Kostice a doba jedová…

Ženy mají mít velká prsa. Přestaň se hrbit, nemáš žádný prsa. Ta je má asi po tatínkovi. Zřejmě si dnes zapomněla prsa doma. A tak by se dalo dlouho a kreativně pokračovat. Doba žádá, abychom se líbily. V časopisech, na internetu a v růžových seriálech se pohybují buď ženy dokonalé, nebo jejich ploché protiklady. Na které straně barikády chcete stát Vy? Řečnická otázka, kdo by chtěl dobrovolně patřit k těm méně atraktivním. I když všichni dobře víme, že důležitý je obsah a ne vzhled! Jenže není úžasné být krásná a duchaplná?

Pokud jste ženou rozbíjející atom, jako byla Marie Sklodowská Curie, kosmonautkou, nebo píšete úžasné divadelní hry a romány, jste na tom líp. Přitažlivý vzhled je jen bonus navíc a klidně se bez něho obejdete.

Ale vraťme se k původnímu tématu, kterým by mělo být spodní prádlo, tedy podprsenka. Ten od puberty vysnívaný kousek ženského oblečení. Spolužačka v šesté třídě ji měla jako první. Bez rozdílu pohlaví jsme na ni všichni obdivně zírali. Co na tom, že jsme se později dověděli, že si ji vycpávala ponožkama. Co na tom, že ji zanedlouho předběhla spolužačka vyspělejší, která si zjevně žádnými pomůckami vypomáhat nemusela. Byla první a to se počítá…

Informace pro muže, pokud se pročetli náhodou až sem. Podprsenka obtěžuje, tísní, kostice v ní umístěné nepříjemně tlačí na žebra, proto někdy chodíme tzv. „na boso“. Ale pořád to taky nejde. Nedávno se mi navíc dostala do rukou kniha popisující nezdravé vlivy v našem bezprostředním okolí. Mimo velkého množství informací, co nám neprospívá, jsem si se zájmem přečetla kapitolu o škodlivosti vyztužené podprsenky. A tak jsem si dle doporučení koupila zdravou. Jaká to je? No nevyztužená, bavlněná, se širokými ramínky, bez vycpávek a tak. Moc příjemně se nosí, jediná vada na kráse je, že v ní vypadám jako Ruzyně, Heathrow nebo La Guardia… Prostě jako přistávací plocha.

Nedávno jsem potkala kamarádku, co mi knihu doporučila. Nevěřila jsem svým očím. Její křivky mi připomněly alpskou horu „Zwillingskugel“. Měla figuru jako z časopisu Playboy. „Můžeš mi prosím říct, co máš za podprsenku?“ zeptala jsem se bez zábran. „No ani nevím, asi nějakou vyztuženou.“ „S kosticema?“ ptám se neodbytně dál. „No jo, a co má být?“ Táhnu ji k výkladní skříni, aby viděla, jaký je mezi námi rozdíl. Nic nechápe, do okamžiku, kdy jí připomenu dobu jedovou. „Aha, no tuhle nosím jen při zvláštních příležitostech a do práce, víš?“ Podívala jsem se na svůj plochý hrudník a šla přehrabávat prádelník a hledat tam prádlo pro zvláštní příležitosti, kdyby nějaké nastaly. Protože hezkým obsahům je třeba jít naproti. Pro všechny případy ale zkusím být i tvořivější a napsat aspoň něco do šuflíku, to kdyby ty kostice moc tlačily…