Věra Tydlitátová
Jedno svědectví, snad trochu neobyčejné, ale neobyčejné je každé…
Pro mnohé z nás je těžko představitelné, jak se cítí lidé, pro něž dokument Šoa není pouhou historií nebo teoretickým poučením o hlubinách zla v lidské duši. A že nepomůže škatulkování, to je zřejmé z dopisu, který mi včera poslala dobrá přítelkyně, hluboce věřící katolička.
Věra Tydlitátová
Křišťálová noc a dlouhá noc zapomínání
Před sedmdesáti lety propukl takzvaný Říšský pogrom, což je správný název pro běsnění, které se obecně označuje podle množství střepů z vymlácených výloh a oken jako Kristallnacht.
Věra Tydlitátová
Komplex Českého Honzy, aneb kam se hrabe oidipák
"Mámo, obrať mě!" volá v jedné pohádce líný synek z pece. A matinka přiskočí a toho zmetka obrací, aby se nepřeležel. Ta máma by měla vzít raději potěh a vyhnat chronického lenocha na pole k pořádné práci a do světa na zkušenou.
Věra Tydlitátová
VŘSR, aneb triumf bolševiků v Plzeňském kraji
Tak už i v Plzeňském kraji povládnou komunisté. Plzeň bývala v posledních letech skutečnou baštou pravice, která se například mohla chlubit výraznou osobností primátora Pavla Rödla, přesto i zde dnes slaví komunisté své tiché vítězství. Vskutku mohou oslavovat výročí bolševické revoluce s veselím a triumfem.
Věra Tydlitátová
Děkuji přátelům a za přátele
V den vzpomínek na zemřelé myslíme spíš na příbuzné, kteří již odešli tam na druhou stranu, a vzpomínáme na to, čím obohatili náš život. Ale myslet dnes v předvečer Dušiček musím i na přátele. Někteří jsou už také tam na druhém břehu...
Věra Tydlitátová
Chvála podzimu
Tak se blíží listopad, snad nejhnusnější měsíc roku. Hned na jeho počátku se naladíme do smutku Památkou zesnulých a pak už jen zaléváme různá nachlazení a rýmy grogem a máme pocit, že je stále tma a sluníčko ani nevyjde. Doba splínu a chándry. Ale od jisté doby mám podzim ráda.
Věra Tydlitátová
Rusku už ochotně otevíráme dveře
Že oranžové vítězství bude ve skutečnosti vítězstvím promoskevských bolševiků, bylo jasné předem. Ostatně pan Paroubek se svými úmysly netajil, v tomto směru byl férový. ODS se také nedokázala radikálně distancovat od proruské politiky reprezentované svým čestným koryfejem prezidentem Klausem.
Věra Tydlitátová
O bídě a o pogromu
Před sto padesáti lety byli Irové velmi chudí. Angličané v nich viděli opilce, lenochy, povaleče. Když plíseň bramborová vzala lidem obživu, chudoba se změnila v bídu. Mezi chudobou a bídou je asi takový rozdíl jako mezi chřipkou a rakovinou.
Věra Tydlitátová
Historie se opakuje, aneb našemu státu k narozeninám s láskou
Je tomu asi rok, co mému příteli zemřel tatínek po infarktu. Umíral se slovy, že historie se opakuje. Mnohokrát jsem si na ta slova vzpomněla a mnohokrát jsem je pak slyšela z úst svých přátel. Historie má malou fantazii a má ráda stereotypy. Je to šedivá mrcha bez talentu.
Věra Tydlitátová
Hyenismus Vandasových hošanů, aneb násilí, lži a šíření nenávisti
Nacisté opět slavili demagogické hody. V Rakovníku podlehl bodným ranám mladý muž, který se po oslavě narozenin dostal do sporu s podnapilým kumpánem. Nacistické weby okamžitě spustily kampaň, v níž zdůrazňovaly, že vrahem je "cikán". Vědomě lhaly.
Věra Tydlitátová
Pane ministře Ivane Langere, nestačíte na svůj úřad, odstupte
Pane ministře, ministerstvu vnitra a Vám osobně byla již poslána celá řada stížností na působení dvou politických stran s rasistickým programem, totiž Národní strany, která není ničím jiným než nástupkyní českých fašistů, a Dělnické strany, která ve spojení s ilegálním Národním odporem tvoří agresivní neonacistické křídlo politického extrémismu.
Věra Tydlitátová
Díky za prima studenty, hodně se od nich učím
Tolik podivného se toho napovídá o té dnešní mládeži... Někdy i dost nepěkného. Mimochodem takhle se žehralo už ve starém Sumeru. Jak jsou ti mladí neuctiví, hrubí, zkažení. Měli jsme ve středu imatrikulace, noví studenti si šli slavnostně pro indexy. Od letoška máme indexy virtuální, elektronické, tak studenti dostali jen takovou kartičku s imatrikulačním slibem a podpisem děkana, ale se vší středověkou parádou.
Věra Tydlitátová
Oreb
A aj, Hospodin šel tudy, a vítr veliký a silný, podvracující hory a rozrážející skály před Hospodinem, ale nebyl v tom větru Hospodin. Za tím pak větrem země třesení, ale nebyl v tom třesení Hodpodin. A za třesením oheň, ale nebyl v ohni Hospodin. A za ohněm hlas tichý a temný. Což když uslyšel Eliáš, zavinul tvář svou pláštěm svým a vyšed, stál u dveří jeskyně, a aj, hlas k němu, řkoucí: "Co tu děláš, Eliáši?"
