Klára Mandausová
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Klára Mandausová
Jděte už někam s bídou
Nadzdvihl mě ráno titulek na zpravodajském serveru: Nestlé nasazuje do Česka sladkosti pro chudé. Bída čeká celou Evropu. Chce se mi hodně silně zakřičet, jděte už do háje a možná ještě dál.
Klára Mandausová
Pane Josefe Hloušku z Rychnova nad Kněžnou, máte se za co stydět?
Napíšu dnes o konkrétním člověku, panu Josefu Hlouškovi z Rychnova nad Kněžnou. Člověku, který si rozbil koleno, protože ho jeho pes strhnul na zem, když viděl jiného psa, a který mi řekl, vy jste ale kráva. Obojí je trochu k smíchu. Nebo spíš bylo by. Kdyby se pan Josef Hloušek nakonec zachoval jako chlap. Existují lidé, kteří občas sklouznou do polohy hysterické paní z pavlače, která štěká opřená o zábradlí před vlastním bytem, nahází špínu na všechno a všechny, pomluví všechno a všechny, na úřad donese informaci, když je potřeba, zkrátka fňuká a prská jed. Ale když slyší cvaknout zámek dveří těch, na které plive, strčí ruce do zástěry a zajede domů, jako zbabělá užovka.
Klára Mandausová
A kdy budou čůrat?
Milý pane ministře Dobeši, chcete zkrátit přestávky z deseti na pět minut. Hm. Tak si tak říkám, co se dá za pět minut stihnout.
Klára Mandausová
Děti jako krávy
Být tyhle testy v USA, tak by Sheldon nebyl toretický fyzik ale praktický prodavač v bufetu... napsal v diskusi pod článkem Dobešův plán: když dítě na základce nesloží testy, může jen na učňák,diskutující s nickem batoh. Tleskám!
Klára Mandausová
Milenko, mlč!
Má milenka právo zakřičet do světa, že je milenka? Má! Milenka není zvířátko bez mozku a vůle. A rozhodně není její povinností být chápající ženou-ochranitelkou, která má navždy zastýlat v nemanželské posteli sex s nevěrníkem tak, aby mu zůstala maska řádného manžela a fér chlapa.
Klára Mandausová
Smršť v hlavě
Pamatuju si lecjaké blbosti, nikoli kam jsem dala sluneční brýle a klíče od auta. Oboje jsem je onehdy našla v lednici. Jedny v přihrádce na vejce, druhé vedle vepřové kýty. Neptejte se mě proč. Paměť je potvora záludná, hraje s námi pexeso. A občas se jí povede přesouvat obrázky tak, že nepostřehneme na jaké místo ze svého původního tajemně zmizly. A jiné zase nechá ležet celou hru, doslova je přilepí ke stolu. Ne a ne se jich zbavit, i když bychom je třeba rádi přenechali soupeři.
Klára Mandausová
Kdo trestá domácí porod
Jsem fanatickou zastánkyní porodů v porodnici. Psala jsem o tom už tady na blogu i v mé bývalé redakci v MF Dnes. Dva dny, dva případy, kdy umřelo malé dítě (jedno z porodu poškozené ve dvou letech, jedno přímo při porodu) mě přinutily znovu sednout a napsat.
Klára Mandausová
Kdo je tady cvok?
Když má dcera přeběhne silnici bez rozhlídnutí, koupím ji vanilkovo-čokoládovou zmrzlinu. Má ji nejradši.
Klára Mandausová
Pomóc! Dítě!
Mám ráda malé děti. Dokonce moc. Přiznávám bez mučení, hlavně to svoje. Nikdy jsem nebyla kočárkový čumil, něha a obdiv ke všemu lidskému malému přišla až s porodem. Dnes už taky do kočárku sem tam mrknu. Pochovám kolegyni potomka a vůbec mi nevadí, když pětkrát shodí z mého monitoru na podlahu plyšového psa, kterého mi věnovala moje dcera...
