77) Pasivita mi nepomůže (Mat.7,12)

Podle sociologů přibývá lidí, kteří se cítí osamoceni. Nejvíce jich žije ve velkoměstech. A určitě nás nepřekvapí, že tito lidé bydlí nejčastěji ve velkých domech, obklopeni desítkami jiných obyvatel stejného paneláku. Přitom by stačilo tak málo. Upéct buchtu, připravit pár chlebíčků a pak vyjít ze svého bytu, zazvonit na sousedy a pozvat je na návštěvu.

My ale žijeme v době, kdy se většina společnosti řídí podle hesel: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí“, nebo „Co tě nepálí, nehas“. Heslo dnešní doby zní: „Co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ani ty jim!“

Nejlepší je působit nenápadně. Nepoutat pozornost našeho okolí ničím, co by nám mohli závidět. Autem, bydlením, značkovým oblečení nebo velkou aktivitou. Nakonec, podívejte se na životy slavných hvězd nebo politiků. Novináři se jim stále hrabou v jejich soukromí. Proto se snažíme na sebe zbytečně neupozorňovat, abychom měli klid nejen od novinářů, ale i od sousedů a všech lidí kolem nás. Děláme to tak dobře, že časem už nám takto získaný klid od druhých leze na nervy a my si pak stěžujeme na osamělost.

Ježíš nás ve svém kázání vybízí k opačnému přístupu. Říká: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.“ (Mat.7,12)

Vzpomínám si na jednu mou dobrou známou. Byla asi o šedesát let starší než já a chodila do stejného sboru. Když zůstala sama, přestěhovala se do paneláku. Měla cukrovku, k tomu špatné ledviny a čas od času musela chodit do nemocnice na dialýzu. Nic příjemného. Měli jsme tehdy o ni strach. Jak se s touto změnou vypořádá?

Po několika dnech, když se zabydlela, přišla s prosbou. Dala mi seznam potravin, které chtěla přinést z obchodu. Na první pohled bylo jasné, že chce péct cukroví. Když jsem vše přinesl, prosila, abych přišel za týden a připravil si něco pěkného z Bible.

O týden později jsem ji navštívil. Spolu s ní bylo v pokoji dalších deset lidí. Její sousedé už na mne čekali, protože jim slíbila, že uslyší kázání z Bible. Četl jsem s nimi žalm a pak jsme ještě chvíli povídali. Když všichni odešli a my zůstali sami, ptal jsem se jí, jak se jí povedlo tak rychle získat tolik přátel. Vyprávěla, že když upekla cukroví, navštívila postupně všechny sousedy v domě. Představila se jako nová spolubydlící a pak poprosila, zda by jí mohli půjčit malý talíř. O chvíli později jim ho vrátila plný čerstvého, voňavého cukroví.

Máme dvě možnosti. Tu první volí většina společnosti. Zůstat v nenápadné pasivitě a čekat, co život přinese. Časem se staneme zatrpklými, budeme žehrat na vše kolem nás... Nebo se můžeme rozhodnout jednat podle dnešních Ježíšových slov: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi.“

Pane, děkuji Ti, že jsi mi nabídl své přátelství. Kdybys čekal na až se stejnou nabídkou přijdu já, nikdy bychom se asi nepoznali. Dej mi sílu i chuť nabídnout mé přátelství někomu, kdo se cítí opuštěný. Díky, že díky Tobě získám nové přátele.