64) Rozhovor s králem (Mat.6,13+)

Dnes se dostáváme k samotnému závěru modlitby „Otčenáš“. A je to závěr sporný. Proč? Protože v biblickém textu chybí.

Nevíme totiž, kdo je autorem slov: „...neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“ Podle všeho je Ježíš nepronesl. Teprve později je někdo k celé modlitbě doplnil.

Když mi bylo šestnáct, dostal jsem se po roce stráveném na učilišti na stojní průmyslovku. O prázdninách jsme měli povinnou týdenní brigádu při úklidu školy. V pondělí ráno nás rozdělili do skupin k jednotlivým učitelům a přidělili nám práci. Kantor, který měl vést naší skupinu, měl zpoždění. Byl jsem nejstarší a tak jsem dostal naší skupinu až do příchodu učitele na povel. Začali jsme uklízet v kabinetu fyziky. Asi po půl hodině přišla mladá holka s tím, že patří k naší skupině. Zjistil jsem, že se jmenuje Marie a přidělil jsem jí práci. Právě, když jsem jí po svačině „úkoloval“, přišel ředitel. A já zjistil, že Maruška, kterou jsem celé dopoledne proháněl, je má budoucí profesorka matematiky. Později mi přiznala, že se to dopoledne výborně bavila. Nejvíc ve chvíli, kdy jsem zjistil, jaký se mi stal trapas...

Modlitba „Otčenáš“ podle tradice končí slovy: „...neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“ Můžeme se jen domýšlet, kdo poprvé tato slova k celé modlitbě připojil a co tím sledoval. V každém případě stojí za povšimnutí.

Celá modlitba je velice osobní a přátelská. Z Krále vesmíru, Stvořitele nebes i země se v ní stává náš Otec. Milující táta, ke kterému můžeme přijít v kteroukoli denní i noční hodinu. Hovořit s ním můžeme o všem, co prožíváme. O tom co se nám podařilo i o tom, za co se stydíme. Nemusíme se ho bát. On o nás ví úplně vše. Zná nejen naše skutky, ale dokonce čte naše myšlenky a zná i naše touhy, plány a očekávání. Takový je náš milující nebeský táta.

Když ve své modlitbě říkám „...neboť tvé jest království i moc i sláva na věky,“ vyjadřují tím, že Bůh je nejen vládcem vesmíru, ale je i mým Pánem. Pánem, kterého chci poslouchat, protože on, jako můj Otec ví lépe než já, co je pro mne dobré. Přeji si, aby mne vedl v mém životě. Chci jít s ním, protože s ním je mi dobře a nemusím se bát. Když jdu s ním, pak se jeho moc a sláva přenášejí i ne mně. Můj život má smysl. Už nejsem bezejmenný a bezvýznamný člověk. Jsem Boží syn, Boží dcera, královský potomek. Dědic, který má nádhernou, věčnou budoucnost.

Pán Ježíš ukázal naší budoucnost apoštolu Janovi. Jan své vidění popsal v poslední knize Bible. Napsal: „A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. (Zj.22,1-5)

Pane, těším se na chvíli, kdy se toto nádherné zaslíbení naplní. Už se nemohu dočkat. Dej mi, prosím, trpělivost. Chci se o tuto radostnou zprávu dělit s lidmi, které dnes potkám. Věřím, že mi v tom pomůžeš.