Requiem za Kůzle.

Přišlo jsi na svět na Zelený čtvrtek, v době, kdy jaro jednoznačně vystrkuje svoje zelené výhonky z každé skuliny, kdy se nám připomíná v trylkování ptactva, v jemném bubnování deště na dosud neumytá okna. Narodilo ses jako druhé v řadě a narodilo ses téměř překotně, jako bys mělo hodně naspěch. Přivítalo Tě zklamání, že jsi „jenom“ kozlík, takže vlastně pro chov a produkci mléka bezcenný kus a že jsi předurčené k tomu, aby ses po krátkém čase stalo součástí surovin pro budoucí zabijačku. Nepilo jsi. Nezapomenu, jak ses při pokusu nakrmit Tě lahví dusilo. Nezapomenu na Tvůj nářek a hlavu odvracející se od životadárného mléka.  Na Velký pátek odpoledne jsi nás tiše opustilo…

Kdybych byla nadaný hudebník, složila bych za Tebe zádušní mši. Kdybych byla impresionistou, zachytila bych Tě pastelovými barvami vpíjejícími se do žíznivého plátna. Ale já mám k dispozici jenom slovo, slovo, kterým bych Tě chtěla pohladit, přestože jsem se Tě ve skutečnosti ani nedotkla. Slovo, kterým bych Tě chtěla pozdržet ve své mysli, když ses tady a teď zdrželo tak krátce. Schoulené na seně, konečky chlupů dosud poslepované pobytem v moři nevědomí Ti už nikdo neolíže, maminka se věnuje silnějšímu a životaschopnějšímu bratříčkovi. Spánek Tě pomalu odnáší do řeky Styx, do zapomnění.

Nevinné mládě bez života mně v době, kdy se rozjímání o naději samo nabízí, připomíná Beránka. Jak těžké je v ni věřit, jak nesnadné je ji hledat, když je doprovázena stínem smrti, stínem věčně se opakujícího holocaustu, jehož jsme nedílnou součástí. Kde vzít odvahu, nechat se ukřižovat protiklady a uvěřit ve vzkříšení? Odpověď neznám. Skrývá se za náhrobním kamenem a já nemám sílu s ním pohnout.

Ve svých představách se s Tebou ale mohu potkat, Kozlíku. Oblečen v kabátku z medově hnědé srsti spásáš smaragdově zelenou trávu na pastvinách na druhé straně břehu, na místě, kde panuje klid, na místě, o kterém se v jednom gospelu zpívá jako o údolí míru, nebo snad smíření, na místě, kam chodí odpočívat Naděje. Možná se tam potkáš i s naším Hřebečkem, který loni odešel v takovém spěchu, že jsme mu ani nestihly dát jméno a se spoustou dalších a dalších. A já jsem se díky Tobě zase mohla potkat s velikonočním Tajemstvím…