Věra Tydlitátová
Kadiš za Jiřího Ortena
Dnes, prvního září si připomínáme předčasné úmrtí jednoho z největších českých básníků, Jiřího Ortena. Již bylo řečeno mnoho. Na Ortena zde vzpomínal básník František Kostlán i já v den jeho narozenin, jistě si jej připomínaly i tisíce čtenářů, kterým jsou jeho verše radostí i útěchou. Věřím, že je tento básník stále s námi. Ráda bych uzavřela tyto vzpomínky a pokorný hold několika svými verši.
Věra Tydlitátová
Kde končí svět. Kde začíná se. Za Jiřím Ortenem
Konec prázdnin s sebou nese hned dvě výročí spojená se jménem básníka Jiřího Ortena. Tento zářivý zjev české literatury, autor, který byl podle Václava Černého "největším českým básníkem metafyzickým po Máchovi," zemřel příliš mladý a jeho dílo zůstalo pouze torzem, ovšem úchvatným torzem, se narodil 30. srpna 1919 a tragicky zemřel 1. září 1941 v Praze.
Věra Tydlitátová
Outlocitnost fašistů, nacistů, ba i těch rusofilů. Pozor, novináři!
Tak nám jde do voleb rasistická (neofašistická) strana. Je ovšem velmi outlocitná a dbalá na to, aby se o ní mluvilo něžně. Pozor, žurnalisté, hlídací psi demokracie, redaktoři a novináři, kolegové slova, poslechněte si jejich jednoznačnou hrozbu: "Žádáme tímto všechny novináře, komentátory, diskutéry kdekoli a kdykoli, všechny zainteresované, kteří měli, mají či míti budou potřebu hovořit o Národní straně, aby hovořili – a již to zde bylo řečeno mnohokráte – o krajní pravici, integrálních národovcích, konservativně tradicionalistické straně, ano, ale ne o extremistech!"
Věra Tydlitátová
Lubomír Zaorálek žije v paralelním vesmíru?
Na svém blogu a také na Neviditelném psu se včera vyjádřil pan Zaorálek v článku "Gruzie do NATO nepatří" zcela jednoznačně, poté co pochválil občanskou aktivitu v období od srpna do března 1969: "Když hledám, co navazuje na tehdejší vlnu občanství, tak ji nejspíš vidím v těch čtyřech stech tisících podpisů, které odmítají umístění americké základny v České republice. To jsou ti, kteří odmítají přijmout, že nemáme právo na vlastní názor a rozhodování, tvrdí, že jsme příliš malí a bezvýznamní, a proto některé věci dělat proto "musíme", protože jsou za nimi "velké zájmy"."
Věra Tydlitátová
Pohádka o lidském srdci
Vládl kdysi v jednom městě mocný král, panoval v paláci z bílého mramoru, uprostřed velikého a vznešeného dvora. Od rána do večera přicházeli ke králi dvořané a přinášeli ovoce, chladné nápoje, umně tvarované šperky, roucha protkávaná, i nové zprávy od dvorů sousedních králů.
Věra Tydlitátová
Národnost: Člověk
Je zvláštní, jak se v poslední době, zvláště s letošním srpnem a z různých důvodů dostává do popředí taková těžko uchopitelná kategorie, jakou je národ. Lze vůbec hovořit o jakémkoli národě, aniž bychom paušalizovali? A co takoví ti samozvaní mluvčí národa toho či onoho?
Věra Tydlitátová
Podávejte trestní oznámení, Václav Klaus u mne skončil
Věřte, nebo nevěřte, pana prezidenta Klause jsem donedávna brala s velkou dávkou tolerance a ještě větší dávkou lhostejnosti. Teprve jeho výpad vůči Gruzii mi otevřel oči. A možná ještě více mi otevřelo oči zjištění, jaké podivné existence jej vehementně a zapáleně hájí a obdivují.
Věra Tydlitátová
Ententýky, aneb kdo další půjde z kola ven? Pobaltí? Ukrajina?
Pobaltské země, Polsko a Ukrajina, země, na které občas hledíme skrz prsty, ukázaly nyní zcela zřetelně světu, co si myslí o ruské zahraniční politice, či spíše ruském zahraničním strašákování. Ne tak my. My, tak hrdí na svou příslušnost k Západu, k Evropě, ve svých očích nadřazení těmto východním státům, zařadili jsme se k buranským patolízalům Kremlu.
