39) Myšlenky, které zabíjí (Mat.5,21-22)

Jan Ámos Komenský napsal, že „rozčilovati se, znamená mstít se na svém zdraví pro hloupost jiných.“ A pokud jste se již někdy pořádně rozčílili, pak věřím, že dáte učiteli národů zapravdu.

I Ježíš vyslovil o hněvu velice závažnou myšlenku: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“

Když jsem v minulosti uvažoval o těchto slovech, vždy se mé myšlení neslo ve směru: „Když se hněvám, ubližuji tomu druhému.“ A je to pravda. Hněv narušuje mé vztahy k druhým lidem. Hněv nebuduje, ale bourá.

Jenže právě Komenský mne přivedl k tomu, že jsem si najednou uvědomil, jak hněváním ubližuji i sám sobě. Jak si takovým jednáním ničím i své vlastní zdraví.

Podle Ježíše naše vztahy narušují nejen naše skutky, ale i naše myšlenky. Nejprve musím něco připustit ve své mysli, abych pak mohl udělat nějaký špatný skutek. Ježíš hovoří o hněvu, snižování a zatracování. Jak to spolu souvisí? Co nás nejčastěji rozčiluje na druhých?

Často je důvodem závist. Když je druhý moudřejší, bohatší nebo lepší než já, hledám něco, v čem je to naopak. Pokud nemám zdravé sebevědomí, pak ztrácím spoustu času hledáním někoho, kdo je na tom hůře než já, abych se cítil lépe. Ale i tam mne bude vytáčet soused, který má silnější auto, větší dům, lépe placené zaměstnání, nebo se jen každé ráno usmívá...

V knize Přísloví je napsáno, že „závist či žárlivost je jako hnis v kostech.“ (Př.14,30) Něco, co nás užírá. A ten, komu závidíme, si mezi tím může žít v pohodě, klidu a radosti.

Druhým činitelem, který v nás může probouzet hněv, je přesný opak. Vidíme někoho, kdo neuznává naše životní principy. Jedná jinak než my, žije podle nás nemorálně a je při tom spokojený a šťastný. My se tím trápíme a ptáme se, jak je to možné. Přece mu Bůh nemůže žehnat, když nežije tak dobře jako my. Takové myšlení může skončit u toho, že mu začneme přát, aby ho potkalo něco zlého. Nejlépe ohnivé peklo. A pak jen čekáme a čekáme, kdy se naše přání vyplní. Když to trvá dlouho, zlobíme se nakonec na samotného Boha. Protože je to jeho vina. Místo, aby toho hříšníka potrestal, tak mu ještě žehná...

Ježíš na adresu takto smýšlejícího člověka prohlásí, že nakonec skončí v ohnivém pekle sám. Jsou myšlenky, které zabíjí. Občas toho, komu závidíme nebo kým pohrdáme. Ale vždy nás, pokud jim dáme prostor ve svém nitru.

Pane, děkuji Ti, za toto varování. Dej do mého nitra pokoj, klid a lásku k druhým lidem. A zbav mne závisti a pohrdání. Pomoz mi dnešek prožít pozitivně. Dej mi odvahu přát lidem kolem mne Tvé požehnání. Dej mi sílu radovat se z toho, co mám.