Klára Mandausová
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Klára Mandausová
Vypadáš jako levnější prostitutka
Kdo ví proč, ženy nebývají spokojené se svou barvou vlasů. A co kvůli tomu zkusí. Nemám na mysli fyzické utrpení, ten odporný zápach lepkavé chemie patlané na hlavu. Myslím utrpení psychické. Něco o něm vím. I já jsem totiž jedna z neposkojených. Je to už hodně let, co jsem se rozhodla vyměnit středoevropsky nudnou myší za zrz. Výsledek? Poznání, že představy mívají někdy ke skutečnosti daleko jako Indiana Jones do Kostelní Lhoty.
Klára Mandausová
Čekání na smrt
Ten den jsem se vzbudila s úkolem napsat konečně mail člověku, kterého mám ráda. Mělo v něm stát, jak moc si ho vážím a prosba, jestli by se mnou neztratil pár hodin svého času. Chtěla jsem to udělat už mnoho týdnů a pořád si říkala, to ještě počká, ještě si nejsem jistá, jestli mám.. Ten den jsem se rozhodla, že to udělám.
Klára Mandausová
Zrušme státní smutek
Státní smutek je podle mého divná věc. Říká, že za á prezident je víc než učitelka, za bé cena života stovky lidí je větší než cena dvacítky mrtvých. A za cé, že to, zda být smutný, nebo ne, určuje i vzdálenost, a to nejen zeměpisná. Nedrželi jsme státní smutek za zabité z letadla Concorde ani za oběti nehody u Nažidel nebo zemětřesení v Číně, v Íránu či na Haiti.
Klára Mandausová
Jak Vám rozumím, kníže Schwarzenbergu
Usínám. V autobuse, tramvaji i v autě občas, a to je průšvih. Jenže ono to za volantem tak krásně houpe...Taky v obchodě ve frontě na pokladnu. Onehdy jsem málem usnula v hypermarketu, kde mi prodavačka v oddělení masa vysvětlovala, jak dělá roštěnky. Usínám při psaní článku o tom, jak být v kondici. Usnula jsem v houpačce na zahradě, když jsem se, oblečená do zimní bundy, před pár dny opalovala. Usnula jsem včera na gauči, když mi dcera četla ze slabikáře. Usnula jsem i nad poslední utěrkou na žehlícím prkně. Ve čtvrt na dvě v noci.
Klára Mandausová
Podal by Paroubek Nečasovi ruku?
Vlek mě táhnul do prudkého alpského kopce a já přes vlhké oči neviděla na cestu. Nebyly vlhké kvůli tomu, že sněžilo jako o Vánocích, i když byl ten den apríl a doma v Česku už jaro. Ani proto, že jsem před tím spadla, až mi hrklo v hlavě a křuplo v rameni. Ani proto, že jsem se, kdo ví, jak jsem to dokázala, praštila lyžařskou botou do pusy, takže jsem vypadala jako po ráně pěstí. Slzy se objevily kvůli sedmileté dceři. Něco pár minut před tím provedla. Něco úplně obyčejného, co mi na chvíli vzalo dech.
Klára Mandausová
Jak se ze mě stalo jelito
Vzpomněla jsem si na tu příhodu při čtení blogových přestřelek na téma „odepsané/í 40+“. Když bylo čtyřicet mě, zavolal mi táta. A že prý mám jít k velkému zrcadlu do prvního patra. Poslušně jsem vydupala schody. „A teď se tam koukni.“ Koukala jsem. „No a?" Ptám se. A on: „Vidíš ji? Tu čtyřicetiletou ženskou?“ Smála jsem se, až jsem brečela nebo brečela, až jsem se smála.. už ani nevím.
Klára Mandausová
Milý Jiří Paroubku, my taky chceme
Milý Jiří Paroubku, měl jste báječný nápad, aby se bohatí dělili o svoje zisky se sportovci. Jejej, to se mi ta myšlenka ale líbí. I když .. malinkou vadu přeci má. Proč peníze jen pro ty, co uhání po ledu? Kdyby se na všechny dostalo, to by bylo teprve něco, Jiří!
