Zdenka Obrová
dveře, co vždy v pravou chvíli,
otevřou se do pohádky,
to bychom se nezlobili...
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 774x
Seznam rubrik
Zdenka Obrová
K čemu je dobrá viróza
Prvoplánově viróza samozřejmě k ničemu dobrá není. Díky ní utratím v lékárně nemalé peníze za iluzi, že mě vyléčí vitamíny, kapky, sirupy proti kašli a zázračné tablety roztodivných názvů, které rozpuštěné v horké vodě
Zdenka Obrová
Požehnání nebo pohroma?
Za devatero horami a devatero řekami žil mladý muž se svým starým otcem. Jeho největším potěšením byla jízda na koni. Trávil s ním veškeré dny, vyjížděli za každého počasí.
Zdenka Obrová
Svět podle Kocourka
Sebrala jsem ho z ulice, kde pravidelně sedával uprostřed silnice se svou mourovatou sestrou a nevědomě čekali na smrt. Mohlo mi to ledacos napovědět o jeho povaze, ale nebrala jsem tyto signály vážně.
Zdenka Obrová
Každá sedmá vlna...
Emmi a Leo jsou zpátky. O pár měsíců starší, o něco těžší ztrátou, kterou si navzájem způsobili, ale také prvoplánově rozhodnuti, vést si vlastní naplněné životy. Proč si tedy pořád píší?
Zdenka Obrová
Ranní time management
Probouzím se ve čtvrt na sedm, potmě se snažím dojít do koupelny tak, abych nešlápla do nějaké louže, ne-li do něčeho horšího. Obleču se co možná nejrychleji, aby nepřibyla další... Nestihla jsem to.
Zdenka Obrová
Stopy ve sněhu
Vznášel se a klesal, podle toho, kde se mu zalíbilo. Vozíval se v saních tažených soby, kterým dával sílu.
Zdenka Obrová
Opustíš-li mne…
Stačil letmý pohled a věděla své. Zlobil se. Od té doby, co se po třech dnech na otočku vrátila domů, aby posléze zase na další dva dny odjela, jí dával najevo nespokojenost různými způsoby. Vešla do obýváku a on odešel jinam.
Zdenka Obrová
Jak je důležité míti koule…
Metro Music Bar se včera kolem osmé hodiny pomalu zaplnil. Charitativní koncert na podporu nadace Petra Koukala přilákal diváky různých věkových skupin. Na pódiu to postupně rozjela tři hudební tělesa.
Zdenka Obrová
Čas klanění…
Muž bez dvou prstů svíral ve zdeformované ruce červenou nákupní tašku s torzem Betléma. Ovečky bez pastýře se tísnily v krabici mezi odřezky dřeva. Dnes jich možná přibude, podle toho, kolik zbývá vyschlého dřeva. „Vždyť máme advent,“ šeptaly si mezi sebou a chroupaly zbytky pilin. „To nás večer určitě pustí ven,“ pokračovaly potichu, aby je starý řezbář nezaslechl. Neměl pro takové hovory pochopení. Pro něho byly jen statické postavy. Měly se způsobně pást a chovat dle neměnného a po dvě tisíciletí se opakujícího scénáře. A to bez mluvení.
Zdenka Obrová
Jak dostat život na otěž…
„Jezděte to, co máte teď, ne to, co byste rádi měli!“ Dočetla odborný článek, zahleděla se ven a myšlenky se rozběhly po okolí. Přebrodily rozlitý potůček na zahradě a schovaly se do bezového houští. Ve vlhku se jim nelíbilo, tak se posléze vrátily, sedly si na parapet okna do koupelny a jako zmoklá kočka čekaly, až je zase pustí dovnitř. Autorem té věty mohl být i nějaký buddhistický nebo šaolinský mnich, pomyslela si. Jako by způsob jízdy a vzájemné komunikace odrážely lidské dovednosti a bytostné nastavení jezdce. Jako by místo sebepoznávacích kurzů, regresních terapií, rodinných konstelací, koučinku a dalších moderních metod byla výuka jezdectví přirozenou pozvánkou do hlubin duše.
Zdenka Obrová
Parník se potápí, kapela hraje…
Podzim je obdobím ubývání. Podzim je smutný muž sčítající uplynulé ztráty. I ty letní jako by se domluvily a na podzim se vracely, protože vědí, že nastává vhodný čas na jejich odžívání. Není kam se schovat. Kocour se schoulil na můj klín a hřeje. A já někde z dálky slyším mužský hlas, hlas, který umí rozeznít a rozesnít. Listopadové listy ztrácí barevnost a leží odevzdaně na zemi. Holé větve žalují větru, veverky obcházejí své skrýše a kontrolují, co nashromáždily. Z ubývání je smutno všem.
