31) Jsme Boží velvyslanci (Mat.5,10)

Po svém pozvání těch, kteří působí pokoj, se Ježíš znovu vrací k myšlence spravedlnosti. Říká:

„Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“
Spravedlnost tu ale není hlavní myšlenkou. Je jen pomůckou, abychom se mohli správně orientovat v nesnadných situacích života. Když se dívám nazpět v mém životě, pak vidím, že spoustu problémů jsem si způsobil sám. A zbytečně.

Jednou jsem však trpěl pro spravedlnost. Alespoň jsem si to tehdy myslel. Maminka říkala, že trpím pro svou hloupost. Studoval jsem tehdy průmyslovku. Jeden z učitelů používal dost zvláštní způsoby hodnocení. Stěžovali jsme si u ředitele, ale nic se nezměnilo. Nakonec jsem se rozhodl napsat stížnost na ministerstvo školství... Tři týdny se nic nedělo. Pak, jednoho dne, zaplnilo školní parkoviště asi čtyřicet černých aut s pražskými poznávacími značkami. Školu zaplavili ministerští úředníci. A výsledek? Ředitel přišel o prémie, kantor dostal důtku a pár dalších učitelů mělo snížené osobní hodnocení. A já? Až do konce studia se mi někteří z postižených mstili...

V podobných situacích bychom si měli připomínat Ježíšova slova: „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“

Půjdeme-li v životě s Ježíšem, musíme počítat s tím, že to nebude vždy snadné. Ne, nemusíme se bát, že budeme žít ve stálém a nepřetržitém pronásledování. Ale můžeme náš život prožívat s vědomím, že „království nebeské“ je naše. Můžeme se radovat z toho, že jsme držiteli vstupenky, která nám umožní vstoupit branou do věčného života ve společnosti, kde už touha po spravedlnosti nebude odměňována perzekucí, šikanou, vězením nebo smrtí.

Pán Ježíš tu už podruhé používá formulaci „protože jejich je království nebeské“. Poprvé to prohlásí o „chudých v duchu“, podruhé o těch, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost. Ježíš tu prohlásí, že někteří lidé, kteří žijí na naší planetě, mají svůj domov v nebi. Jsou občany nebeského království. A na naší zemi jsou v roli vyslanců.

Když jsem četl tato slova, přemýšlel jsem o tom, jak je na tom člověk, který je jako velvyslanec poslán někam, kde jsou lidé vůči jeho vlasti nepřátelští. Jak se cítí, když mu lidé na každém kroku dávají najevo, co si myslí o něm i o jeho zemi. Jak v takové situaci potřebuje, aby cítil a vnímal podporu vlády, která ho vyslala na jeho misi.

Pane, ty jsi mne jmenoval velvyslancem svého království v mé rodině, na mém pracovišti a v mém městě. Pomoz mi, abych se nezalekl, když pocítím nepřátelství lidí, které ovládá vládce tohoto světa. Pomoz mi, abych v každé chvíli věděl, že Ty jsi se mnou a nenecháš mne v nesnázích opuštěného. Děkuji, že mi v Matoušově evangeliu vystavuješ pas nebeského království. Díky za Tvé ujištění, že i já jsem občanem Božího království.