Klára Mandausová
Blb fotkový
Míň fotogenický než já je už jen princ Charles. Pochopila jsem to už před mnoha a mnoha lety. Na rodinné fotografii stojí maminka, tatínek, babička a dědeček. Všichni vypadají jako lidé. A já. Vypadám jako vyděšená činčila.
Klára Mandausová
O slavné pindulíně
Řeč je o reklamě na dámské holící strojky. O té momentálně slavné reklamě, roští musí pryč, pindulína není líná, nebo jak to v ní je. O reklamě, za kterou by si její autoři zasloužili od výrobce metál. Z růžového zlata.
Klára Mandausová
Jak jsme (se) doma dusily
„A co ještě, co ještě dneska bude,“ křičela jsem ráno, když jsem na sebe zvrhla hrnek s kafem, rozsypala kabelku a nemohla najít klíče od auta.
Klára Mandausová
Když jsem úplně v háji
Možná to znáte taky. Říkáte si, jsem dospělý vyrovnaný člověk. Přesně vím, co chci, nic mě nerozhází, konečně jsem se našel, můj život má řád a sviští v rovných kolejích jako Pendolino, mám srovnáno, co je důležitý, hlavu pevně usazenou na ještě pevnějším krku, blablabla. Takový ty kecy zkrátka.
Klára Mandausová
Politici v pubertě
Byly doby, kdy jsem sledovala politiku jako zběsilá. Jde přeci o to, kdo rozhoduje o mých penězích, ne? Už to nedělám. Už nečtu podrobné rozbory politické situace, popisy kdo co s kým proč a proč ne. Nenechávám si po večerech vysvětlovat složité hry, které připomínají představení, ve kterém se herci rozhodnou během Hamleta obléknout kostýmy z Lakomce. Už mě zmáhá, že třetině je to jedno nebo přestrojení nechápe, třetina to považuje za jediné možné řešení a třetina už hraje Manon Lescaut.
Klára Mandausová
Krásné celebrity a jejich ošklivé děti
Bulvár je zvláštní věc. Většina lidí (včetně mě) ho občas čte. Více či méně pokrytecky na něj nadáváme, opovrhujeme jím, smějeme se u něj, trochu nás vzrušuje nebo v něm škodolibě lovíme, jak jsou na tom jiní ještě hůř než my. Je jako levná žvýkačka. Nestojí za to, aby se o něm vážně psalo, myslelo se na něj, dlouze ho probíralo... Mně tedy nestálo až do dneška. Nadzvihnul mě titulek Krásné celebrity a jejich ošklivé děti. Bože.. Moc bych chtěla vidět osobu, která ho vymyslela. Osobu, která si dovolí říct, že něčí dítě je ošklivé.
Klára Mandausová
Ty potřebuješ antidepresiva a ty kočičí mlíko
Když jsem poprvé slyšela slovo mingle, naskočila mi husí kůže. Stejně protivné jako pasírovat, plecko, plizé a žabó. Tahle slova nesnáším od dětství.
Klára Mandausová
Gentlemani nevymřeli
Eva Hauserová ve svém blogu Kam se poděli gentlemani, tvrdí, že to se současnými muži jde z kopce. Nepozdraví, nepomůžou, kbelík u pumpy vyfouknou... A že prý je to možná emancipací, možná komunismem a možná ani jedním. Souhlasím s ní jen v tom posledním. Je to, alespoň podle mých zkušeností, člověkem, nikoli mužem. Jestli mu doma vysvětlili, že je fajn říkat dobrý den, ahoj, děkuju a pomoct druhému, když je v nouzi. Na dělení holka/kluk bych si v tomhle případě fakt nehrála.
Klára Mandausová
Pomoc! Botulotoxin!
Když jste zamilovaní, vůbec vám nevadí, že váš milý/á nosí svetr s ručně vyšitou sovou a na okraj televizního stolku odkládá ohryzky. Po několika měsících, u silně poblouzněných jedinců několika letech, byste ho za to nejradši hnali před štrasburský soud a udala ligám na ochranu týraných žen/mužů, duševního zdraví a zdravé reprodukce. Zkrátka to, co se na začátku zdá jako roztomilá maličkost, nad kterou se dokonce rozplýváte láskou a sladkými něžnostmi, je po čase problém jako stodola, který cloumá s vašimi nervy víc než uragán plátěným stanem.
