Klára Mandausová
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Klára Mandausová
Ať mě feministky třeba snědí
V neděli ráno jsem se v noční košili s očima zalepenýma ploužila okolo televize. Hřiště 7 dávali. A dostala takový vztek, že jsem pak kvůli němu málem nenabrala benzín.
Klára Mandausová
Subeta bóžová
Tak nějak jsou mi ty letošní volby ukradený, i když se volit chystám. Nemá se to říkat, já vím. Protože pak si nebudu moct stěžovat ...
Klára Mandausová
Když se gynekologa zeptáte na zuby
Co vy máte? Hodila ke mně bradou pracovnice matriky nejmenovaného městského úřadu. Tvář kyselou jak letní švestka. Potřebuju ověřit podpis. Občanku nemám, jen potvrzení, že mi dělají novou. Vyškubla mi papírek. A todleto vám jako dali, jooo?
Klára Mandausová
Mají to chlapi lehčí?
Říká se, že to mají ženy v životě těžší a muži lehčí. Říká se, že jsou ženy upovídané a muži záletní. Říká se, že jsou muži hulváti, co ženě přibouchnou dveře před nosem a nikdy ji nepomůžou do kabátu. A ženy chudinky, co musí všechno zvládnout samy. Spousta takových věcí se říká.
Klára Mandausová
Proč stojíme v kolonách
To, že uslyšíte ráno v dopravním zpravodajství „pražská jižní spojka ucpaná, stejně jako všechny příjezdové komunikace do hlavního města, a na dé jedničce nehoda a zúžení, tvoří se dlouhé kolony“, je stejně jisté, jako že prší z nebe.
Klára Mandausová
Kráva na dlažbě, ovce v nebi
Na jedné straně kopce stojí kravín. V něm krávy s unavenýma očima. Kopyty tlučou do betonové podlahy bez podestýlky. Ryjí v hnědé břečce. Za kravínem v plastových boudách jedno vedle druhého jejich děti. Sotva narozená telata.
Klára Mandausová
Hodně štěstí
Ten den se měl do paměti uložit jako kýčovitá fotka alpské louky do mého automatického Pentaxu. Ten den byl smutný, jak jen někdy umějí dny být.
Klára Mandausová
Tak to nám ještě scházelo
Neumím se modlit. Zvládnu jen Otče náš. Neumím zpívat podle Kancionálu, neumím opakovat Díky Bohu a Amen a nevím, kdy se vstává a sedá v kostelní lavici. Do kostela chodím, když tam nikdo není.
Klára Mandausová
Punčochy Michelle
Tak Michelle Obamová prý neměla punčochy. Kamery ji překvapily, když si nazouvala lodičku a, cituji, zdálo se, že je opravdu naboso. No to je toho, to je toho, chce se mi zakřičet. Stejně jako když objala královnu.
Klára Mandausová
Svět se zbláznil, bez Obamy, bez Paroubka …
Zimní pneumatiky gumujou silnici. Žádnej div, dvacet nad nulou. Mám ráda teplý dny na začátku jara. Jsou jako první pusa. Hladová, nejistá. Po ní rozpaky. A taky tušení, že to bude třeba čím dál lepší. Horký.
Klára Mandausová
Proč mám ráda školní srazy
Školní srazy jsem nesnášela. Připadalo mi vždycky trochu divný, jak každej vytahuje fotky pocintanejch dětí a spařenejch těl před stanem u Burgasu. Od jistý doby na ně ale nedám dopustit. Proč? Tak pěkně podle abecedy.
Klára Mandausová
Proč nabízejí tlustá střeva
Mami, bacha, Ronďa je na čihu. Ronďa je kočka a číhala na mě, protože správně tušila, že ji vyženu z dceřiny postele. Ronďa není její pravé jméno. Jmenuje se Ronja. Jako dcera loupežníka. Jenže stejně na ní volám jinak. Kožicháři, nebo paní doktorko Nováková. Taky Ronislavo. Dcera, šest jí je, si vymýšlí různá slova. Tedy rozhodně ne proto, aby mě pobavila, prostě tak.
Klára Mandausová
Věční pocestní
Události a lidi, co mění život, přicházejí jako šedí pocestní. Nevšimnu si jich nejdřív, nebo jen tak na půl oka. Pak svlíknou plášť bez barvy, bouchnou jako Krakatoa a přehází mi dny, roky, desetiletí. Někdy na ně sama hystericky čekám, vteřinu po vteřině, z jihu na bílém koni přeci přijedou ... a oni přiletí ze severu letadlem. A když už si myslím, že nepřijdou, že všechno sviští pevně zaseknuté v kolejích jako TGV, rána a z kolejí jsou polámané špejle.
