Zdenka Obrová
dveře, co vždy v pravou chvíli,
otevřou se do pohádky,
to bychom se nezlobili...
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 774x
Seznam rubrik
Zdenka Obrová
Jak je důležité míti koule…
Metro Music Bar se včera kolem osmé hodiny pomalu zaplnil. Charitativní koncert na podporu nadace Petra Koukala přilákal diváky různých věkových skupin. Na pódiu to postupně rozjela tři hudební tělesa.
Zdenka Obrová
Kostice a doba jedová…
Ženy mají mít velká prsa. Přestaň se hrbit, nemáš žádný prsa. Ta je má asi po tatínkovi. Zřejmě si dnes zapomněla prsa doma. A tak by se dalo dlouho a kreativně pokračovat. Doba žádá, abychom se líbily. V časopisech, na internetu a v růžových seriálech se pohybují buď ženy dokonalé, nebo jejich ploché protiklady. Na které straně barikády chcete stát Vy? Řečnická otázka, kdo by chtěl dobrovolně patřit k těm méně atraktivním. I když všichni dobře víme, že důležitý je obsah a ne vzhled! Jenže není úžasné být krásná a duchaplná?
Zdenka Obrová
A neskutečné se stalo skutkem…
Nenapadlo ji, že je někdy potká. A už vůbec ne, že je potká tady, tančící na hranách kovové konstrukce jako andělé na špičce jehly. Do anonymní šedi stavebních dělníků nejrůznějších profesí nezapadli. Nepatřili tam. Jejich štíhlé postavy se vznášely v nepravidelném rytmu plošin mezi nebem a zemí, většinu času trávili se zakloněnou hlavou a s očima obrácenýma k obloze. Pracovní postroje, přilby, slaňovací brzdy, lana, karabiny připomínaly spíše vybavení horolezců. Jenže místo bílých vrcholů osmitisícovek dobývali netečné vrcholy ocelových nosníků.
Zdenka Obrová
Jako by pravda byla vadou na kráse…
Nezapomenutelný text. Ta věta mi společně s melodií ulpěla na duši a skláním se před schopností básníka, vyjádřit tak dokonale a beze zbytku pocity člověka, co dávno překonal poledne a jehož kroky pomalu a neúprosně směřují k západu. V těžké dylanovce se snoubí dva mužské hlasy, z nichž jeden už nikdy naživo neuslyšíme. Podzim přinesl další smrt, kterou pokorně navlékám na šňůrku k ostatním korálkům ztrát.
Zdenka Obrová
Tak jako v nebi…
S podzimem zavítal do našeho města i Severský filmový podzim. Odfoukal zbytky okrově a do hněda zabarveného listí a místo nich nabídl různé odstíny bílé a šedé. Pokryl zašedlou trávu našich vnitřních světů jinovatkou a rozezněl v každém divákovi rozdílné tóny.
Zdenka Obrová
Rajtaraj, rajtaraj
Chtěli byste dostat něco jen tak? Zadarmo? Jako mimořádný dárek, až vánoce zmizí v šedi zmrzlých rán a do narozenin daleko? Zaposlouchejte se do zvuku šramlu! Cože to znamená? Ve slovníku spisovného jazyka českého jsem nalezla následující výklad, šramlem se nazývá někdejší smyčcový soubor s doprovodem tahací harmoniky a kytary (podle vídeňského kapelníka J. Schrammela). Takže původní šraml míval přívlastek vídeňský. Hudební těleso, se kterým Vás chci krátce seznámit, je šraml pražský.
Zdenka Obrová
Když hubený, osamělý jezdec neúnavně tryská krajinou…
Vzpomínka na 29. ROČNÍK EVROPSKÉHO PONY EXPRESSu 2013, který se v pondělí 19.08.2013 přehnal Rašovem
Zdenka Obrová
Proč mám ráda Rosamundu…
Když se ve všední den blíží čtvrtá hodina a najdu si čas, usedám s hrnkem čaje do křesla a čekám na úvodní hudbu provázející nekonečný seriál o vztazích mezi mužem a ženou. Někdy stačí jen projít kolem obrazovky a hned ucítím narůžovělé plátky okvětních lístků lákajících do světa romantiky. Ani nemusím vlastnit křišťálovou kouli a vím, co bude následovat.