Zdenka Obrová
Zachraňte Williho…
Zachraňuji, tedy jsem, mohla bych si napsat na svou standardu, kdybych nějakou měla. Je to silnější než já. Kdesi jsem vyčetla, že pohnutky nemusí být výhradně ušlechtilé, že se za nimi může skrývat kde co. Třeba touha po naplnění recipročního altruizmu, jakože čekáme, že když my zachráníme někoho, někdo nebo něco následně zachrání nás. Důkazem, že to někdy i prvoplánově zafunguje, mohou být pohádky a povídky pro malé čtenáře.
Zdenka Obrová
Kostice a doba jedová…
Ženy mají mít velká prsa. Přestaň se hrbit, nemáš žádný prsa. Ta je má asi po tatínkovi. Zřejmě si dnes zapomněla prsa doma. A tak by se dalo dlouho a kreativně pokračovat. Doba žádá, abychom se líbily. V časopisech, na internetu a v růžových seriálech se pohybují buď ženy dokonalé, nebo jejich ploché protiklady. Na které straně barikády chcete stát Vy? Řečnická otázka, kdo by chtěl dobrovolně patřit k těm méně atraktivním. I když všichni dobře víme, že důležitý je obsah a ne vzhled! Jenže není úžasné být krásná a duchaplná?
Zdenka Obrová
A neskutečné se stalo skutkem…
Nenapadlo ji, že je někdy potká. A už vůbec ne, že je potká tady, tančící na hranách kovové konstrukce jako andělé na špičce jehly. Do anonymní šedi stavebních dělníků nejrůznějších profesí nezapadli. Nepatřili tam. Jejich štíhlé postavy se vznášely v nepravidelném rytmu plošin mezi nebem a zemí, většinu času trávili se zakloněnou hlavou a s očima obrácenýma k obloze. Pracovní postroje, přilby, slaňovací brzdy, lana, karabiny připomínaly spíše vybavení horolezců. Jenže místo bílých vrcholů osmitisícovek dobývali netečné vrcholy ocelových nosníků.
Zdenka Obrová
Jako by pravda byla vadou na kráse…
Nezapomenutelný text. Ta věta mi společně s melodií ulpěla na duši a skláním se před schopností básníka, vyjádřit tak dokonale a beze zbytku pocity člověka, co dávno překonal poledne a jehož kroky pomalu a neúprosně směřují k západu. V těžké dylanovce se snoubí dva mužské hlasy, z nichž jeden už nikdy naživo neuslyšíme. Podzim přinesl další smrt, kterou pokorně navlékám na šňůrku k ostatním korálkům ztrát.
Zdenka Obrová
Tak jako v nebi…
S podzimem zavítal do našeho města i Severský filmový podzim. Odfoukal zbytky okrově a do hněda zabarveného listí a místo nich nabídl různé odstíny bílé a šedé. Pokryl zašedlou trávu našich vnitřních světů jinovatkou a rozezněl v každém divákovi rozdílné tóny.
Zdenka Obrová
Rajtaraj, rajtaraj
Chtěli byste dostat něco jen tak? Zadarmo? Jako mimořádný dárek, až vánoce zmizí v šedi zmrzlých rán a do narozenin daleko? Zaposlouchejte se do zvuku šramlu! Cože to znamená? Ve slovníku spisovného jazyka českého jsem nalezla následující výklad, šramlem se nazývá někdejší smyčcový soubor s doprovodem tahací harmoniky a kytary (podle vídeňského kapelníka J. Schrammela). Takže původní šraml míval přívlastek vídeňský. Hudební těleso, se kterým Vás chci krátce seznámit, je šraml pražský.
Zdenka Obrová
O sumci jménem Single
Potkala jsem kamarádku, co žije na dalekém severu. Něco jako setkání po letech. Mimo jiného mi vysvětlila, že u nich ve Švédsku se rozlišuje mezi dvěma skupinami lidí, co žijí bez partnera. Status tzv. singles mají ti, co se rozhodli programově žít sami a potom je zde druhá skupina, která žádný status ani nemá, skupina těch, co jim zřejmě nic jiného nezbývá... Singles se vyznačují vysokou životní úrovní, nemusí se o nic dělit, nikomu se přizpůsobovat a užívají si života. Nesingels, tedy lidé, co jsou sami, ale sami být nechtějí, se trápí, někoho pořád hledají nebo už ani nehledají a následkem toho jsou poněkud zapšklí.