Klára Mandausová
Láska se nečísluje
Moje první láska, vzdychla kamarádka Zuzana a pohladila fotku ulíznutýho kluka, kterou mi před tím strčila pod nos. Asi to jaro, nebo co. Jdi do háje s těma sentimentálníma kecama o první lásce, chtělo se mi zaječet. Co s ní pořád každej má. Proč by měla bejt právě ona ta nejnezapomenutelnější, nej, nej, nej .... Jen proto, že všechno odstartovala? Svatá prostoto ...
Klára Mandausová
Cesta na hory
Všechny cesty na hory mi připadají stejné: posledních pár kilometrů před horskou vesnicí řeka pod silnicí, stromy okolo a kapota auta málem dře o skálu nebo kamením zpevněný břeh. Co bude za další zatáčkou? Stejná voda, stejné stromy, stejné kopce. Vlnění bez konce, auto mě naklápí v pravidelném rytmu nalevo napravo jako tyčky slalomáře Benjamina Reicha. Dobrý prostor k myšlenkám ...
Klára Mandausová
Do háje …
Ráno jsem vylila do umyvadla svoje kontaktní čočky. Do háje, to ten den pěkně začíná. Vylovila jsem je z odpadu a propláchla. Doufám, že mi na duhovce nevyroste houba.
Klára Mandausová
Věříte výzkumům?
Některé výzkumy mi připadají fakt docela k smíchu. Tak třeba, že prý mají čtyřicátnice nejlepší sex. Na to se snad dá říct jen: jo? Tak nějak se mi zdá, že věk v tom hraje roli asi jako ochotník v Národním divadle.
Klára Mandausová
A co veverky, pane Paroubku, veverky příspěvek nedostanou?
Rachotila jsem v kuchyni s nádobím a zaslechla známý hlas. Trochu jako když Miloslav Šimek předčítal s Jiřím Grossmannem povídky „... jenom blbec Zoubele běhal za bouřky v lese, čest jeho památce ...“ Jenže, žádný komik, nýbrž Jiří Paroubek na sjezdu. Utřela jsem si mokré ruce a šla se podívat za roh na obrazovku. Stál tam, s oranžovou střapatou květinou na klopě. A mluvil a mluvil.
Klára Mandausová
Co se mi nevede
Některé věci se mi v životě prostě nevedou. Namátkou. Mám neustále zamotaná sluchátka od empétrojky. Co zamotaná, dokonale zašmodrchaná, převzatý termín zahňouraná je, myslím, přesnější. Když si šňůru zpívající krabičky přehodím přes hlavu a dám pecky do uší, vytahuje mi je motanec drátků jako africkému domorodci, který se chystá na slavnost. A na pěti metrech chůze třináctkrát vypadnou. Totéž se mi děje u handsfree.
Klára Mandausová
Ležet na stropě
Chtěla bych si vlézt do Kosárkova obrazu Zimní noc. Mám ho ráda. Přestože se mi smějí, cože, tahle nemoderní romantika se ti tolik líbí?
Klára Mandausová
Jak mě vystrašil Viktor Kožený
Onehdy jsem si všimla krátké zprávy, že Viktor Kožený už nemá peníze u ledu. Prý si za svých dvě stě milionů dolarů může zase kupovat řízky ze lva. A tak jsem na privatizačního mága zavzpomínala. Jeden čas jsem s ním totiž žila. A pak se kvůli němu vyděsila jako naše kočka, co se naježila do podoby psa čau čau a roztřásla jako špek pod vibračním pásem, když jsme na ni ráno s dcerou hlasitě zamňoukaly. Mňoukáme totiž docela dobře.
Klára Mandausová
Bludiště
Přemýšlím, proč se někteří lidé mihnou v mém životě jako stín ovocné mušky a jiní udělají rýhu větší než rolba na dubnovém svahu.
Klára Mandausová
A jaké krámy máte doma vy?
Sešlo se nám v poslední době několik příšerných krámů. Tak třeba lopata, kluzák chcete-li, k jízdě po sněhu.
Klára Mandausová
Když mrzne, nechoďte k očnímu
Byla zima, až mi mrzly oči. Utíkala jsem na oční a po cestě se mi honilo hlavou, jak mě vyhodí: no, dámo, co sem lezete, když máte bulvy skleněný, vy patříte jinam, a vypisují mi doporučení na oddělení plášťů, jejichž rukávy mají dlouhé tkanice. No, jo, mráz leze do hlavy ...
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 | další |
