Věra Tydlitátová
Sardinie - Karneval drsný i vznešený
Pestré dějiny poznamenaly obyvatele nejen nedůvěřivostí vůči všemu, co přichází z moře, a jakousi životní skepsí, ale také množstvím jazyků a dialektů. Italština je sice úředním jazykem a všude se jí domluvíte, ale většina obyvatel mluví doma sardinsky, což je vlastně izolovaně rozvinutá latina. V Algheru se běžně mluví katalánsky, na ostrově San Pietro ligursky, tím však zmatek nekončí, v horách existují různé dialekty natolik vzdálené oficiální italštině, že jim Ital nerozumí.
Věra Tydlitátová
Přesvědčivost našich nácků je obrovská
Kdo by se snad domníval, že naši neonacisté disponují nějakým mimořádně úderným argumentačním a intelektuálním potenciálem, měl by přemoci přirozený pocit hnusu a měl by zavítat na některé z jejich osvětových stránek, kde hnědí hošani velmi duchaplně, přesvědčivě a za pomoci vysoce odborné literatury poučují zejména mladou generaci o svých úžasných pravdách. Pokud nejste naladěni zrovna melancholicky a nepřepadne vás při čtení tragický smutek nad lidským pokolením, či dokonce náhlý záchvat nausey, jistě si užijete nejednu veselou chvilku nad kouzlem černého (či hnědého) – a hlavně nechtěného - humoru.
Věra Tydlitátová
I. Pokusy o krádež dějin - 1. Popírání šoa v ideologii islámu
Zatímco v posledních letech máme možnost poznávat fenomén popírání holocaustu z různých zdrojů a pohledů, pokud jde o Evropu nebo USA, stranou zájmu zůstává dlouhodobé a systematické popírání šoa v islámských zemích. V západní kultuře jsou aktivity popíračů buď přímo trestné, nebo alespoň pokládané za periferní a patologický jev, na Předním východě jsou mnohdy legitimní součástí státní propagandy. Podstatou této propagandy je tvrzení, že Židé si holocaust vymysleli, aby z něj mohli těžit.
Věra Tydlitátová
Sardinie - Nuragy a krásná soudkyně
Vnitrozemí, oblast Barbagia, přírodní park Sette fratelli a hory je nejlépe procházet pěšky. Při troše pozornosti uvidíme pod stromy fialové bramboříky, na horách mezi kameny již od zimy kvetou krokusy a počátkem léta vykvétá zdejší divoká růžová pivoňka. Všude na planinách rostou korkové duby, jejichž oloupané purpurové kmeny svědčí o stálé těžbě vzácné suroviny. Korkové duby mají drobné listy s malými výkrojky a kompaktní koruny hřibovitého tvaru. V nižších polohách je typický porost macchií, směs suchomilných rostlin a keřů pokrývající skály a celé planiny pestrým kobercem.
Věra Tydlitátová
Arogance mocných, aneb lhář na radnici
Je neuvěřitelnou drzostí, když úředník UMO Plzeň 3 Radim Lisenko, poté co hanebně nezvládl situaci a nepodnikl vůbec nic, aby zabránil pochodu neonaciostů Plzní, kterýžto plezír dávno profláknutého Václava Budeše přišel daňové poplatníky na několik miliónů korun, sám sebe ve Zpravodaji městského obvodu PLZEŇ 3 chválí slovy: „1.3. 2008 se uskutečnil pochod svolavatele Václava Bureše, jehož média označovala jako „pochod neonacistů“. Ačkoli mnozí účastníci mohou patřit k radikálním skupinám, na shromáždění nedošlo k žádnému nacistickému projevu, či k jinému jednání, které by kolidovalo se zákonem. Po skončení pochodu menší skupinka radikálních antifašistů (viditelně pod vlivem omamných látek) blokovala vozovku v Pražské ulici. Zásahem policie byl tento problém rychle vyřešen."