Věra Tydlitátová
Je Václav Klaus mým prezidentem? Je tento národ mým národem?
Dvě zprávy hned po probuzení: "Za válku může Gruzie, myslí si Klaus" a "Češi pochybují o roce 1968" na portálu Lidovky.cz mě naladily do šediva. A přičtu-li poslední nepodepsané vzkazy v elektronické poště, v nichž mimo jiné kdosi píše: "Táhni z této země, nevyjadřuj se k Čechům, nemáš na to právo, když jsi Židovka...," začínám vnímat své okolí nějak nově. Tak tohle je můj domov?
Věra Tydlitátová
Zahrada je zpřítomnění ráje
Léto je doba, kdy pokud k tomu máme příležitost, trávíme čas v zahradách. Víte, že kultura zahrad je velmi stará a pozoruhodná? Zakládání zahrad, jež by měly zpřítomňovat ideální bytí, bylo zvykem, ba v jistém smyslu dokonce povinností, jíž byli zavázáni bohům mezopotámští vládcové od nejstarších dob. Veřejné parky známe již u Sumerů, již tehdy šlo o místa rekreace.
Věra Tydlitátová
Český národ na rozcestí – opět?
Kromě dvou vysokých politiků, Karla Schwarzenberga a Mirka Topolánka, kteří zatím snad jako jediní vyřkli jednoznačné slovo, česká politická reprezentace k událostem v Gruzii buď mlčí, nebo se vyjadřuje neslaně nemastně. Jak jdou dny, ukazuje se stále zřejměji, že Rusko zcela vědomě a nepokrytě obsazením sousední suverénní země vysílá varovný signál také do Střední Evropy. Proč mlčí i náš prezident?
Věra Tydlitátová
Artemis Efeská a Panna Marie, aneb teologie pro feministky
Patnáctého srpna si katolická církev připomíná svátek Nanebevzetí Panny Marie. Pro historiky, religionisty a znalce umění je tento den rovněž připomínkou prastarého svátku Artemis Efeské, patronky významného řeckého města a skvostného chrámu, k němuž se v antické době vždy 15. srpna scházela početná procesí z celého helénistického světa, aby uctila milovanou panenskou bohyni.
Věra Tydlitátová
Gruzie, aneb když už je smutno, tak se aspoň zasmějeme
V posledních dnech nemáme mnoho důvodů ke smíchu. Ruská anexe Gruzie založená na chatrné zámince ochrany zájmů Osetinců, ve skutečnosti Rusů nasáčkovaných do osetijské oblasti, štěkot proruské kolony v Čechách, ušmudlané olympijské hry, bezradnost a bezbarvost naší politiky: odkládání řešení problémů doma a uvolňování prostoru bezpráví, navenek pak taktika mrtvého brouka. Někteří naši politici jsou čestnou výjimkou a nemlčí. Je jich málo.
Věra Tydlitátová
Zrušte olympijské hry
Když ve starém Řecku začaly olympijské hry na počest bohů, zejména Dia, utichly všechny zbraně a alespoň po dobu těchto všeřeckých náboženských slavností zavládl mezi bojujícími obcemi mír, ekecheiría. Také zakladatel novodobých olympijských her Pierre de Coubertin měl na mysli podobné ideály: namísto řeči zbraní závody, namísto šíření smrti oslava síly rovnoprávných soupeřů a jejich oddanosti vlasti a bohům.
Věra Tydlitátová
Asi budu volit ODS
Do voleb je ještě daleko, i když i to je relativní. Donedávna jsem byla rozhodnuta tentokrát k volbám ani nejít, využít práva nevolit. Koho taky, že? Ale události posledních dnů i diskuse s mnohými spoluobčany včetně diskutérů na blogu mi celkem pomohly. Díky, milí čtenáři. Ano, budu volit ODS.
Věra Tydlitátová
Devátý av: Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili
Dnes, 10. srpna je židovském kalendáři 9. av, postní den zvaný Tiša be-av, den připomínky přelomové náboženské, národní a politické tragédie, zboření jeruzalémského Chrámu.
