30) Bůh, který dává pokoj (Mat.5,9)

Po lidech, kteří touží mít čisté srdce, zve Ježíš mezi své učedníky další skupinu lidí. Matouš toto pozvání zaznamenal v 9.verši 5.kapitoly: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“

„Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“
Zástupy, ke kterým Ježíš pronáší tato slova, tvořili z velké části Židé. Jako národ se už po staletí těšili velké Boží přízni. Nakonec, Bůh si je vybral prostřednictvím Mojžíše za svůj lid. Proto sami sebe považovali za Boží děti – syny a dcery.

Rád čtu Davidovy žalmy. Jeho život byl velice dobrodružný a pestrý. Občas toho bylo tolik, že i David začal pochybovat. A právě žalmy z této doby jsou pro mne povzbuzující. Mají jednoduchou osnovu. Nejdříve David Bohu řekne vše, co ho trápí. Popíše své nepřátele, jejich intriky, své obavy i myšlenky, které ho připravují o chuť do života. Pak se ptá Boha, kde je. Proč mu nepomáhá... A když pochopí, že Bůh je s ním, pak najednou dostává novou chuť do života a jeho nitro naplní opět klid a pohoda. Životní podmínky jsou stejné, postoj nepřátel je stejný, nic se nezměnilo a přece Davida naplňuje Boží pokoj.

Židé si zakládají na tom, že jsou Boží lid. A přece nemají klid. V jejich nitru není pokoj. Naopak, už léta netrpělivě čekají, kdy skončí okupace jejich země. A když se objeví nějaký nový reformátor, jejich naděje znovu rostou. I v Ježíši vidí možného vojevůdce v boji s římskými vojsky. Jeho kázání o blížícím se království nebeském chápou jako výzvu k povstání a konečnému zúčtování s okupanty. Napětí, které se šíří Palestinou, je cítit ve vzduchu. Kdy už to konečně nastane?

Slova „blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími,“ mnohé posluchače nepříjemně zklamala a odradila je od dalšího pobytu s Ježíšem. Co to v té chvíli vlastně Ježíš prohlásil? Připravil Židy o jejich exkluzivitu. Podle jeho slov se Božím dítětem nestávám díky svému biologickému původu. Dědice nebeského království ze mne dělá můj vztah k Bohu, který se projevuje i v mém způsobu života. Ten se s každým novým dnem přibližuje životnímu stylu Pána Ježíše, Božího Syna.

Mohu jako člověk působit pokoj? Pravdou zůstává, že dát můžu jen to, co mám. Když nemám vodu, nemohu vám dát napít. Když doma nemám žádné potraviny, nemohu Vás pohostit. Dříve, než někoho pozvu na hostinu, se na to musím připravit. Nakoupit jídlo a pití, uklidit a připravit příjemné prostředí. Podobně je to i s pokojem. Mohu ho působit jen tehdy, když jsem ho sám plný.

Lidé jsou ale různí. Někoho nevyvede z rovnováhy ani zemětřesení, jinému stačí malá jiskra, aby vybuchl. Může i cholerik působit pokoj? Nebo se Božím dítětem může stát pouze flegmatik, který je stále klidný jak želva?

Ježíš zve do svého království každého, kdo touží žít v pokoji. A nejen těm, kdo mají sklony ke vznětlivosti, ale nám všem vzkazuje: „To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (Jan.16,33)

Pane, děkuji Ti, že když jsem s Tebou, tak se cítím v bezpečí. Podobně jako David nacházím pokoj ve chvíli, kdy Ti svěřím důvody svého nepokoje. Tvá blízkost naplňuje mé nitro zvláštním pokojem. Pokojem, který můžeš dát jenom Ty. Pokojem, který nabízíš každému, kdo se rozhodne ho u Tebe hledat a přijímat.