Věra Tydlitátová
Otázky okolo termínu sionismus
Málokterý termín z oblasti politologie a historie probouzí takové vášně a nesmyslné ideologické bouře jako termín sionismus. V posledních letech se také v českém prostředí tento pojem znovu objevuje jako pejorativní označení jakýchsi temných, ale nesmírně mocných sil, které jsou ztělesněním všeho špatného a zvrhlého pro různé vyznavače teorie spiknutí. V tomto se antisemité z ranku současného neonacismu nikterak neliší od stárnoucích antisemitů z řad KSČ, kteří slovem sionisté označovali své oběti zejména z řad umělců, spisovatelů a vůbec lidí vzdělaných.
Věra Tydlitátová
Společně v Pochodu dobré vůle
Zatímco několik předchozích akcí, při nichž se sešla široká koalice antifašistů a všech slušných lidí, bylo vyprovokováno neonacistickými pochody, poslední demonstrace byla pozitivním a aktivním činem těch, kterým nejsou lhostejné ani dějiny, ani současné společenské klima, v němž jsou mnohé projevy neonacismu buď bagatelizovány nebo tolerovány, ani budoucnost této země.
Věra Tydlitátová
Sardinie - Boží stopa
Jeden z nejkrásnějších ostrovů Středomoří, Sardinie, zůstává prozatím stranou turistického a rekreačního zájmu našich cestovatelů. Ani turisté ze Západu neznají Sardinii příliš dlouho, cestovní ruch se zde začal rozvíjet teprve koncem šedesátých let dvacátého století. V té době již byly dostatečně známy katastrofické následky živelného turistického podnikání, a proto vláda zakázala na ostrově stavět hotely a letoviska blíž než tři sta metrů od pláže. Ubytovny nesmějí mít výšku ani barvu, která by nesplývala s běžnou místní zástavbou. A ochraně přírody je zde věnována velká péče. Je totiž co chránit a právě neuvěřitelně zachovaná krajina a kulturní památky jsou nejcennějším bohatstvím Sardinie.
Věra Tydlitátová
Výzva Bílé spravedlnosti a Rudé hlídce
Jsou situace v životě, kdy se člověku dostane nečekaně výjimečné pocty býti zařazen darebáky mezi úhlavní nepřátele. S radostí oznamuji svým přátelům, kolegům a známým, že se mi této cti dostalo ze strany výrobců stránek Whitejustice a jejich proskripční listiny Redwatch. Pro normální slušné lidi, kteří nevědí, o co jde: Pár postpubertálních, poněkud zakomplexovaných neonacistů se pokouší produkovat seznamy „nepřátel“ určených v blíže nespecifikované budoucnosti k likvidaci.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska – Via Anglie 5 - Londýn
Čtvrť Soho má tradičně poněkud nedobrou pověst, ale dnes je zřejmě jen jednou z turistických atrakcí Londýna. Oplývá hlavně umělci, hospodami a večerním životem, k němuž sice patří několik erotických pracovnic, ale hustota jejich nabídek nepřesahuje hustotu obdobných služeb v pražské Perlové ulici. Jedna vlnící se slečna před podnikem zavdala příčinu k tomu, abych poučila svou dvanáctiletou dceru, jaký je rozdíl mezi bordelmamá a řadovým pracujícím děvčetem v tomto oboru. Předpokládám, že ani běžná kriminalita není v Soho vyšší než kdekoliv v centru velkého města.
Věra Tydlitátová
Svoboda a plivance, aneb ničitelé diskusí
Je tragickou pravdou dějin, že i ty nejušlechtilejší principy bývají napadány právě těmi, kdo se jimi zaštiťují. Všechny velké myšlenky, nadějné společenské koncepty a nejčistší snahy pomáhat lidem bývají zneužity hrstkou bezskrupulózních, ambiciózních a nemravných lidí, kteří ve všem vidí jen příležitost k vlastnímu obohacení, oslavení a k získání moci. Byla tak mnohokrát zneužita víra, odvaha, věrnost, láska k národu, oddanost rodině, cokoli, co si jen umíme představit.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska – Via Anglie 4 - Londýn
Nevím, jak ostatní cestovatelé, ale já jsem byla po příjezdu do Londýna nejen šokovaná, ale přímo vyděšená. Město by nemělo mít dvanáct miliónů obyvatel. Věřím, že kdybych se v Londýně ztratila, nikdy bych nenašla cestu k civilizaci a jako v nějaké rozlehlé poušti bych bídně zhynula žízní a hladem. Tak se mi to aspoň jevilo na cestě nekonečnými londýnskými předměstími v srpnovém horku a v strašlivém hluku a špíně velkoměstského provozu.
