82) Zázraky, které nespasí (Mat.6,31-34)

Nejsou to naše slova, co nám umožní vstup do Božího království. Pomoci nám může naše ochota naslouchat Bohu. Naslouchat a pak slyšené převádět do svého všedního života. Touha činit vůli nebeského Otce.

Je docela možné, že jsme si včera říkali: „Díky Bohu, to není můj případ. Já mám s Bohem spoustu velkých zkušeností. Dokonce i zázračných. Lidé nevěřili svým očím, když jsem v Božím jménu a síle konal Boží dílo...“

Proto Ježíš ve svém kázání a varování pokračuje dál. Upozorňuje nás: „Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´
A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´“ (Mat.7,22+23)

Je možné, abychom prožívali zázraky a přitom byli činiteli nepravosti? Jak to Ježíš myslí? Bůh přece nemůže dát svou sílu někomu, kdo nakonec nevejde do jeho království. Nebo snad ano?

V této souvislosti mne vždy zarážejí zkušenosti Božího lidu po vysvobození z egyptského zajetí. Bůh je vyvedl a projevil při tom obrovskou moc. Nakonec, posuďte sami:
- Způsobil deset egyptských ran. Dnes bychom možná řekli deset ekologických katastrof. A nejen, že je způsobil. Později odstranil i jejich následky.
- Později pomohl židovským běžencům překročit suchou nohou rákosové moře.
- Když přišli na místo, kde byl jediný zdroj pitné vody díky zamoření nepoužitelný, nabídl mobilní čistírnu vod.
- Dal dostatek masa, když na něho měli chuť.
- Chránil je před nepřátelstvím okolních národů.
- a tak bychom mohli pokračovat.

Izraelité prožívali velké Boží přiznání. Skrze Mojžíše Bůh dělal mocné činy. A přece Bůh na jejich adresu musí říci: „Věru že nevejdete do země kromě Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, ačkoliv jsem pozvedl ruku k přísaze, že v ní budete přebývat. Ale vaše děti, o nichž jste tvrdili, že se stanou kořistí, do ní uvedu, takže poznají zemi, kterou jste zavrhli.“ (4.Moj.14,30-31)

Zázraky a Boží činy v mém životě ještě neznamenají jistotu pro nebeské království. Mnozí z těch, kteří nakonec zůstanou před branami Ježíšovy říše, byli ve svém životě svědky Boží moci. Někteří dokonce v této moci prorokovali, vyháněli zlé duchy a činili mnoho mocných činů. Domnívali se, že už mají nebe zajištěné.

Ježíš tak touží po našem spasení, že za nás položil svůj život. Ochotně se vzdal slávy nebes a stal se člověkem. Nechal se urážet, plivat na sebe a nakonec ho jeho láska dovedla až na kříž.

Až přijde čas posledního soudu, bude velice smutný, když bude muset říci: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ Proto nás varuje předem. Přeje si, abychom uposlechli jeho varování. Pokud mu budeme naslouchat, máme ještě možnost změnit svůj osud. Proto dovolme Bohu, aby skrze nás konal své dílo. Aby i v našem životě mohl projevit svou moc. Současně s tím ho ale prosme o pokoru a skromnost.

Pane, děkuji Ti, že mne varuješ před nebezpečím falešné jistoty spasení. Dej, ať neusnu na vavřínech, když mým prostřednictvím projevíš svou moc. Pomoz mi, abych těmito činy neoslavoval sebe, ale vždy jen Tebe.