40) O obnově dobrých vztahů (Mat.5,23-26)

Včera jsme rozjímali nad závistí a zatracováním. Co s tím, když zjistím, že závidím mému bratrovi jeho štěstí, nebo mám naopak pocit, že mu hrozí ohnivé peklo.

Ježíš ale pokračuje případem, kdy jsem to já, na koho se, asi právem, hněvá můj bratr. Říká: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“

Často slýchám (a někdy to i sám říkám), že čas to spraví. Ježíš nás chce vyvést z tohoto omylu. Pokud se jedná o vztahy, čas většinou nic nespraví. A i když na problém můžeme zapomenout, on je v nás a čeká, až přijde vhodný okamžik, kdy znovu vyplave na povrch a spojí se s dalšími neřešenými problémy.

Jako křesťané občas podléháme pokušení řešit neřešené problémy ve vztazích zvýšenou náboženskou aktivitou. Účastníme se všech aktivit v naší církevní obci. Přinášíme velké dary. A chceme tak uklidnit svědomí, které nám stále znovu a znovu připomíná, že někdo čeká na naši omluvu a nebo na splacení dluhu.

Mnozí lidé se snaží své svědomí uchlácholit a udobřit tím, že se zapojí do charitativních akcí. Ti slavnější a bohatší založí nadaci, která dělá spoustu užitečných a potřebných aktivit.

Ježíš nás varuje, že ani jedno, ani druhé, náš problém nevyřeší. Na příkladu oběti ukazuje, že nemá smysl obětovat, pokud vím o někom, kdo se na mne hněvá a komu jsem ublížil. To jediné, co může problém vyřešit je má prosba o odpuštění, smíření a nápravu. A teprve potom bude mít má oběť smysl.

Ježíš ale uvádí ještě jednu důležitou skutečnost. Říká: „Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“

Pokud nemám v pořádku vztah se svým bratrem, neměl bych nápravu odkládat. Mohlo by se stát, že nakonec vše vyřeší soud a já zaplatím daleko víc, než by mne to stálo dnes.

Existuje ale ještě horší varianta. Můj bratr může umřít. S pocitem křivdy a oprávněným hněvem vůči mně. A já pak budu muset až do své smrti žít s vědomím, že jsem promrhal příležitost k nápravě a usmíření.

Dnešek je vhodný čas k dohodě s těmi, kterým jsem ublížil. Zítra může být pozdě.

Pane, děkuji Ti, že mi připomínáš dobu milosti pro vztahy s mým bližním. Děkuji, že mi také nabízíš odvahu k řešení. Pomoz mi udělat první krok. A dej i druhé straně sílu přijmout mou prosbu o odpuštění a nápravu toho, co jsem pokazil. Děkuji, že Ty jsi mi už odpustil, protože víš, že s Tvou pomocí to dokážu.