Věra Tydlitátová
Klídek, volby nejsou armagedon, průšvih prostě pokračuje dál
"Tak nevím, Kadle," povídá babka Močková, "koupila sem cedník a von tek. Tak sem ho dala zaletovat – a von zase necedí." V tomto starobylém vtipu jako by byla shrnuta celá bída i banalita české politické scény a toho, co se nazývá demokracie, asi jen proto, že nás nenapadá jiné označení. Aristotelés to nazýval ochlokracií, vládou lůzy.
Věra Tydlitátová
Chyba, pane Vandasi, zásadní politická chyba!
Tak máme za sebou volební sobotu, den, kdy vyvrcholilo neobyčejné napětí posledních týdnů a vybilo se v regulérní bitvě nacistů s policií uprostřed Litvínova. Dělnická strana s Národním odporem se přestala přetvařovat a ukázala se v plném světle.
Věra Tydlitátová
Pane ministře Ivane Langere, rozpusťte Dělnickou stranu!
V sobotu ráno, ve druhý den voleb, jsem dostala rozhořčený dopis od pána, kterého osobně vůbec neznám, a tedy nemohu být podezírána z manipulace s fakty. To, co předvádí v posledních dnech Dělnická strana se svými nacistickými členy z Národního odporu, přesáhlo jakoukoli únosnou mez.
Věra Tydlitátová
Spontánní demo vepřových mozků
Každé shromáždění, které se dá pokládat za demonstraci, je třeba hlásit úřadům. A pravda je, že úřady s tím mají plno starostí a mnohý radní si neví rady, jak vyhodnotit všelijaká individua dychtící oslavit tu či onu historickou legendu nebo protestující "proti slova". A zatímco se právníci na obou stranách pokoušejí podbudovat nějakým tím paragrafem právo mladého obdivovatele Dolfíka nebo naopak právo normálních lidí na klid ve městě a na klid od nacistických blábolů, jakýsi prasečí mozek přišel na řešení tohoto problému.
Věra Tydlitátová
Ej, moja paranoia...
Zpíval Jan Vodňanský v žertovné písni Od půl jednej do čtvrt na tři. Paranoia ovšem žádná legrace není, je to trýznivá duševní nemoc, něco opravdu strašného. Ale moderní, či snad postmoderní a internetová doba, dala této poruše zcela nové rozměry. To co bylo dříve soukromým utrpením, stalo se svým způsobem mentální epidemií.
Věra Tydlitátová
Talent od Boha a selhání od ďábla?
Milan Kundera je pod palbou otázek a podezření. Podobně tomu bylo nedávno v případě Jarka Nohavici. A dalších, méně známých, ale rovněž schopných, nadaných a výrazných osobností. Člověk je vždy trochu šokován a klade si otázku, jak se vyrovnat s lidským selháním umělce, filosofa, vědce.
Věra Tydlitátová
Chcete změnit politickou scénu?
Nebojte se volit i menší strany a osobnosti! Po každém skandálu spojeném s chronicky známými politickými tvářemi si všichni říkáme, že horší to už být nemůže. V daném okamžiku to tak skutečně vypadá. Ovšem uběhne několik týdnů a práskne skandál daleko větších rozměrů. V jeho světle se pak aféry předchozí jeví jako slabý odvar.
Věra Tydlitátová
Kam se poděly ty krásné prázdniny? Loučení
Máme tady poslední dny babího léta. Dá se ještě napsat něco o stromech, co by nebylo zcela banální? Stojím pod stařičkou lípou v lese a poslouchám tichý šelest miliónů zlatých srdcí. Mezi kmeny spočívá mír.
Věra Tydlitátová
Kdo seje vítr, sklízí bouři
Možná jste si všimli, že jsem se dosud ve svých komentářích českého politického kočkování nezabývala konfliktem v litvínovském Janově. Jednak jsem na to neměla čas a jednak jsem u těch událostí nebyla a necítím se být kompetentní vyjadřovat se k něčemu na základě někalikavteřinového spotu v televizi.
Věra Tydlitátová
Den smíření – Jom kipur, náprava vztahů
V židovském kalendáři začíná vpodvečer 8. října jeden z nejvýznamnějších svátků, Den smíření. Jak napovídá název, jde o den zasvěcený pokání a očištění duše. V liturgickém kalendáři se připomíná 10. tišri, tedy deset dní po Novém roce.
Věra Tydlitátová
Reichstag hoří, další provokace, aneb cui bono?
Stále více se kloním k názoru, že počmáraný plot v Rybitví byl provokací, která měla vynést majitelku onoho domku do zastupitelstva. Sama jsem se totiž včera stala předmětem podobné politické provokace. Kdosi zaplavil město letáčky s mojí fotografií (staženou z tohoto blogu) a s tímto textem:
Věra Tydlitátová
Absurdní drama Václava Havla
Dnes, 5. října oslavuje své sedmdesáté druhé narozeniny Václav Havel. Málokterý člověk ve své osobnosti sdružuje tak barvitě paradoxní povahu dvacátého století jako tento bytostně skromný, a přece ambiciózní malý muž, pragmatik a přece vizionář, jehož činy jsou zřetelné a jasné, ale zárověň nečitelné a temné.
| předchozí | ... 9 10 11 12 13 14 15 ... | další |
