Skvělá za tři stovky

Patlám se ve svých malých starostech. No možná nejsou tak malé. Ale dost malé na to, aby mohly existovat větší. Vím, že napíšu to, co už tisíckrát napsal někdo jiný. Přesto napíšu …

Roztrhla jsem dnes ráno tlustou obálku, kterou mi poslali Lékaři bez hranic. Přiznám se, nejsem fanouškem obálek, ve kterých mě někdo žádá o peníze. Ne proto, že bych nechtěla zaplatit, ale pro jejich formu. Hraje na city. Nemocní lidé, vychrtlé děti … Vím, proč se tam o nich píše a proč jsou tam jejich fotky. Chápu to. Naprosto. Ten dopis musí splnit účel. Otřást moderním pohodlným člověkem a jeho malými starostmi, zahrát mu silný příběh, zasáhnout ho, aby poslal své peníze.

Nejsem jejich fanouškem z čistě sobeckých a malých důvodů. Ač nesnáším tuhle frázi, vystihuje situaci úplně přesně, nastavují zrcadlo.

Ukazují vlastní špatnost. Mělo by to být jinak, mělo by stačit, aby mi Lékaři a jim podobní napsali,  hele, Mandausová, pošli peníze, protože tohle dítě je potřebuje. Anebo by mi to vlastně ani neměli psát, sama bych měla poslat.

Nejsem fanouškem takových dopisů, protože mi ukazují, jak zahleděná do sebe jsem, když se přehrabuju svými stesky, že nevidím, co je v životě podstatné a co je skutečně, promiňte mi to slovo, průser.

A nejsem jejich fanouškem ani proto, že fungují jako odpustky. Jako odpustky moderního ateisty. Zaplatím tři stovky a připadám si skvělá. Vždyť myslím na ty, co je potřebují. No nejsem já dobrák? Houby … Za tři stovky se nikdo nevykoupí. Tak si to nenamlouvej, káčo.

Nejsem jejich fanouškem, ale jsem jim vděčná. Otevírají oči a duše. Jako když Bridget Jones vyprávěla v thajském vězení, jak špatný je její kluk. A když se jí Thajky ptaly, co špatného ji provádí, vyprávěla o tom, jak se pohádali na plese advokátní komory a.. a… a ony ji skákaly do řeči, jestli ji taky nutil k prostituci, brát drogy, bil ji jako jejich muži je. A ona pak už jen kývala, ano, ano, drogy, sex, rány. Roztomilá scéna…

Nikdy nebudu mít odvahu jet do Afriky zachraňovat nemocné děti. Ani to neumím.

A tak chci jen vzkázat, děkuju vám Lékaři bez hranic a všem ostatním, že to děláte za mě.

A za vaše obálky vám děkuju taky.

Možná zachraňujete víc lidí, než myslíte.