Svoboda a plivance, aneb ničitelé diskusí

Je tragickou pravdou dějin, že i ty nejušlechtilejší principy bývají napadány právě těmi, kdo se jimi zaštiťují. Všechny velké myšlenky, nadějné společenské koncepty a nejčistší snahy pomáhat lidem bývají zneužity hrstkou bezskrupulózních, ambiciózních a nemravných lidí, kteří ve všem vidí jen příležitost k vlastnímu obohacení, oslavení a k získání moci. Byla tak mnohokrát zneužita víra, odvaha, věrnost, láska k národu, oddanost rodině, cokoli, co si jen umíme představit.

         A dnes je takovým způsobem zneužívána svoboda slova.

         Pod záminkou svobody slova se veřejným prostorem, zejména internetem, šíří lži, pomluvy, nactiutrhání, propagace nenávisti všeho druhu, sprostota a primitivnost. Kdejaký nařvaný nepřítel každé lidské individuality a svobody, potenciální tyran, který jen čeká na  svůj ždibíček moci, aby mohl druhým lidem svobodu upírat, kdejaký zakomplexovaný a zlý měšťáček plive kolem sebe a povykuje cosi o právu takto povykovat, takto plivat, neboť on má svoji posvátnou svobodu slova. Vyžaduje ji jako vzteklé, zkažené dítě, které dupe nožkou a trucovitě si lehá na zem, je-li mu upírán jeho kyblíček a lopatička. Svoboda shromažďování, svoboda slova, jakákoli svoboda, to vše, za co jiní lidé pokládali životy, to je zde v jeho představě jen proto, aby mohlo být předmětem jeho konzumu, spotřeby a požitku stejně jako cigarety, salám nebo auto. „Mám právo na všechno, mám  právo na majetek, mám právo na moc, mám právo na svobodu, mám právo být zmetek,“ křičí napoleónek malých českých poměrů. Domnívá se, že má právo být neomezeně sprostý, má právo lhát drze do očí, pomlouvat slušné lidi, okřikovat a mentorovat každého, kdo s ním nesouhlasí, ponižovat kohokoli, kdo jej byť jen o píď převyšuje vědomostmi. Jeden diskutér dokonce ve chvíli deficitu argumentů začal opakovaně obtěžovat mého známého výzvami k pěstnímu souboji, které obsedantně zasílal na jeho soukromou adresu. Jiný výtečník se něštítil autorovi blogu skrytě vyhrožovat poznámkami o tom, že ví, kde bydlí a kde pracuje, a že si ho najde. Další se hloupě otíral o jeho manželku, která s diskusí neměla nic společného. Co by konzument všemožných svobod neměl svá práva, vždyť on má přece automaticky právo na úplně všechno. Hlavně si je vskrytu jistý, že má právo ostatním lidem právo upřít a jednou, až si konečně svůj bonbónek vydupe, rozhodovat o ostatních bezprávně, pro počátek jim rozbít ústa.

Na internetu, ale občas i v jiných médiích, tito frackové, bodří rozumbradové, kteří se pokládají za „normální lidi“, neonacisté, bolševičtí pohrobci, malí čeští rasisté, antisemité, měšťáčci, ničitelé diskusí, pomlouvači a hulváti bezpečně schovaní za anonymními nicky, spustí hysterický ukřivděný ryk, narazí-li na někoho, kdo se jim odváží připomenout, že i jiní lidé, třebas uprchlíci nebo Romové mají svá práva, například právo na bezpečí, na domov, na pomoc v nouzi. Že i autor píšící podle svého svědomí o problémech ve společnosti má své právo na svobodu slova a na základní lidskou slušnost. V tu chvíli naši měšťáčci propadají vzteklině, plivou kolem sebe, začínají bezhlavě urážet každého, kdo jim bere hračku jejich svobody být sprostí, lhát a pomlouvat. Výsledkem jejich kampaně pak je nezřídka likvidace diskuse nebo celého blogu, neboť jen málokdo je ochotný nechat se vláčet primitivy v neřízené štvanici, jejíž moderátor třebas i v dobré vůli podlehne přesvědčivosti argumentu o svobodě slova.

            Je načase promyslet, jak to s tou svobodou vlastně je.

