Říká se, že to mají ženy v životě těžší a muži lehčí. Říká se, že jsou ženy upovídané a muži záletní. Říká se, že jsou muži hulváti, co ženě přibouchnou dveře před nosem a nikdy ji nepomůžou do kabátu. A ženy chudinky, co musí všechno zvládnout samy. Spousta takových věcí se říká.
Taky to, že muži ženy bijí a ženy jsou hysterické a často brečí. A že jsou ženy lepší mámy než muži tátové. A že muži v letech zahazují své stejně staré ženy jako zvětralé ponožky a mění je za mladé pružné milenky.
Říká se i to, že jsou muži lepší politici a ženy horší řidičky. A že jsou ženy citlivější a umí líp naslouchat, kdežto muži jsou cynici, co většinu času mlčí. A že jsou ženy slabé a muži silní. A že ženy nemůžou dělat kariéru a muži jsou ti, co vládnou.
Všechno tohle říká a ještě mnohem víc.
A já si říkám, to jsou ale kraviny.
Vymýšlí je svět zvyklý dávat věci, lidi, vztahy, děje, pocity i lásku do škatulí.
Pěkně podle abecedy, míry, váhy, četnosti všechno roztřídit, zprůměrovat a zařadit.
Opravdu to takhle funguje? Věříte, že život je test z Cosmopolitanu nebo Esquire?
Můj strýc vychoval svého syna, když od něj, úplně mrňavého mimina, máma odešla, protože se zamilovala do jiného. A ten syn, sportovec, dnes vydělává statisíce dolarů a vypadá to, že žije fajn život. A jeho máma si řekla, ať, nebudu se mu do toho života už motat.
Snacha kolegy bodla svému muži do srdce nůž, protože ji hrozně štval. Jen tak jednou odpoledne v kuchyni.
Můj příbuzný byl tak příšerný řidič, že se netrefil ke stojanu u pumpy, takže musel vždycky požádat sousedku, aby mu nabrala benzin a on vůbec mohl jezdit.
Žena, kamarádka mého známého, po dvaceti letech opustila manžela, se kterým měla tři děti, a těsně před padesátkou si pořídila další s milým, kterého si pletou s jejím synem.
Starostka, se kterou si chodívám popovídat, se v politice vyzná, že by si u ní mohli Topolánek s Paroubkem zaplatit kurz. A nikdy neříká, ach, jak já to mám mezi těmi muži těžké …
A jeden muž, se kterým si občas dám kafe, umí naslouchat jako všechny moje kamarádky dohromady, ale moje kamarádka není.
Že to jsou výjimky? Ale kdeže. Ani výjimky, co potvrzují pravidlo.
Jsou to živí lidé.
Neříkám proto větu, muži to mají lehčí…
Říkám, soused Tomáš to má lehčí, protože je zdravý a má dobrou práci a jeho žena Táňa sedí doma s migrénou.
Říkám, sestřenice Petra to má lehčí, protože studuje a její přítel Dan pracuje od slunce do měsíce, aby je uživil.
Jenže … Co když je to taky klam? Co když se Táně žije líp, než Tomášovi, který se stará o ni, s migrénou. A Petra si připadá jako závaží a Dan jako král lev, co všechno zvládá…
Když ani tohle nepoznám, jak bych mohla říkat všechny ty pravdy. O ženách, mužích, o životě …
Průměrné pravdy, myslím, neexistují. Přestože z výsledků testů v Cosmopolitan nebo Esquire a od hospodských stolů vylézají jako užovky na svatého Jiří.
Existují jen miliardy životů.
Chlapi to zkrátka nemají lehčí. Ani těžší.