Věra Tydlitátová
Antialkorán našich populistů
Tak nyní, milí přátelé, šlápneme zase do něčeho nepříjemného. Vím, že se to mnohým líbit nebude, ale nemohu si pomoci - musím prozradit delikátní informaci: svět není černobílý. Mnozí se domnívají, že jako profláknutá sionistka (dobře placená Mossadem), musím být vždy a všude proti islámskému satanovi. Pravda je, že jsem některé demagogické a nesmiřitelné protižidovské postoje radikálních muslimů mnohokrát veřejně kritizovala. Ale někteří čtenáři možná ještě pamatují na moji obhajobu náboženských práv muslimů v naší zemi. To jsem si naběhla.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska – Via Anglie 3 – Cesta za Grálem
Angličané jsou rození romantici, takže nepřekvapí, že legendární král je mnohem populárnější než současný premiér. Nikdo vlastně neví, zda nějaký král Artuš vůbec kdy žil, nicméně jeho několik hrobů patří k hojně navštěvovaným poutním místům. Glastonbury je však významné nejen tím, že je zde pohřben Artuš i s královnou Ginevrou. Jejich hrob je nyní pouze neokázalým políčkem vyznačeným jednoduchou cedulkou a ohraničeným obrubníkem uprostřed trávníku mezi gotickými ruinami. Kdysi toto místo posledního odpočinku velikého krále bývalo uprostřed katedrály a bylo jistě označené okázaleji.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska – Via Anglie 2 - Stonehenge
Byla jsem několikrát varována, že pohled na nejslavnější megalitickou památku už zdaleka není tím, čím býval. Díky tomu jsem opravdu celkem nic nečekala, a snad proto jsem byla příjemně překvapena. Vždycky je lépe nečekat mnoho a nechat se mile překvapit.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska – Via Anglie 1 - Wells a Bath
Jak jsem slíbila, k povídání o Irsku připojím i několik dojmů z Anglie, doufám, že to Irové nebudou chápat úkorně. Cesta do Tralee byla velice dlouhá, jeli jsme tři dny a dvě noci a jízdu jsme přerušovali jen za účelem pobíhání po pamětihodnostech. A tak pominu různé památky, jejichž půvaby jsem vnímala napůl spící. Nicméně několik míst přece jenom zmínit musím, byť stručně, abych vás o nic neošidila.
Věra Tydlitátová
Džamila Stehlíková a veselí braši
Není mnoho divného na tom, že ministyně Džamila Stehlíková byla obtěžována vyděračskými nároky a že jí vyhrožoval psychicky narušený jedinec. Veřejně činné osoby musí počítat i s nepříjemnou, ba obtížnou pozorností, která může v krajním případě dokonce signalizovat vážné ohrožení. Vpád evidentně duševně vykolejeného muže do Strakovy akademie se zbraní a agresivními úmysly je znepokojivým faktem, před nímž bychom neměli zavírat oči. Nicméně celá aféra má ještě jeden, možná tragičtější aspekt. Je jím morbidní vlna "hlasu lidu" v internetových diskusích.
