45) O váze Božího slova (Mat.5,33-35)

Včera jsme spolu uvažovali o ceně našich slov. Podívejme se na slovo ještě jednou. Ježíš se na nás obrací s výzvou:

„Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne´; co je nad to, je ze zlého.“ Již včera jsme si řekli, že to není snadné.
Proč to Ježíš říká? Jakým právem? Může po nás něco takového chtít?

Vzpomínám na okamžik, kdy můj syn poprvé „práskl dveřmi“, aby tak vyjádřil, co si myslí o slovech, které chvíli před tím musel vyslechnout. Hned jsem šel za ním s tím, „aby laskavě nebouchal dveřmi“. Víte, co mi odpověděl? „Tati, ty sám taky boucháš dveřmi...“ A já si od té doby daleko více dávám pozor na to, co dělám.

Když nás Ježíš vybízí, aby naše ano bylo skutečně ano a ne opravdu ne, nehovoří o nějaké teorii. Kristus popisuje svou běžnou praxi. Bůh je takový. I jeho slovo. Můžeme se na něho spolehnout. Jeho slovo platí a je stálé. Nemění své názory. Ani neupravuje v průběhu boje pravidla hry. Jeho zákony jsou stále platné.

Již prorok Malachiáš zaznamenal Boží vyznání: "Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými.“ (Mal.3,6) A Pavel totéž napíše i o svém Spasiteli: „Ježíš Kristus jest včera i dnes, tentýž i na věky.“ (Žid.13,8)

Když jsme jako malí kluci chtěli mít jistotu, že slovo platí, přísahali jsme „na holý pupek“. To pro nás byla „nejsvětější přísaha“, kterou by si nikdo z nás nedovolil porušit. Nedodržení takové přísahy znamenalo vyloučení z party, ve které nám bylo tak dobře.

Ježíš nás ubezpečuje, že o Božím slovu nemusíme pochybovat. Můžeme se na ně spolehnout. Bůh nemusí přísahat, abychom mu mohli věřit. Jestliže řekne ne, znamená to ne. Nemá cenu ho přemlouvat ani se snažit jeho zákaz obejít. Pokud to uděláme, pak jen ke své škodě. Pokud nám říká ne, není to projev jeho libovůle, ale projev jeho zájmu o nás. On dobře ví, co je pro nás dobré.

V Bibli se Bůh vyjadřuje k základním životním otázkám. Hovoří jasně a srozumitelně. Jak na to reagujeme my? Když se nám jeho postoj líbí, tak přitakáme. Horší už to je, když se nám jeho názor nelíbí. V takovém případě často hledáme nějakou kličku, kterou bychom se mohli vyhnout Boží radě.

Křesťan má lidem představovat svého Boha. Svým životem i svými slovy. Jakého Boha díky nám lidé vidí? Je to Pán, který přitahuje? Vládce, který umí dodržet dané slovo? Panovník, který jedná čestně a férově?

Když nás Ježíš vybízí, abychom si dali pozor na svá slova, má na mysli nejen nás, ale i ty, kteří mohou naším prostřednictvím poznat Spasitele. Život nás přesvědčil, že na Boha a jeho slovo se můžeme spolehnout. Když mu důvěřujeme, nebudeme nikdy zklamaní. Učme se stejně důvěřovat jeho psanému slovu – Bibli. Přijměme ji za největší autoritu našeho života. Nebojme se Božím slovem poměřovat svůj život, svého pastora i svou církev.

Pane, děkuji Ti, že Tvé ano je vždy ano a Tvé ne je opravdu ne. Děkuji Ti, že jsi stále tentýž. Že se neměníš a neměníš ani pravidla hry. Děkuji Ti za Bibli, která mi pomáhá v hledání pravdy i v poznávání Tebe samého.