Cesta do Irska – Letopisy Erinu

Nejstaršími obyvateli Irska samozřejmě nebyli Kelti, ale dávní lovci, kteří osídlili ostrov asi před šesti tisíci lety. Po nich přišli lidé megalitické kultury, po nichž nacházíme monumentální kamenné hrobky a dolmeny.  Keltské kmeny přišly do Irska v pátém století před Kristem. Vytvořili zde vlastní bohatou kulturu, která nenásilně vplynula do nových proudů křesťanské Evropy a prokázala neobyčejnou životaschopnost.Nejen že odolala kontinentálním vlivům, ale měla tolik vitality, že expandovala po celém civilizovaném světě, dokonce prostřednictvím prvních křesťanských misií i do našich zemí.

Gallariova oratorTydlitátová

V tradiční keltské společnosti měla důležitou úlohu rodina a rodinné klany. Významnou roli zde hrály ženy, které se těšily skutečné rovnoprávnosti s muži. Mohly dosáhnout vysokého vzdělání, vlastnit majetek, rozvádět se a zastávat jakoukoli roli v komunitě. Na vzdělání se kladl velký důraz a velmi bylo ceněno umění básnické. V roce 432 přišel do Irska svatý Patrik a díky své výřečnosti, mírnému vystupování a diplomatickým schopnostem brzy obrátil všechny ostrovany k nové víře. Centry náboženského života, ale i vzdělanosti byly kláštery, v nichž mniši vytvářeli bohatě zdobené knihy, skládali poezii a věnovali se vzdělání. Irští mniši se rozcházeli po celé Evropě, aby šířili novou víru mezi pohanské kmeny. Stavěli typické kamenné kostelíky s pravoúhlým kněžištěm, jejichž pozůstatky můžeme nalézt také ve Střední Evropě.

Portál kostela v Kilmalkedaru

Nezdolní Keltové museli během svých pohnutých dějin postupně čelit vpádům Vikingů, jejichž lehké dlouhé lodě přivezly první obyvatele Dublinu, normanským vládcům Anglie, kteří vládli v Irsku až do kruté porážky v roce 1270, a nevítanému zájmu Tudorovců. Každý odpor Irů byl krutě potlačen a Angličané vedeni Oliverem Cromwellem ve snaze zlomit tvrdošíjného irského ducha zkonfiskovali místním obyvatelům půdu. Starý jazyk byl zakázán a během sta let téměř vymizel. Náboženské spory jen přilévaly oleje do ohně. Irové si nikdy nenechali vnutit zásady reformace, které pro ně byly vždy spojeny s anglickou tyranií. Také díky tomu jsou dnes Irové přesvědčenými katolíky.

Limerick

Teprve 19. a 20. století znamenalo pro irský národ národní a politické obrození. Každý krok k navrácení půdy, získání náboženské rovnoprávnosti a vzdělání i k obnově původního jazyka a politické nezávislosti však znamenal urputný zápas. Válka s Anglií skončila v roce 1922 vznikem samostatného irského státu. V roce 1949 bylo Irsko vyhlášeno republikou. Cesta k modernímu Irsku však byla dlouhá, země byla chudá, prakticky vylidněná po mnoha emigračních vlnách, hospodářství stálo na zemědělství. V roce 1993 byla zvolena presidentkou Mary Robinson, která mimo jiné masivně podpořila vzdělání, což je jednou z více příčin dnešní neobyčejné prosperity Irska. Pro nás by to mohlo být vzorem, pokud by ovšem naši politikové chtěli pohlížet k tak vzdálené zemi na kraji světa.