73) Měřítko Božího soudu (Mat.7,1-2)

Nevím, jaký postoj máte k trestu smrti. Já osobně, čím jsem starší, tím jsem k tomuto projevu spravedlnosti skeptičtější. Když jsem sledoval proces se Saddámem Husajnem, dokázal jsem pochopit nenávist Kurdů, kteří požadovali už od začátku jeho smrt. Když byl tento muž pánem Iráku, život Kurda byl pro něj méně než jedna kulka v samopalu. Nakonec byl odsouzen k smrti podle hesla: „Co kdo zaseje, to také sklidí.“

Pán Ježíš se na nás ve svém kázání obrací se slovy: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ (Mat.7,1+2)

Na první pohled by se nám mohlo zdát, že nejlepší bude, přestaneme-li se starat o lidi kolem nás. Nebudeme-li my soudit druhé, ani Bůh nás neodsoudí. A tak buďme lhostejní k tomu, co se děje kolem nás a vše je „v suchu“.

Kdyby byl tento výklad pravdivý, pak by v nebi byli všichni lidé, kteří klidně přihlížejí násilí a nic proti němu neudělají. V prosinci roku 2006 se skupina mladých lidí rozhodla pro experiment. Požádali herce, aby na několika místech v Brně předstírali násilí na ženě nebo na dětech. U obchodního domu bil muž ženu. Ta volala a prosila kolemjdoucí o pomoc. Dočkala se jí až po půl hodině. Zastala se jí jiná žena. Na Náměstí svobody pak skupina mladíků kopala do mladého kluka, kterého před tím srazili na zem. V tomto případě se chlapec pomoci nedočkal vůbec. Lidé, kteří byli okolo jen přihlíželi...

Jak to Ježíš myslel? Co znamená jeho výzva „nesuďte, abyste nebyli souzeni“? Chce, abychom se stali lhostejnými k násilí a utrpení druhých? Tak tomu nevěřím. Tak to Ježíš, který byl citlivý ke každé křivdě a trápení lidí, určitě nemyslel.

Ježíš si přeje, abych přemýšlel o Božím soudu. O soudu, na kterém se rozhodne o mé budoucnosti. Budu v Božím království? Nebo budu mezi těmi, o kterých se píše v 75.žalmu: „Země se rozplyne spolu s těmi, kdo na ní sídlí.“

O každém z nás se musí rozhodnout. Ale proč má být soudcem Bůh? Proč nemůžeme soudit my? Bůh, jako jediný, umí číst a posuzovat mé pohnutky a myšlenky. Já mohu posuzovat jen to, co vidím. Proto bych se měl vyvarovat posuzování toho, co se děje v druhém člověku. Často nerozumím ani svému vlastnímu nitru. Jak tedy mohu posuzovat, co se děje v někom jiném?

Ježíš nás varuje před posuzováním duchovního života druhých lidí. Jen Bůh může vynášet definitivní soudy. Z toho důvodu nemám právo hovořit o spasení druhých lidí. Mohu mít obavy o jejich spasení, ale nikdy nemám právo o někom říci, že jeho případ je nenapravitelný. Dokud žijeme, máme naději. Pán Ježíš varuje spravedlivé velekněze a starší lidu: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.“ (Mat.21,31)

Pane, uč mne vidět ve druhých lidech obyvatele Tvého království. Pomoz mi, abych nikdy nad nikým nevynášel konečné soudy. Chraň mne před lhostejností a pomoz mi, abych lidem kolem sebe nabídnul další šanci, jako ji Ty dnes nabízíš mně.