Věra Tydlitátová
Ruský medvěd v Gruzii
Blíží se výročí pro náš národ až příliš bolestivé a neměla jsem v úmyslu přidávat další slova k tomu, co bude ještě napsáno. Ani nyní nechci setrvávat u vzpomínek na okupaci Československa sovětskou armádou. Když jsem jako dítě viděla vojáky střílející z tanků, vnímala jsem je jako ne-lidi. Když jsem nedávno tento traumatický zážitek připomněla, moje expresivní vyjádření reflektující dávný dětský strach, bylo zde interpretováno jako rasismus. Přesto se k tématu medvěda vracím.
Věra Tydlitátová
Zbabělejší než zbabělý? Jak jej nazvat?
Bývalo zvykem používat pro označení jistého typu přízemního, pohodlného, zbabělého a vyčůraného oportunisty, takového Pana Broučka, označení měšťák či maloměšťák, Jan Werich použil označení MČČ (malý český člověk) a jistě bychom našli i jiná slova označující tento fenomén. Přiznám se, že se mi nelíbí žádné z nich.
Věra Tydlitátová
Zemřel Alexandr Isajevič Solženicyn
Dnes ráno nás zastihla smutná zpráva o úmrtí. Srdečnímu infarktu podlehl včera jeden ze symbolů zápasu proti sovětskému komunismu a jeho hrůzám, autor Souostroví gulag, díla, které změnilo svět možná významněji než leckterá armáda.
Věra Tydlitátová
Neonacistická akce se obešla bez konfliktů
Takto zní téměř každý závěr zprávy o jakékoli neonacistické akci v našich zemích. "Neonacistické setkání v Horním Dolaníně nahlášené jako pokojný průvod k uctění památky válečných hrdinů skončilo včera večer podle posledních informací bez incidentů." čteme každou chvíli ve zprávách.
Věra Tydlitátová
Pohádka o samotě a o naději
Zamykala královna brány svého města, zamykala dveře svého paláce, zamykala své srdce na devět zámků po smrti krále. Nechala zamknout všech deset bran svého města, rozkázala zdvihnout padací mosty a vpustit vodu do příkopů. Uzavřela se královna ve své vysoké věži, nevycházela na ulici města, nepila ze zlatých pohárů, nečesala se stříbrným hřebenem. Truchlila královna po devět let, naříkala po deset let. Po jedenácti letech zemdlelo město. Po dvanácti letech smutku nezněl smích a utichl zpěv v ulicích města.
Věra Tydlitátová
Vlastenci, nebo šovinisté? O lidech, psech a o konečném řešení
Někteří z čtenářů se mě ptali na můj názor na vlastenectví. Vzhledem k tomu, že slovo "národní" je stále módnější, zachtělo se mi o věci trochu popřemýšlet.
Věra Tydlitátová
Karel Havlíček Borovský a nacionální kýč
29. července 1856 podlehl tuberkulóze jeden z nejvýraznějších českých básníků a novinářů, jehož význam pro kulturu i politiku časem spíše narostl a stal se do značné míry legendou. Karel Havlíček Borovský, ostrý kritik každého kýče a laciného sentimentálního vlastenčení byl mnohokrát zneužit právě pro kýčovité a sentimentální pojetí patriotismu a malicherného českého politikaření. Mrtvý lev se stal potravou psů.
Věra Tydlitátová
Talmud a proč se ho obávat?
Jak vzrůstá schopnost různých polodementů mlátit do klávesnice, přibývá i množství článků s tématem židobolševickofašistickomultikultiamerického spiknutí.
Věra Tydlitátová
Kam se poděly ty krásné prázdniny? O jabloních
Nejstarší vzpomínky kdesi na rozhraní vědomí se vztahují k jabloním. Proti nebi se rýsují olistěné větve a kývají se ve vánku, žlutá červeně žíhaná jablíčka se houpou jako malá sluníčka. Asi je správné, když docela malé děti usínají pod jabloní a probouzejí se s pohledem na květy či plody tohoto mateřského stromu. Jaro je nejkrásnější pod kvetoucími jabloněmi a léto zase pod žlutými, zelenými a červenými jablky.
| předchozí | ... 11 12 13 14 15 16 17 ... | další |
