Proč stojíme v kolonách

To, že uslyšíte ráno v dopravním zpravodajství „pražská jižní spojka ucpaná, stejně jako všechny příjezdové komunikace do hlavního města, a na dé jedničce nehoda a zúžení, tvoří se dlouhé kolony“, je stejně jisté, jako že prší z nebe.

Vztekám se, tluču do volantu, nemůže za to, chudák, říkám slova, která si nedovolím říkat ani sama ve sklepě. A pár věcí mi nejde z hlavy.

Proč je pražský okruh děravý jak pytel na mouku z předminulého století a pořádných dálnic po Česku míň restaurací Mc Donald´s v Antarktidě?

Proč všichni ti moudří, co se dennodenně hádají o tom, jestli budeme nebo nebudeme platit třicet korun, a kdo že je lepší náčelník, už dávno nezařídili silnice hodné země jedenadvacátého století  pod vlajkou žlutých hvězdiček? Proč se na to zkrátka vykašlali?

Nejsou peníze, skučí. Je to složité, kývou hlavami s pěknými účesy, až se jim tlusté uzly na kravatách/fiží pod krkem natřásají. Je to dlouhodobá záležitost …. A kdo mohl vědět, že se auta přes noc namnoží jako plíseň na týden starém štrůdlu?

No právě. Už od začátku devadesátých let bylo jasné, že chceme do Evropy, odporná fráze, na každém rohu to viselo. A kdo se někdy kouknul na mapu, musel vidět, že přes Česko potáhnou tam a zpátky kamiony jako mravenci na mravenčí stezce.

Na to nemusel mít člověk vize vědmy. Stačil obyčejný rozum sedláka a chtění dohlédnout dál než na konec vlastního břicha, pokladničky a ega.

Představila jsem si, jak by to doma vypadalo, kdybych se rozhodovala jako politik.

Ráno by nebyla snídaně, protože kdo by myslel den předem na snídani…

K obědu bych našla sáček rýže, který stojí ve špajzu odnepaměti, ale tři hodiny bych váhala, jestli rýži jen uvařím nebo uvařím a navrch zapeču se sýrem. Po půl hodině rozhodování bych zjistila, že sýr mám jen tavený. Začala bych zkoumat, kdo ho vyrobil, jestli tam není moc éček a pak obvolala tři obchody, za kolik ho prodávají. Přišla bych na to, že jsem ho mohla koupit o korunu padesát levněji. Poslala bych sms s tímhle sdělením celé rodině a pěti kamarádkám. Pak bych ho vrátila zpátky do lednice, protože tavený sýr se přeci na rýži nedává.

Večeře by taky nebyla, protože kdo by myslel na večeři, když bylo odpoledne tak hezky …

Že srovnávám nesrovnatelné, protože politici přeci nejsou žádné hospodyňky?

Ále jsou. Jenže hospodyňky, co si myslí, že jsou náčelníci.