76) Nebojme se prosit Otce (Mat.7,7-11)

Ve svém kázání se Ježíš znovu vrací k modlitbě. Ví, jak je pro život křesťanů důležitá. Proto říká:

„Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! (Mat.7,7-11) Bůh je podle Ježíše dobrý a hodný táta, který vyslýchá naše prosby.

Kdybych se vás nyní zeptal, zda vám Bůh dal vše, oč jste prosili, co byste odpověděli? Mně Bůh nesplnil všechny moje přání. Často jsem se na něho za to zlobil. Dokonce jsem mu vyhrožoval, že když nedostanu co chci, tak se ho vzdám.

V patnácti letech jsem si udělal řidičák na malé motorky a chtěl jsem po rodičích, aby mi koupili pionýra, jak se tehdy říkalo těmto motorkám. Věděl jsem, že na to mají. Ale toto mé přání mi máma s tátou nikdy nesplnili. Tehdy jsem si myslel, že mne nemají rádi. Protože kdyby mne opravdu měli rádi, tak by mi pionýra koupili...

Když se dnes dívám zpět, jsem jim za to vděčný. Mám dost zdravotních problémů, které jsou důsledkem mého vrcholového sportování v době dospívání. Pokud by se k mé artróze přidalo ještě revma, bylo by to špatné. Jsem rád, že máma s tátou měli tehdy víc rozumu než já.

Ježíš ve svém kázání opětovně zdůrazňuje, že když Boha o něco prosíme, on se k nám chová jako náš táta. Nedává nám místo chleba kámen a místo ryby hada. Dává nám to, co potřebujeme. Proto nesplní každé naše přání. Jeho láska a moudrost je tak velká, že raději strpí, když se na něho zlobíme nebo když mu vyhrožujeme, že utečeme „z domova“ a najdeme si ve světě lepšího tátu.

Bůh, právě proto, že je Bůh, nám nemůže splnit každé naše přání. Mnohé z toho, po čem toužíme, by nám uškodilo. A protože Bůh je náš Otec, nese za nás odpovědnost před celým vesmírem, splní nám jen ta přání a ty prosby, které jsou k našemu dobrému.

Ve svém kázání nás Ježíš učí ještě jednomu poznání. Při modlitbě potřebujeme trpělivost. Bůh ví, kdy co potřebujeme. Ví to lépe než my. Proto se někdy naše modlitba podobá hledání. Jindy dokonce máme pocit, že musíme dlouho tlouct, než nám Bůh otevře a odpoví na naši prosbu. Podle Ježíše bychom neměli podléhat pocitům zloby vůči našemu tátovi, když okamžitě nevyhoví našim prosbám.

Líbí se mi závěr dnešního textu: „Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!“ Náš Otec nám chce dát a také nám dává dobré, když ho prosíme. On nám dává dobré i když ho prosíme o špatné. Dnes už tento text chápu. I já, jako otec dvou synů, jsem občas v podobné situaci jako Bůh. Také svým dětem nedám vše, po čem touží. Ale chci jim vždy dávat to dobré.

Pane, děkuji Ti, že z mých modliteb naplňuješ jen to, co je pro mne dobré. Pomoz mi, abych jako táta také dokázal svým dětem dávat to dobré. Dávej nám trpělivost při modlitbě, abychom dokázali čekat na Tvou odpověď.