59) Jistota pro dnešek (Mat.6,11)

Patřím ještě ke generaci, která musela po dokončení studií absolvovat základní vojenskou službu. Stálo mne to dvanáct měsíců mého života. Jednou v noci byl vyhlášen poplach a my nasedli do připravených vozidel. Nad ránem jsme se ocitli ve vojenském výcvikovém táboru Dobrá Voda na Šumavě. Byl únor a tak teplota klesla pod dvacet stupňů mrazu. Ubytovali nás v dřevených srubech, kde byla jedna kamínka. Teplo bylo tak do vzdálenosti jednoho metru od nich.

Těšili jsme se na snídani. Všichni měli po nočním bdění hlad. Když jsme v určený čas napochodovali do polní jídelny, čekalo nás nemilé překvapení. Do ešusu nám nalili teplou vodu a k tomu dostal každý půl krajíčku chleba. Takové jídlo nezahnalo hlad a ani nás nezahřálo. Když jsme odcházeli, těšili jsme se už na oběd s vírou, že se dočkáme pořádného jídla. Nakonec jsme takto živořili celé tři dny. U útvaru totiž nastoupil nový velitel zásobování, který se při plánování stravy spletl o jedno desetinné číslo. Vzal s sebou zásoby pro stopadesát lidí. Nás bylo desetkrát tolik. Tehdy jsem poprvé v životě na vlastní kůži okusil, jak chutná hlad.

V Ježíšově modlitbě se dnes konečně dostaneme k první praktické prosbě. Zní: „Náš denní chléb dej nám dnes.“ Přiznám se, že mi v této Ježíšově prosbě vždycky chyběl aspekt budoucnosti. Není přece možné žít jen „z ruky do úst“. Měli bychom se chovat zodpovědně. Myslet i na zítřek. Zabezpečit rodinu. Není přece správné žít jen pro současnost.

Proč tedy Ježíš prosí „Náš denní chléb dej nám dnes“? Copak ho nezajímá, co bude zítra? Ano, zajímá. Ježíš přece káže o přicházejícím Božím království. A to je budoucnost. Touto prosbou nás chce upozornit na nebezpečí, že si budeme kazit život zbytečnými starostmi o to, co ještě nenastalo.

Navíc, Ježíš ve své prosbě hovoří o chlebu. Umíte si představit, že by vás dnes navštívil Bůh a dal vám zásoby chleba třeba na příštích třicet let? Chtěli byste takové zabezpečení?

Já osobně ne. A to mám chleba rád. S oblibou říkám, že nejlepším ovocem jsou pro mne brambory a nejlepším zákuskem chleba. Chleba mám tak rád, že jsem se ho naučil i péct. A tak vím, že nejchutnější je čerstvý chléb. Když má ještě křupavou kůrku a uvnitř je ještě vlažný. Ale když mám hlad, tak mi chutná i suchá kůrka.

Ježíš ví, že křesťanství naučí lidi zodpovědnosti. Nebezpečím se nám pak může stát přehnaná úzkostlivost. Stav, kdy se trápíme tím, co by se mohlo stát, kdyby se stalo...

Nedávno mi volala má známá. Nemá rodinu a tak se mne ptala, co se stane, až se její stav natolik zhorší, že se už o sebe nebude schopná sama postarat. Připomněl jsem jí Ježíšova slova: „Náš denní chléb dej nám dnes.“ Snažil jsem se ji uklidnit ujištěním, že Bůh má řešení i pro ni. Jen je třeba mu důvěřovat už dnes v tom, co přinese dnešní den. Věřit, že jako se postaral o dnešek, postará se i o zítřek. A bude jí pomáhat až do posledního dechu.

Bůh nám nabízí jistotu pro dnešní den. Když se této nabídky chopíme, získáme tím jistotu pro všechny dny našeho života. A k tomu ještě pozvání do Božího království.

Pane, děkuji Ti, že mi ukazuješ, jak mohu získat klid od stresů z toho, co se ještě nestalo. Pomoz mi, abych dnes ze Tvých rukou přijal chléb tohoto dne a s ním i důvěru ve dny budoucí. Díky, že máš můj zítřek ve svých rukách.