Klára Mandausová
Taky jsem člověk
Kousek z knížky Prostě jako tenkrát, co zatím žije v mém počítači a čeká, až už se konečně rozhoupu .. Tentokrát o prostořeké dceři, dokonalé babičce a Kristině, která už takhle pěkně lítá v životě a ještě aby řešila Kamasutru v knihovně ..
Klára Mandausová
Kdo se na mě vykašle, ten mě dostane
A už ho tu máme. Festival předvolebních průs.. pardon průšvihů politiků. Pandury, nemanželská dcera i kocour, Opencard, z půdy radnice ukradené svícny, facka tchyni, milionová zakázka pro bratrance, podvedená manželka, miliardová provize za přimhouřené oko.. Někdy je novináři vypátrají sami, jindy jim kausy více či méně nápadně někdo podstrčí: „A to jste slyšel, že ten Jouza je strašnej děvkař a pro svou poslední milenku zařídil pěknej kšeftíček? Ale je to jen pro vaše uši, ne abyste to někam napsal,“ mne si ruce Jouzova konkurence a doufá (správně), že žurnalista už pod stolem ťuká sms do redakce. Chrst, tu máš špínu, občane, abys věděl, jak na jaře volit.
Klára Mandausová
Valentýn je jako VŘSR
Tak už jsou za námi. Srdeční slavnosti. Červená srdíčka na trenkách, koštěti i nafukovací ještěrce. Vzdychání nad plyšáky zabalenými do srdcových papírů. Nedá mi to nenapsat. Svátek svatého Valentýna mi trochu připomíná VŘSR (pro mladší ročníky rozepíšu: Velká říjnová socialistická revoluce). No, možná je to trochu přitažené za cop, ale jistá paralela tu je. Posuďte, máte-li chuť.
Klára Mandausová
Co závidíte mužům, feministky?
Četla jsem si články radikálních feministek. Vyrojilo se jich v posledních dnech hodně, to když se ukázalo, že by některé rády, aby už konečně byly bagristky a hornice a ti ničemové (chlapi) se konečně přestali vyvyšovat.. Trochu jsem se u nich naoko rozčilovala, trochu smála. A mávala rukou. Kvůli tomu, že někteří lidé jedí jen naklíčené sedmikrásky, nemusím si z nich hned sama vařit omáčku.
Klára Mandausová
Ruce pryč od mé dcery, ministryně
Proboha, ministerstvo školství chce učit děti zacházet s penězi. Že prý to dnes lidi neumí a teď, v době krize, je to obzvlášť potřeba. Tak jim stát poví, jak na to. Jestli se to stane, odhlásím dceru z první třídy. Já vím, já vím, to by mě zavřeli. Jenže, někde za očima mi naskakuje katastrofický scénář...
Klára Mandausová
Do nového roku s novým zadkem
Nesnáším novoroční předsevzetí. Nemám ráda už jen to slovo, předsevzetí. Připadá mi trapné, podobně jako žirový (účet) a pasírovat. Prostě mi některá slova připadají trapná, netuším proč, nemůžou za to... Ale to je vedlejší. Do svých dvaceti jsem si žádná novoroční předsevzetí nedávala. Co víc, neměla jsem o nich ani tušení. Až jeden mi jejich existenci prozradil. Tím nejpříšernějším způsobem.
Klára Mandausová
Která láska je pravá
Ptala se mě jedna žena. „Jak poznám, že tahle láska je pravá? Že je to ona? Ta, která není k zahození?“ „Pravá? Myslíš ta, která stiskne v pase, rozmáčkne vnitřnosti, přes oči přetáhne folii, co propouští jen duhovou. Ta, která vypne přívod kyslíku, sváže ruce, mozek promění v chladící houbu a navrch hlavy připne srdce? Myslíš ta, která tě vyloupne ze světa bezstarostných jako prsty cukrářky spařenou mandli. A nechá tě nahou napospas? Myslíš tu?“
Klára Mandausová
Tenhle je pro Vás, Karle
Nedávno se na blogu střílelo jako u Verdunu. To když můj bývalý kolega Tomáš Poláček napsal, že blogování a blogeři teda nic moc. A blogeři psali, že teda ale jo a ať neotravuje. To ve zkratce...
