57) Stesk po domově (Mat.6,10a)

Představte si, že byste chytili zlatou rybku a mohli byste si přát jedno přání. Co by to bylo? Těžká volba. Co je tím nejdůležitějším v mém životě? Po čem nejvíc toužím?

Kdyby se to stalo v době, kdy můj bratr umíral na rakovinu, věděl bych, co si přát. Ale teď? Teď sám nevím, co bych zvolil.

Mnozí lidé považují modlitbu za obdobu zlaté rybky. Když se modlí, je jejich modlitba plná přání, která by měl Bůh splnit. Když se tak nestane, na modlitbu i Boha zanevřou, protože se cítí být podvedeni.

Ježíš, když se modlí, nejdříve myslí na to, aby Otcovo jméno bylo posvěceno. A pak přidává další přání. Prosí: „Přijď tvé království.“

Při čtení této prosby se mi vybavil apoštol Jan. Jednoho dne sedí na břehu moře a dívá se za obzor. Je právě ve vyhnanství na ostrově Patmos. A tam, někde za obzorem, je Efez. Město, které se mu stalo novým domovem. Jan sedí na břehu, dívá se za obzor a myslí na přátele, kteří se v té době scházejí při sobotní bohoslužbě. Jak rád by byl s nimi...

Najednou se „otevírají nebesa“ a on vidí zvláštní výjev. Sleduje tenhle nebeský biograf a najednou za sebou uslyší i zvuk. Svůj zážitek popisuje slovy: „Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím." (Zj.1,10+11) Pak se v tomto vidění setkává se svým Pánem. Ježíš mu ukazuje, co vše se ještě musí stát, než přijde chvíle, kdy si i Jana vezme domů do Božího království. Když vidění končí, Jan prosí: „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zj.22,20)

Na počátku vidění v den Páně Jan touží po Efezu. Na konci touží po návratu svého Pána, těší se na Boží království. Když ve vidění zahlédl domov, který Ježíš chystá i pro něho, začíná se mu stýskat po nebi. Své bratry a sestry v Efezu má stále rád. Těší se na setkání s nimi. Ale touha po Bohu je ještě silnější.

Ježíš, než se stal člověkem, žil s Bohem v nebi. Byl Bohem v celé slávě a nádheře. Mohl vnímat atmosféru nebes. Slyšel zástupy andělů. kteří mu vzdávali chválu a vyznávali se mu ze své lásky a obdivu k němu. Nyní je ale člověkem a víc než chvála ho čeká zesměšňování, ponižování a nakonec smrt na kříži.

Umím si představit, že vždy, když se Ježíš odebral do soukromí, aby si povídal se svým Otcem, hovořili spolu i o tom, co kvůli nám dobrovolně opustil. Stýskalo se mu po domově, ze kterého přišel na naši zem. Vzdal se slávy, vlády a stal se jedním z nás. Proto se mu vůbec nedivím, že ve své modlitbě vyjadřuje svůj stesk po domově slovy: „Přijď tvé království.“

S přibývajícím věkem si stále víc přeji, aby se Boží království už stalo skutečností. Až přijde Ježíšovo království, setkám se se všemi, kteří už nežijí. S dědečkem, s babičkou, s bráchou Pavlem a spoustou dalších lidí, které jsem měl rád a kteří mi chybí.

Pane, těším se na Tvé království. Spolu s Janem volám: „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ Stýská se mi po mnoha lidech, kteří už tu nejsou. Stýská se mi po nebeském domově, který tak krásně popsal apoštol Jan. Nejvíc se mi ale stýská po Tobě. Vím, že ještě musím nějakou chvíli vydržet, než tento slib naplníš. Dej mi dostatek trpělivosti.