Milý Jiří Paroubku, my taky chceme

Milý Jiří Paroubku, měl jste báječný nápad, aby se bohatí dělili o svoje zisky se sportovci. Jejej, to se mi ta myšlenka ale líbí. I když .. malinkou vadu přeci má. Proč peníze jen pro ty, co uhání po ledu? Kdyby se na všechny dostalo, to by bylo teprve něco, Jiří!

Tak třeba já. Jmenuju se Ctirad, to pro pořádek, a chovám krávy. Někdo říká pěstuju krávy, ale to je hrozná chyba. To může říct jenom člověk z města, že pěstuje krávy. Copak krávy rostou jako žito? Kdepak, krávy nikde nerostou, krávy je třeba chovat. Ale ať neodbočuju. No a já ty krávy jezdím vystavovat. A aby se líbily, potřebujou vyčistit, nakrmit, znáte to, a to něco stojí. Vystavování je taky soutěž, ne? Takže jsem taky vlastně sportovec, ne? Tak bych taky mohl dostat.

A Ferenc, bratranec, sní osmdesát švestkových knedlíků. Věřil byste? Opravdu nelžu. Rekordman je to. Dokonce evropský, myslím, nebo aspoň okresní. Jenže ty knedle taky nejsou zadarmo. Jak má trénovat bez peněz, no?  

Anebo můj kamarád Čenda, ten tedy nic nechová a ani nejí, on je herec. Vždyť víte, jak se říká, "má hlad jako herec", tak to je přesně Čenda. Ale taky by rád soutěžil. Třeba o toho Oskára nebo jak se ten chlap na podstavci jmenuje. Jenže na to nemá. Ale kdyby mu někdo trochu přidal, jako peníze myslím, asi by na to měl.       

A Joza, ten zase maluje obrázky. Jak někde vidí pěknou holku, už bere do ruky tužku. Ale umělci to mají těžké, dneska každý maluje pěkné holky, a jak nemáte peníze, nemůžete se s těmi, co je taky malujou a mají je, moc měřit. Znáte to, lepší barvy, lepší galérie .. no nic. Zkrátka, Joza, taky každým coulem sportovec, jak se pořád s ostatníma předhání, kdo namaluje hezčí.

A takhle bych mohl pokračovat, jéje. Jenom v naší famílii co je sportovců.  

A vůbec, co Čech to sportovec, no ne? Takže proč to nějak třídit, tomu ano, tomu ne, nejsme přeci myši ve frontě na kaši. Ať ti boháči každému do peněženky přisypou a bude dobře.

A vůbec, jaká disciplína je ta vaše?