79) Rozhodování na rozcestí (Mat.7,13+14)

Začátkem roku 2007 otiskly některé denníky zprávu o zvláštním útěku z vězení. V jedné skandinávské zemi využil vězeň „silvestrovské nálady dozorců“. Vysvlékl se do naha, natřel se olejem a pak se protáhl skrz mříže. Jeho kolega to zkusil také, ale uvízl mezi mřížemi. Autor zprávy to komentoval slovy: „Asi snědl hodně vánočního cukroví...“

Když jsem tehdy četl tuto úsměvnou historku, vybavil se mi text z Ježíšova kázání, které spolu už nějakou dobu rozebíráme: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ (Mat.7,13-14)

Ježíš zve své posluchače do svého království. A těmito slovy upozorňuje, že není snadné do něho vstoupit. Cesta do záhuby je široká a pohodlná jako americká dálnice. Brána, kterou se vstupuje „do nebe“ i cesta, po které musíme jít, je úzká.

V posledním roce jsem snížil svou váhu o dvanáct kilo. Při čtení o úzké bráně jsem si ale říkal, že bych měl zhubnout ještě více. Co kdybych na konci úzké cesty uvízl v bráně a nemohl se prodrat dovnitř? Co kdybych dopadl jako ten druhý vězeň?

Možná si nyní říkáte, že Ježíš nemá na mysli naši váhu. A máte pravdu. Přesto mám pravdu i já. Protože nestřídmost v jídle může být překážkou na cestě do Božího království. Ale zrovna tak to může být i lpění na majetku, práci, kariéře nebo mnoho dalších oblastí, které pro mne mohou být důležitější než nebe.

Představte si, že byste si právě koupili vynikající italskou zmrzlinu a v tom byste uviděli, že se blíží vaše tramvaj. Co byste udělali se zmrzlinou? Pokud bych nikam nespěchal a věděl bych, že za pět minut pojede další tramvaj, tak bych si v klidu zmrzlinu vychutnal a teprve pak bych se vydal další tramvají na cestu.

Představte si stejnou situaci. Jen by nešlo o tramvaj, ale o vlak. Poslední vlak, kterým se můžete dostat domů. Na další byste museli čekat do druhého dne. Co byste udělali se zmrzlinou? Já bych ji v tomto případě oželel.

Ježíš nás zve do svého království. Chce nás vést po úzké cestě, která končí těsnou branou, za níž už je ráj. Po téhle cestě musíme jít pěšky. Vzít si můžeme jen to, co uneseme. Musíme oželet mnohé z toho, na čem nám tu záleží. Zdržovalo by nás to, ubíralo by nám to síly a možná bychom kvůli tomu ani nedošli do cíle. Mám výhodu, že díky svému pastorskému povolání se často stěhuji. A tak jsem se už naučil umění rozloučit se s tím, co není nezbytně nutné.

Pokud chceme vejít s Ježíšem do jeho království, neměli bychom se příliš vázat na nic, co by nám bránilo projít úzkou branou.

Pane, děkuji Ti, že mne vedeš po cestě, která se stále zužuje. Mohu se tak postupně zbavovat všeho, co by mi na konci cesty mohlo zabránit vstoupit do Tvého království. Díky za to, že mne také učíš nebát se odkládat i to, bez čeho jsem si ještě včera neuměl představit další život. Dnes se mi bez toho žije ještě lépe. Proto Tě prosím, abys mne dovedl až do cíle.