Zdenka Obrová
Věčný příběh romantické lásky
Kniha se zavádějícím názvem představuje překvapující pozvánku na klikaté stezky vnitřního území. Autor, americký terapeut Robert A. Johnson, popisuje na příkladu středověkého příběhu o Tristanovi a Isoldě bolestný omyl dnešního člověka, omyl, zakotvený v mýtu o věčné lásce. Romantická láska se stala energií, ve které hledáme přesah a naplnění věčného hladu po úplnosti a splynutí. Vypijeme společně „kouzelný nápoj“, zamilujeme se, strávíme symbolické tři roky v kouzelném lese, v Morois, kde žijeme jen pro sebe navzájem. Jednoho dne však musíme vysněný svět božských představ opustit. Ale pokud i nadále trváme na tom, aby byl vztah založen na vášni, na ideálu dokonalosti nebo jiskře, narazíme na rozeklané útesy nenaplněných představ, o které se rozbije.
Zdenka Obrová
Biutiful
Špatný spelling. To může být asi první myšlenka, která se objeví, když shlédneme úvodní titulky nového filmového díla mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritu, režiséra, jehož jméno se nám spojuje se snímky jako Amores Perros, 21 gramů a Babel. A zároveň je to po dobu následujících 148 minut pro vnímavého diváka myšlenka poslední. Společně s kontroverzním hlavním hrdinou se ponoří do jiného světa. Do světa zvláštním způsobem potemnělého, plného přízraků z minulosti a obav z budoucnosti. Do světa chybějícího otcovství, kde se v nepravidelných intervalech potkává s konečností i s přesahem, s utrpením, bolestí i krásou.
Zdenka Obrová
Září
Pomalu se zavírají prosklené dveře vedoucí k létu. Za nimi začíná poletovat různobarevné listí. Žezlo si opět převzalo Září. Pomalu se zvedlo, aby vystřídalo teplem unavený Srpen. Usedlo na vedoucí místo, sklání se k zemi a kreslí si do písku před sebou tiskací devítku. Středního rodu, jako by dosud nevyrostlo s dětských střevíců, poposedává druhý den své vlády mezi bratry Srpencem a Říjnem. Dívá se před sebe a je zadumané...
Zdenka Obrová
"Dítě zdarma..."
Těmito upoutávkami lákají výlohy mnoha cestovních kanceláří. Bez znalosti úzu by to pro nezasvěceného mohlo znamenat, že pokud si zakoupíme zájezd do Řecka, či do jiné z nabízených destinací, dostaneme jako bonus dítě zdarma. A to jako napořád? Že by se jednalo o novodobou formu adopce? Nebo ho bude třeba po návratu nepoškozené vrátit? Odkud se berou? Jsou to snad chovanci z dětských domovů, kteří obdrží za odměnu zájezd s prázdninovými rodiči? Nebo existuje možnost nabídnout své vlastní, poněkud problémové a obtížné potomky jiným, aby si to také užili? Taktéž definice dítěte se liší od nabídky k nabídce a zanechává poněkud rozporuplné dojmy. Jaké obdržíme? Leží rozhodnutí v kompetenci cestovní kanceláře, anebo nám bude poskytnuta databáze, kde si budeme moci vybrat?