Zdenka Obrová
Když hubený, osamělý jezdec neúnavně tryská krajinou…
Vzpomínka na 29. ROČNÍK EVROPSKÉHO PONY EXPRESSu 2013, který se v pondělí 19.08.2013 přehnal Rašovem
Zdenka Obrová
Proč mám ráda Rosamundu…
Když se ve všední den blíží čtvrtá hodina a najdu si čas, usedám s hrnkem čaje do křesla a čekám na úvodní hudbu provázející nekonečný seriál o vztazích mezi mužem a ženou. Někdy stačí jen projít kolem obrazovky a hned ucítím narůžovělé plátky okvětních lístků lákajících do světa romantiky. Ani nemusím vlastnit křišťálovou kouli a vím, co bude následovat.
Zdenka Obrová
Kocour se schoulil na můj klín…
Ztracená v čekání čekám. Na koho? Na Tebe Kocoure... Čekám, až konečně odbije druhá a dovím se, jak na tom jsi. Bojím se o Tebe. Snažím se vysílat paprsky naděje, ale jsem ztuhlá a zamotaná v těžké zplstnatělé dece strachů z bezmocnosti. Je to téměř k neunesení a tak se bolavá mysl usilovně snaží ukázat na někoho prstem. Najít viníka. A tím jsem přece já. Měla jsem si všimnout, že Ti není dobře. Měla jsem Tě odvézt o den dřív. Měla jsem Tě odvézt někam jinam. Měla jsem...
Zdenka Obrová
Až do první smrti…
Zelenožlutýma očima připomínala kocoura Garfielda. Při pohledu na ni se mi vždycky vybavovalo dětské říkadlo: Naše kočka strakatá, dostala tři koťata, trojbarevná májová, každý by chtěl taková. Dostala originální jméno Kočička. Dlouho tomu, co se z kocouřích výprav nevrátil její bratr, válečník barvy medu. Žila solitérně a plaše. Každou noc se spořádaně vracela domů, počkala na místo u misky s granulemi a potom se stočila do spokojeného klubíčka.
Zdenka Obrová
Věčný příběh romantické lásky
Kniha se zavádějícím názvem představuje překvapující pozvánku na klikaté stezky vnitřního území. Autor, americký terapeut Robert A. Johnson, popisuje na příkladu středověkého příběhu o Tristanovi a Isoldě bolestný omyl dnešního člověka, omyl, zakotvený v mýtu o věčné lásce. Romantická láska se stala energií, ve které hledáme přesah a naplnění věčného hladu po úplnosti a splynutí. Vypijeme společně „kouzelný nápoj“, zamilujeme se, strávíme symbolické tři roky v kouzelném lese, v Morois, kde žijeme jen pro sebe navzájem. Jednoho dne však musíme vysněný svět božských představ opustit. Ale pokud i nadále trváme na tom, aby byl vztah založen na vášni, na ideálu dokonalosti nebo jiskře, narazíme na rozeklané útesy nenaplněných představ, o které se rozbije.
Zdenka Obrová
Biutiful
Špatný spelling. To může být asi první myšlenka, která se objeví, když shlédneme úvodní titulky nového filmového díla mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritu, režiséra, jehož jméno se nám spojuje se snímky jako Amores Perros, 21 gramů a Babel. A zároveň je to po dobu následujících 148 minut pro vnímavého diváka myšlenka poslední. Společně s kontroverzním hlavním hrdinou se ponoří do jiného světa. Do světa zvláštním způsobem potemnělého, plného přízraků z minulosti a obav z budoucnosti. Do světa chybějícího otcovství, kde se v nepravidelných intervalech potkává s konečností i s přesahem, s utrpením, bolestí i krásou.
Zdenka Obrová
Začátek Hejkalů v Čechách?
V pátečním odpoledni se v jarním slunci zlehka vlní kopce pod hradem Bouzov. Z lesa se ozývají podivné zvuky, praskání větviček se mísí s šepotem větru. A náhle se před Vámi objeví podivná mužská postava, oblečená v roztodivném pytlovitém oděvu, v rozcuchaném účesu povlává uschlá tráva a na obličeji se vedle špičatého nosu (asi to bude český příbuzný Pinocchia) usadil vedle bradavice mech, ze kterého vyrůstá větvička. Věříte na strašidla? Myslíte si, že se z našich lesů dávno odstěhovala a navždy zmizela v propadlišti vesnických pověr a strašidelných historek?
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
