53) Co na srdci, to na jazyku (Mat.6,7-8)

Je to už několik let, co jsem poprvé v jednom televizním dokumentu viděl tibetské modlitební mlýnky. Přiznám se, že mne to tehdy pobouřilo. Jak si někdo může myslet, že když roztočí modlitební kotouček, je to stejné, jako kdyby se sám modlil? A v duchu jsem lidi, kteří praktikují tento způsob modlitby, odsoudil.

Pán Ježíš vysvětluje, že není modlitba jako modlitba. Vedle pokrytectví, o kterém už hovořil dříve, hrozí ještě další nebezpečí: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“

Pokud dobře neznám Boha, může se mi modlitba stát pouze určitým rituálem, který používám k nátlaku na Boha. A když Bůh ihned nereaguje, mohu svůj tlak zvyšovat tím, že přidávám další a další slova. Nakonec už ani nevěřím, že Bůh mou modlitbu slyší. Ale pokračuji v ní dál, protože jsem si na tento obřad zvykl.

Bůh neposuzuje mou modlitbu podle množství slov. Dokonce mne nepochválí, když ve své modlitbě dokážu mluvit v rýmech. Když se modlím, pak Boha zajímá, zda má slova vyjadřují to, co skutečně cítím.

Když měl syn asi šest let, bydleli jsme v budově, kde byla modlitebna naší církve. Jednou ve středu se ptal: „Mami, co je to dnes ve sboru? Proč tam jsou lidé? Dnes přece není sobota.“ Maminka mu vysvětlila, že každou středu se tam setkávají lidé, aby se spolu modlili. Takovému setkání říkají „modlitební chvíle“. Vlastík prosil, jestli by se mohl jít podívat, jak taková „modlitební chvíle“ probíhá. Nakonec, poučen o tom jak se má chovat, odešel mezi dospělé. Když se po skončení vrátil, měl další otázku: „Maminko, proč tomu říkají modlitební chvíle, když jim to trvá tak dlouho?“ A maminka měla problém, jak odpovědět.

Sám si vzpomínám, jak jsem jako kluk s rodiči chodil na „modlitební středy“- tak „modlitební chvíle“ v našem sboru tehdy nazývali dospělí. Brzy jsem věděl, kdo se jak dlouho modlí. Dokonce jsme se stejně starým kamarádem soutěžili, kdo dokáže lépe odhadnout délku modlitby některých lidí.

Ježíš dobře věděl, co křesťané dokážou udělat z modlitby. Proto předem varuje před vším, co v našich očích udělá z modlitby nezáživný obřad, který čas od času protrpíme, protože bychom byli rádi jednou v nebi. Ježíš si přeje, aby se nám modlitba stala naší každodenní radostí a potřebou, bez které si náš život nebudeme umět představit.

Dnešní text ale v myslích mnohých lidí provokuje k otázce: „A proč se mám modlit, když Bůh stejně ví dřív než já, co chci říct?“ Už jsem hovořil o tom, že modlitba není předání informace. Správná modlitba je intimní sdílení se o svých pocitech. Otevření 13.komnaty a vzájemným vyznáním lásky.

K naší každodenní potřebě patří i vědomí, že nás někdo má rád. Bez takového vyznávání si lásky časem ochladne každý vztah. Mnoho manželství skončilo jen proto, že si lidé nedokázali říkat jak se mají rádi.

Pane, děkuji Ti, že na každé stránce Bible, Tvého slova, mohu číst příběhy o tom, jak miluješ člověka. Děkuji Ti, že Ty jsi svou lásku projevil tím, že ses za mne obětoval. Pomoz mi, abych i já dokázal Tobě každý den vyznávat svou lásku. Pomáhej mi, aby moje modlitba nikdy nebyl plná prázdných slov. Chci, aby má modlitba vyjadřovala to, co zrovna prožívám. Děkuji, že mne slyšíš.