Zdenka Obrová
Až já budu velká…
Potloukat se. Zvláštní výraz. Potulovat se, toulat se, těkat, bloudit, napovídá Slovník spisovného jazyka českého. Já se také potloukám, sice ne v mlžných horách, byť jsou období, kdy před sebou vidím rozmazané obrysy a občas ztrácím „vertigo“. Zakopávám o kostlivce, kteří se vysypou ze skříně, když neopatrně projdu kolem. Odháním skřehotavé černé posly z království netečnosti a nedostupnosti převlečené za vrány ranních neodbytných myšlenek, voňavým čajem splachuji pachuť minulosti a zajídám ji croissantem. Čekám, až se něco stane. Nebo je to pouze starodávný zvyk z dětství? Hra s magickým až? Až já budu velká, tak... Tehdy byly podmínky pro dosažení stavu dospělosti celkem jasné. Až se naučím nebrečet, až si nebudu muset stoupat na špičky, abych dosáhla do kredence. Až.
Zdenka Obrová
O Praze bolestivosti
Její souřadnice nacházíme postupně. V některých osudech se posunují pořád dál a dál, až za samou hranici toho, co lze unést. Jsme zlatokopové, vybaveni kolíky, provázkem a kladivem. Vyměřujeme, zatloukáme, na cestě ke katastru se pak dereme vpřed, abychom uplatnili včas svůj nárok. A když se vrátíme nazpět, po několika prchavých okamžicích uspokojení nad tím, co jsme získali a co je nesmazatelně zapsáno v úředních knihách, zmocní se nás opět stará známá Nejistota.
Zdenka Obrová
Vive la Pétanque!
Chtěla bych hrát pétanque, zkusila jsem to o víkendu a snaha dostat se co nejblíže k „prasátku“ mě zaujala a navnadila. Jako bych ochutnala miniaturní předkrm ve vybrané francouzské restauraci. Co dál? Kde se nabízí polévka, hlavní chod a něco sladkého na závěr? Kdybych žila v Paříži, vložila bych si do kabelky dvě pétanquové koule a brouzdala se parky, abych se připojila k jedné z mnoha skupinek lidí různého věku, jež soustředně sklání hlavy k zemi a diskutují, zda právě jejich koule zaujala místo co nejblíže dřevěné kuličky zvané „cochonett“. Jenže já nejsu z Paříže, su z Moravy. Hmmm...
Zdenka Obrová
Requiem za Kůzle.
Přišlo jsi na svět na Zelený čtvrtek, v době, kdy jaro jednoznačně vystrkuje svoje zelené výhonky z každé skuliny, kdy se nám připomíná v trylkování ptactva, v jemném bubnování deště na dosud neumytá okna. Narodilo ses jako druhé v řadě a narodilo ses téměř překotně, jako bys mělo hodně naspěch. Přivítalo Tě zklamání, že jsi „jenom“ kozlík, takže vlastně pro chov a produkci mléka bezcenný kus a že jsi předurčené k tomu, aby ses po krátkém čase stalo součástí surovin pro budoucí zabijačku. Nepilo jsi. Nezapomenu, jak ses při pokusu nakrmit Tě lahví dusilo. Nezapomenu na Tvůj nářek a hlavu odvracející se od životadárného mléka. Na Velký pátek odpoledne jsi nás tiše opustilo...
Zdenka Obrová
Imaginarium Dr. Parnasse
Smlouva s Ďáblem, téma prolínající se dějinami lidstva již od pradávna. Jsou okamžiky, kdy jsme vystavováni téměř nutkavé snaze něco získat, mít, vlastnit. Je v ní obsaženo kde, co. Faustovské vzývání okamžiku: „jsi tolik krásný, prodli jen...“, touha po nesmrtelnosti, po přesahu anebo pouhá nenasytnost a chtivost.
Zdenka Obrová
It´s complicated
Nějak se to komplikuje, pravila slečna prodávající lístky. V čem je problém, chtěla jsem se zeptat, špatné číslo rezervace? Za pár vteřin mně to naštěstí došlo. Všechno je v pořádku... Se stejným pocitem jsem asi za dvě hodiny opouštěla komplex multikina. Všechno je v pořádku. Merryl Streep je etalon, na který je možné bez rizika kdykoliv vsadit. Alec Baldwin v roli bývalého manžela s ní drží krok. Film o iluzi, že je možné jen tak vrátit věci zpět, o touze vrátit se domů, film o umění růst.