Klára Mandausová
Den, kdy mi padaly punčochy
Byl to den, kdy se z obálky magazínu MF Dnes smála Anna K. bez vlasů. A má šéfová řekla, „to je ale průser.“ Byl to den, kdy jsem si vzpomněla, jak jsem chodila okolo dveří motolské dětské onkologie. Má dcera ležela o pár pater výš na ušním nosním krčním. A já si běhala do přízemí pro kafe. Zatínala jsem oční víčka jako naštvaný chlap pěsti, když byly dveře pootevřené. Zbabělec, který nechce vidět umírání s tou nejhroznější tváří.
Klára Mandausová
Mít barevnou duši
Komunisti šedou milovali. Každý a všechno v ní vypadalo stejně blbě. Je to dvacet let, co komunisti zmizli, no, spíš se převlíkli. Teď barvy příštích sezón prý určuje jakási rada moudrých. Sejde se, poklábosí, možná i pohádá a vypadne z ní kartička s odstíny. Právě rozhodli, že kdo chce být „in“, musí na sebe příští měsíce věšet nevýrazné pastelové tóny. Barvy, co už od začátku vypadají opraně, takže když se operou, nikdo to nepozná. To víte, krize.
Klára Mandausová
Taky jste už vypadali jako pitomci?
Mám je. Vzpomínky, kterým se dnes směju, až se ohýbám v pase. Přitom tehdy, kdy ještě nebyly vzpomínkami, kdy jsem je žila, se mi potila i lýtka. Chtěla jsem bydlet pod zemí a vycházet odtud jen mezi čtvrt a tři čtvrtě na tři ráno. Taková ostuda. Jako když jsem čekala, patnáct mi bylo, na autobus do divadla.
Klára Mandausová
Skvělá za tři stovky
Patlám se ve svých malých starostech. No možná nejsou tak malé. Ale dost malé na to, aby mohly existovat větší. Vím, že napíšu to, co už tisíckrát napsal někdo jiný. Přesto napíšu ...
Klára Mandausová
Řápkové zápočet od mrtvého
A co by musela ještě Ivana Řápková udělat, aby se vzdala svých veřejných funkcí? Alespoň do doby, než přinese přesvědčivé důkazy o tom, že není druhou Boženou Němcovou? Protože, pokud si vzpomínám, takhle krkolomné příběhy snad ani autorka Babičky nevymyslela. Zápočet od mrtvého ... I podezření, že studovala/nestudovala a tvrdí, že určitě studovala, totiž důvodem k odchodu, byť třeba jen dočasnému, je.
Klára Mandausová
Je možné odpustit zastřelenou Haničku?
Měli by Češi postavit pomník sudetským Němcům zavražděným při odsunu? Tuhle otázku řeší v Postoloprtech. Kámen s podobou otevřené knihy má připomenout na dva tisíce zmasakrovaných dětí, žen a mužů. Jenže v Postoloprtech se nemůžou dohodnout. Někteří říkají ano, jíní rozhodně ne...
Klára Mandausová
Jak chutnaj´cvrčci
Některé dny jsou padací. Padá se při nich na hubu. Kristina z mé knížky Prostě jako tenkrát má takových dnů docela dost. Tady je jedna z kapitol...
Klára Mandausová
Jsem ženská. A nebojím se zeptat
Dnes ráno v pneuservisu, kde mi vyměnili kola letní za kola zimní: „A kde máte, paní, bezpečnostní oříšek?“ Chce se mi říct, mám jich plnou špajz, ale bezpečnostní? Nevím o tom, že by byly bezpečnostní ... Radši mlčím. Dívám se jako sova, co ji vzbudili v poledne.
Klára Mandausová
Kdo by nerad schůzoval
Konečně jsem pochopila, proč měli komunisti tak rádi schůze. Když se schůzuje, nemusí se dělat, jen se žvaní. Byli v tom mistři. Schůzovalo se pořád.
Klára Mandausová
Klausovy poddůvody
Lisabonská smlouva čeká na podpis Václava Klause. A ten si myslí své. Ošklivá smlouvička. Tak proč by se do podepisování hrnul.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