            Především svoboda není zboží, které si můžeme koupit v supermarketu. Svobodný člověk je jen ten, kdo přeje svobodu a právo i druhému člověku. Svobodný člověk je jen ten, kdo se nebojí za svou svobodu veřejně postavit, neskrývá se za anonymními nicky a přezdívkami, podepíše se skutečným jménem. Není to zbabělec onanující v bezpečí u své klávesnice, pomlouvač a lhář, který není schopen žádného otevřeného postoje. Svobodný člověk je pouze ten, kdo se svobodou přijímá také odpovědnost. A se svobodou slova odpovědnost ke slovu. Slovo je totiž velmi mocné, může uzdravit, ale může i zranit nebo zabít. Bezcharakterní člověk zaštiťující se svobodou slova je jako opilec mávající nabitou zbraní nebo jako dítě hrající si se zápalkami u stohu.

            Nelze předem říci, že ten či onen člověk svobodu slova mít nemá. Nelze předem nikomu upřít svobodu slova. Ale lze říci -  a  mělo by se říkat opakovaně a veřejně – že zneužívání svobody slova je svinstvo a anonym, který svobodu slova zneužívá k vlastnímu ukájení a prospěchu, k omezování svobody druhých, k vyhrožování, k zbabělým útokům a ponižování oponentů, je bezectný ubožák a nezaslouží si pobývat ve slušné společnosti.

            Argument, že svoboda je nedělitelná, neberu. Nemáme svobodu vraždit, nemáme svobodu zneužívat děti, nemáme svobodu krást a loupit, nemáme svobodu  týrat bezmocné. Lidé svoje svobody odpradávna dobrovolně i nuceně omezují, aby se společnost neproměnila v džungli. A chce-li někdo pro sebe svobodu absolutní, měl by počítat i s tím, že mu někdo jiný svobodně přerazí čelist nebo vrazí nůž mezi žebra.

           Zatím je to totiž v naší společnosti tak, že hrstka demagogů ve jménu svobody ostouzí a terorizuje slušnou většinu. Slušný člověk nepůjde a nevyrazí svému tyranovi zuby, nechá se raději urážet, ponižovat a pomlouvat. Vzdává se tedy své svobody bránit se proti zlu. Možná i doufá, že svým mlčením přispěje k tomu, že  rozmazlení konzumenti svobod všeho druhu jednou pochopí, zastydí se  a změní své chování. Ale hlavně je slušný člověk svobodný vnitřně, svobodný od toho, aby jím cloumaly primitivní pudy.  A tak slušní lidé opouštějí diskuse a nečtou je raději, odcházejí z veřejného prostoru, vyhýbají se politice i kultuře, vyklízejí pozice. A uřvaní primitivové jásají nad svým vítězstvím a vzájemně se plácají po zádech.

            To vítězství je ale jen zdáním, je to jen ulepená bábovička rozmazleného chlapečka na pískovišti. To krásně utřel toho multikulti pseudohumanistu v diskusi! To jim to nandal! To bylo ale vtipné, ha ha ha, a jiní měšťáčci jsou tak nadšení a solidárně mu tleskají! To si ale svobodně a beztrestně plivnul!

            Ale zatím někde nějaký úplně normální a zcela slušný člověk možná usoudí, že toho rozmazleného fracka už bylo dost a že mu do výchovy chybí právě těch pověstných pár facek, které mu měl ubalit kdysi jeho táta, ale jaksi to zanedbal. Nebo pár na holou. Staré výchovné metody bývaly dost účinné. Aby se naši napoleónci jednou nedivili. Slušnost totiž vůbec neznamená hloupost a bezmocnost, má jen větší trpělivost a mnohé ohledy. Jsou situace, kdy jedinou slušnou reakcí je reakce dosti rázná. Ne, nevyzývám k brachiálnímu násilí. Vyzývám k ignorování namyšlených fracků, k jejich vyloučení ze slušné společnosti, k jejich důslednému přehlížení. Nebudeme číst jejich slova, nebudeme s nimi polemizovat, nebudeme se jimi vůbec zabývat. Nezdravme je, nezvěme je, nestýkejme se s nimi, pokud se provalí jejich totožnost a jejich anonymita se zhroutí. Nepodejme jim ruku, ani sklenici vody. A pokud zaneřáďují internetové diskuse svými "moudry", diskuse raději rušme, nedávejme jim prostor. Žádnou toleranci!