Klára Mandausová
Hezké dníčky, lásečko
„Strčte to tam tímdletím čipíkem. Teď můžete kartičku vytáhnout.“ A zachichotání. Hádejte, kde jsem ráno byla? Za á v jeslích, za bé v ornitologickém kroužku, za cé v drogérii. Cé je správně. Platila jsem kartou.
Klára Mandausová
Kalousek a tsunami
Byl to jeden z černobílých dnů. Ráno jsem se hrozně smála (díky Jituško a Vladane!). Až mi tekly slzy. Rozmazala jsem si oči a bylo mi úplně jedno, že mě o pár hodin později čeká focení, na kterém rozmazaná prostě být nesmím. Taky mi zazvonil mi telefon a já měla z toho povídání radost. A bylo krásně. Zavonělo jaro. Pak jsem viděla v televizi domy, co padaly, a slyšela nářek. A přečetla si smutně krásný Rudův blog o malém smrtelném těle (http://havlik.blog.idnes.cz/c/181498/Duse-beze-jmena.html#t2).
Klára Mandausová
Taky chci být dokonalá!
Je nás málo dokonalých, říká moje teta a já tuhle větu miluju. Mluví sprostě, kouří jako spojené koksovny a je učitelka. Když byly její děti malé, psala mé mamince, své sestřenici, dopisy s větami „už jsou zase nemocný, počítám, že brzo umřou.“ Neváhá si oblíct dlouhý květovaný svetr, který vyfotili do časopisu naposledy před pětadvaceti lety, pije vermut, osobní váhu odevzdala sběrnému dvoru a vůbec je s ní velká sranda. Po večeru v její společnosti mám nosoretní rýhy a vrásky okolo očí o pár milimetrů hlubší.
Klára Mandausová
Ve jménu zisku jděte a prskejte
Představte si takovouhle reklamu. Krásné auto naráží v nízké rychlosti opakovaně do zdi, ta se drolí, praská a padá, řidič je šťastný a po hollywoodsku směje. Za obrazem běží komentář. „Klidně můžete zničit sousedovi dům, vy i vaše auto zůstanete celí. Maximální bezpečí, maximální pohodlí (nebo nějaký podobný reklamní kec blablabla.)“ Pěkná hovadina, co? Takovou reklamu by si dovolil snad jen arogantní blb.
Klára Mandausová
Policie chce, abych jezdila do Prahy autem
Druhý rokem cestuju do centra hlavního města vlakem. Je v něm teplo, většinou si sednu, v poli stál půl hodiny jen dvakrát a zpoždění osmdesát minut jsem zažila zatím jediné. Tak co by ne. Jenže policii se to přestalo líbit, asi by mě chtěla z vagónu vyhnat. Jinak by mi nedávala za stěrače lístečky, že před nádražím špatně parkuju a že mám přijít zaplatit pokutu.
Klára Mandausová
Jak voní láska
Vůně je jako kámen, co spadne na dno potoka. Zůstane ve vodě, dokud ta nevyschne. Zapadne, zabydlí se a občas převalí a z písku na dně se kousek ukáže. Taky mám pár takových kamenů.
Klára Mandausová
O život
Taky jsem je jeden čas říkala. Ty kecy o tom, jak neslavím Silvestra. Jak je to ubohý a zbytečný. Vždyť je to den jako každej jinej. Tak proč ho slavit jako o život? Proč obkládat veky, aby byly vícebarevný, nandávat na kolečka rohlíků slaný máslo s ananasem, potit vlasy pod papírovou čepicí, smát se, když herec řekne, pardon, prdel. A pít. Strašně pít. Pít a čekat až ten barevnej krepák na hlavě chytne od petardy.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
