsměv na tváři.

Blížíme k závěru kázání, ve kterém Ježíš zve do svého království. Všichni, kdo toto pozvání přijmou, tvoří církev. O této církvi Ježíš prohlásil, že ji založil na skále. Také řekl, že pokud bude stát na skále – na Božím slovu – ani brány pekelné ji nepřemohou. Když se ohlédneme nazpět, zjistíme, že brány pekelné křesťanskou církev už mnohokrát přemohly. Stává se tak vždy, když přestaneme naslouchat Božímu slovu a raději stavíme na člověku. Nejen středověk je důkazem toho, jak mohou křesťané stavět na písku – na člověku.

I my dnes můžeme zaměnit Boha za člověka. Místo na naslouchání Božímu slovu můžeme svůj život postavit na naslouchání moudrým lidem. Ježíš takové počínání komentuje slovy: „Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ Máme dvě možnosti. Mohu být rozvážný nebo bláznivý stavitel. Mohu jít cestou rychlého rozletu, na jehož konci bude velký pád. Nebo se mohu vydat náročnější cestou. Cestou, na jejímž konci bude Ježíšovo nebeské království.

Pane, pomoz mi, abych i dnes byl rozvážným stavitelem, který Ti nejen naslouchá, ale také jedná podle Tvých rad.