Věra Tydlitátová
Tak nám zabili Anežku
Anežka Hrůzová nemá v hrobě klid. Když není maso, vaří se z vody. Když jsme neschopní, pomlouváme schopné. Když neslouží mozek, poslouží svaly. Když dojdou argumenty, vymyslí se. Když není pravda, nastoupí demagogie. Když nemáme viníka, vytáhneme pře sto let starý kriminální případ a označíme vrahy. Kdyby to nebylo tak stupidní, bylo by to smutné. Někdy si říkám, zda to ti naši nacisté nemyslí všechno jenom jako nejapnou recesi a zda my jim na to hloupě nenalítáváme, když to bereme vážně.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska – Ostrov pohádek
Nejstarší irské písmo zvané ogam není vhodné pro dlouhé nápisy, jde o systém kratších a delších vrypů kolmých ke hraně nebo svislé rýze vyryté v kameni. Podle irských pověstí byl Ogam jakýsi božský vynálezce, který vytvořil tento unikátní grafický systém. Stejné slovo však znamená také náhrobní kámen, snad jediný artefakt, na němž můžeme ogam vidět.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska – Letopisy Erinu
Nejstaršími obyvateli Irska samozřejmě nebyli Kelti, ale dávní lovci, kteří osídlili ostrov asi před šesti tisíci lety. Po nich přišli lidé megalitické kultury, po nichž nacházíme monumentální kamenné hrobky a dolmeny. Keltské kmeny přišly do Irska v pátém století před Kristem. Vytvořili zde vlastní bohatou kulturu, která nenásilně vplynula do nových proudů křesťanské Evropy a prokázala neobyčejnou životaschopnost.Nejen že odolala kontinentálním vlivům, ale měla tolik vitality, že expandovala po celém civilizovaném světě, dokonce prostřednictvím prvních křesťanských misií i do našich zemí.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska - Cashel a různá města
Irsko bývalo rozděleno do pěti království: na severu Ulster, na západě Connacht, uprostřed Meath, na východě Leinster a na jihu Münster. A právě centrem jižního království býval hrad Cashel na skále svatého Patrika. Někdy se mu také říká irská akropole, protože podobně jako nad Athénami ční komplex řeckých chrámů, nad zelenou rovinou hrabství Tipperary ční strmá bílá skála se sídlem dávných münsterských králů a biskupů.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska - Aranské ostrovy a pohoří Wicklow
Aranské ostrovy jsou na samém západě a jsou tři: Inisheer, Inishmaan a Inishmore. Viděla jsem pouze ten nejbližší, Inisheer, nicméně dojem byl tak hluboký, že ani nevím, jak vše v krátkosti vypsat. Už loď, která nás na ostrov vezla, se zmítala ve vlnách jako skořápka, chvílemi s zdálo, že s chce přetočit kýlem k nebi. Nutno říci, že i tradičně tvrdí a mořem prosolení Irové žádali po chvilce na stewardovi blinkací pytlíky. Češi prozíravě nadopovaní kinedrylem si užívali svou minutu slávy, mohli se naparovat a žertovně komentovat to, jak Kelti chodí na palubu „krmit ryby“.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska - Killarney
Městečko Killarney asi není nejvýznamnějším centrem, ale zaujala mě tam ta okolnost, že přímo městem probíhá zeď, za níž je už národní park. A druhá věc, která stojí za zmínku, je katedrála, v níž byla v polovině 19. století vývařovna pro chudé rolníky, na které tvrdě doléhal hladomor. Zatímco majitelé půdy vyváželi z Irska maso a obilí, rolníci umírali hladem, protože se v polovině devatenáctého století rozmohla plíseň bramborová a zničila jediný zdroj obživy chudých.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska - Jak žijí Irové
Jak již bylo řečeno, jen málokterý národ je nám tak podobný ve své fyziognomii, povaze i zvycích jako národ irský. Společný keltský duch spočívá zejména v zálibě v dobrém pivu, hojném jídle, písních a rozporném sklonu jak k sentimentalitě, tak k humoru. Nicméně několik odlišností přece jen zaujme.
Věra Tydlitátová
Cesta do Irska - O přírodě
Těžko lze spočítat takzvané „zelené ostrovy“, máme-li věřit turistickým průvodcům. Podle nabídky cestovních kanceláří je zelený ostrov v podstatě každý ostrov, který není zrovna pokrytý souvislou vrstvou lávy z aktuálně činné sopky nebo žlutými dunami pouštního písku.
| předchozí | ... 12 13 14 15 16 17 18 | další |
