26) Bůh, který mne slyší (Mat.5,5)

Po chudých duchem zve do svého království Ježíš tiché. Koho tím myslí? Kdo může být považován za tichého? A proč Ježíš dává této vlastnosti tak výsadní postavení?

Už jste se někdy ocitli v situaci, kdy vás druzí předbíhali, protože jste nebyli dost průbojní? Nebo vás při reklamaci odbyli, protože jste, na rozdíl od druhých, byli slušní, nevyhrožovali jste a nenadávali?

V dnešní době musíme často jednat s úřady. Vzpomínám, jak jsem byl před léty už asi po páté žádat o přídavky na děti. Znovu jsem slyšel, že má žádost ještě není vyřízena, protože... To už jsem neslyšel, protože do stejné kanceláře vtrhla početná rodina, která spustila takový kravál, že mimo ně nebylo nic slyšet. Nadávali, vyhrožovali, křičeli... Během pěti minut byla jejich žádost, stejná, jako ta moje, vyřízena.

Tehdy jsem byl v pokušení jednat stejně jako oni. Měl jsem pocit, že se slušností nic nevyřídím. A právě v takových chvílích bychom měli naslouchat Ježíši, který říká: „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“

Žijeme v době, kdy nás stále obklopuje spousta zvuků a hluků. Podle výzkumů už je tohoto náporu na náš sluch tolik, až to u některých lidí vede ke zdravotním problémům.

Občas se mi stává, že jsem v situaci, kdy chci mít klid. Nechci nic a nikoho slyšet. A umím to dát i najevo. Proto dokážu pochopit, že druzí někdy nemají chuť a sílu naslouchat tomu, co jim právě chci sdělit. Pozor bych si na to měl dát nejvíce tehdy, když chci druhým vyprávět o mém Bohu. Někdy jsou situace, kdy jim o mém Bohu řeknu nejvíce tím, že budu mlčet.

Když slyším jak Ježíš říká: „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví“, vybaví se mi také situace na hoře Karmel. Baalovi proroci poskakují okolo oltáře a volají své božstvo, aby přijalo jejich oběť. Když se dlouho nic neděje a jejich hlasivky jsou už notně ochraptělé, říká jim Elijáš: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!"

A vypravěč pak v 18.kapitole 1. knihy Královské pokračuje, jak tito proroci dopadli: Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost.

Bůh, kterého přišel představit Ježíš, má dobrý sluch. Na něho nemusíme křičet, když ho o něco prosíme. On slyší dobře. Ve své moudrosti však ví, co pro nás je a co pro nás není dobré. Podle toho pak naše prosby vyslýchá. On také zná pravou chvíli pro odpověď na naše volání.

Pane, děkuji, že když s Tebou potřebuji mluvit, nemusím být absolventem konzervatoře. Děkuji Ti, že Ty slyšíš a vyslýcháš i prosby němého. Jsem rád, že mám takového Boha. Pomoz mi, abych i já nehodnotil druhé podle jejich umění mluvit, ale abych se více díval na to, jak se jejich slova shodují s jejich životem.