Zdenka Obrová
Clawed Forehead
Kvaternita je úplnost. Dnes večer jsem se s ní nečekaně potkala. Skrývala se dovedně ve ztemnělém sklepení Staré Pekárny, ve zvuku tří violoncell a jedněch houslí. Jejich tóny mnou procházely jako apokalyptičtí jezdci, jako čtyři Archandělé chránící zvuky svých nástrojů Citadelu mého já.
Zdenka Obrová
Jak je důležité míti Filipa
V oblasti jezdectví, ať je provozováno profesionálně, nebo rekreačně, platí, co člověk, to názor. Ale pokud bych provedla všeobecnou sumarizaci poznatků pochytaných „ze vzduchu“, vypadalo by to následovně: důležitá je především síla, kůň musí poznat, kdo je tady pánem. Strach je pocit, který do sedla nepatří. Pokud zvíře neposlechne, je třeba ho tvrdě potrestat...
Zdenka Obrová
Přinesl jsem si Anděla, polámali mu křídla…
Poetický text Karla Kryla. Mému Andělovi křídla nikdo nepolámal, upadla mu hlava. Dokonce vím, kdo za to může. Při jedné z úklidových vln byl omylem sražen navlhčenou houbičkou z parapetu v koupelně, kde si tiše meditoval. Snaha zachytit ho v letu byla marná, urazil si hlavu tak šikovně, jako by ho sťali gilotinou. Posbírala jsem ho, omluvila se a pokusila se hlavu znovu nasadit. Držela, ale dlouhodobé řešení to rozhodně nebylo.
Zdenka Obrová
O výkonech, stopách a obrysech…
Den jako vymalovaný. Přemýšlím, ne spíše ono to přemýšlí samo. O smyslu našeho snažení. Nestává se mně často, ale někdy přece, že si dovolím přepych zastavení. Začnu se rozhlížet kolem sebe a vnímám věci nějak ostřeji. Možná je to způsobeno skutečností, jak si je natáčím jako krystaly a když něco neuvidím hned napoprvé, tak se zohnu, pootočím hlavu, při pozorování nebe se i zakloním. Světlo se začne lámat rozdílně, předměty mění svou podobu, tvary se přelévají v jiné. Přistihnu se, že stejným způsobem pozoruju lidi a vztahy.
Zdenka Obrová
Rádce mladých svišťů…
ne oprava, rádce svišťů. Vlastně jsou časté chvíle, kdy jsme pořád bezradní jako mláďata. Takže znovu... okamžik prosím
Zdenka Obrová
O podzimu
Přišel na den přesně. Nezaklepal, bez zábran rozkopl dveře, vešel dovnitř s paletou svých oblíbených barev, rozmáchl se velkoryse štětcem a přemaloval letní scenérie do jednoznačně mollové tóniny. Pravda, dával o sobě vědět s předstihem, vysílal signály zašifrované v padajícím listí, ve sladkosti špendlíků a švestek, v chladném doteku srpnových rán.
Zdenka Obrová
And Now for Something Completely Different...
Čekal na mě. Dlouze a vytrvale, což u mužského rodu oceňuji obzvlášť. Sirloin steak médium. Ležel na talíři obklopen nadměrným množstvím salátu Coleslaw. Předpokládala jsem, že se bude rozplývat na jazyku a zažene z mojí mysli démona výčitek, že konzumuji nevinnou kravičku (vždycky se utěšuju, že se jedná o strašně zlého býka J). Nestalo se tak. Žvýkací svaly zaměstnal natolik, že jsem na chvíli nebyla téměř schopna pokračovat v rozhovoru, chuťové buňky se začaly vzpírat a zásobovat mozek negativními informacemi typu: chutná to jako stará rohožka, ne spíš jako hadra na zem, aha, pachuť dřevěného uhlí má zřejmě evokovat atmosféru Divokého západu.
| předchozí | 1 2 | další |
