42) O novém, pořadí hodnot (Mat.5,29-30)

Včera jsme uvažovali o síle pohledu. Vycházeli jsme při tom z Ježíšova zamyšlení nad sedmým přikázáním. Dnes se zastavíme u druhé částí tohoto Ježíšova výkladu:

„Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“

Myslí tato slova Ježíš vážně? To by pak po světě chodili samí slepí a bezrucí lidé. Protože kdo z nás se ještě někdy nedíval na něco, co ho svádělo? Kdo z nás ještě nikdy neochutnal sousedovic jablka nebo třešně?

Jak to Ježíš myslí? Určitě zcela vážně. Nedělá si z nás legraci. On nás dobře zná a ví, že každý z nás máme oblast, kde si nevíme rady. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: „Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ (Řím.7,21-24)

Nezapomínejme, že Pán Ježíš tato slova říká stále ještě v souvislosti se spravedlností farizeů a zákoníků, která nestačí pro vstup do nebe. K tomu potřebujeme ještě dokonalejší spravedlnost.

Ježíš nám tu říká, že kdybychom chtěli vstoupit do nebe bez Jeho milosti, museli bychom se vzdát všech našich smyslů, kterými se do našeho nitra vkrádají pokušení. Museli bychom ještě dříve, než naše smysly zaznamenají první pokušení, všechny smysly otupit a vzdát se jich. Ale to není možné.

A tak nás Ježíš znovu přivádí k poznání své vlastní neschopnosti zajistit si místo v nebi. Chce, abychom poznali nesmyslnost takového počínání. Ví, že na konci snahy zajistit si nebe vlastními skutky je deprese a beznaděj. A to nám nepřeje, protože nás má rád.

Chci-li jednou žít v jeho království, musím mu důvěřovat. Jen když se spolehnu na jeho zaslíbení a milost, získám jistotu spasení. A následně také začnu vnímat i jiné pořadí hodnot.

Nevím, zda vždy rozumíte tomu, co vám život přináší. Ztráta zaměstnání, požár domu, rozpad rodiny... Nic příjemného. Nikdo z nás si nic takového nepřeje. A přece jsou lidé, kteří si uvědomují, že právě takové situace jim pomohly navázat spasitelný vztah s Ježíšem. Protože právě Bůh jim pomohl, když měli pocit, že vše ztratili.

Někdy musíme o něco přijít, abychom následně mohli získat jistotu, že nás Bůh pozve do svého království. Bude to království, kde nebude nikdo bez oka, ruky nebo nohy. Už Izajáš při popisu nebe říká: „Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat.“ (Iz.35,5+6)

Pane, děkuji Ti, že mi dáváš schopnost poznat a přijmout Tvé pořadí hodnot. Mnohé z toho, co jsem dřív považoval za hodnotné, ztratilo v mém novém pohledu cenu. A naopak to, co dříve bylo zbytečné, dnes považuji za přínos pro můj život. Nyní i ve Tvém království.