Když se gynekologa zeptáte na zuby

Co vy máte? Hodila ke mně bradou pracovnice matriky nejmenovaného městského úřadu. Tvář kyselou jak letní švestka. Potřebuju ověřit podpis. Občanku nemám, jen potvrzení, že mi dělají novou. Vyškubla mi papírek. A todleto vám jako dali, jooo?

Heléé, Jiřko, co jí místo občanky dali, to je přeci blbě, néééé. Já nevim, jestli jí to můžu udělat.

To nejde, to vám neuděláme. Todle nestačí.

Jenže já fakt nic jiného nemám, vaši kolegové řekli, že to stačí.

Připadala jsem si jako nevolníce, co přišla poníženě prosit, jestli by nemohla místo tří ran karabáčem dostat jen dvě. K tomu dcera řičela v zaparkovaném kočárku. Venku mrzlo a ona měla oteplovačky.

No, jooo, no … tak se podepište, sykla jen tak mimochodem, aniž se přestala bavit s kolegyní o tom, že tadle přišla s timdle a co si teda jako představuje.      

Strašlivě nemám ráda zobecňování, i blog jsem o tom napsala :-), jakože všechny blondýny jsou blbé, chlapi surovci a ženy hysterky … Ale přeci jen dělám jednu výjimku. Chce se mi zcela proti mému přesvědčení občas říct, čím míň toho člověk ví, tím pitoměji se chová. A pozor, míň ví, nerovná se vychodil míň škol. Povýšenost, nadutost a blbost koneckonců a proti nim vlídnost, laskavost a nadhled má vztah k titulům a funkcím jako jetel k železné rudě. Tedy nijaký, nebo velmi volný … 

Ví pro mě znamená zažil, prožil, odtrpěl, vyzkoušel …

Jednou, už bylo docela pozdě večer, jsem potřebovala informaci do článku. Psala jsem o zkažených zubech a někde vyčetla, že když jsou shnilé, můžou ženám pěkně zavařit, způsobit gynekologický zánět. Takže, ač se to nezdá, i zuby jsou práce pro ženské lékaře ... 

Ordinace gynekologů, kde by mi vysvětlili, jak se přesně věci mají, už byly dávno prázdné. V mobilu jsem měla jen jednoho velmi známého porodníka, co přivedl na svět tisíce dětí a zachránil hodně matek, co se ocitly při tom přivádění v pěkném průšvihu…    

Mám mu volat kvůli takové kravině? Otravovat ho? Co když zrovna zachraňuje? Vzpomeň si na matriku holka … Jenže vysvětlení jsem potřebovala, uzávěrka zkrátka.

Ale co … nanejvýš budu za blba.

Telefon jednou zazvonil.

Prosím?

Dobrý den … přeříkala jsem svou představovací formuli a začala špitat otázku. Píšu o zubech, víte … Než jsem vysvětlila, o co mi jde, na druhém konci telefonu se ozval smích.

Porodník mě přerušil.

Tedy, řeknu vám, paní redaktorko, viděl jsem jich už hodně, víte, co myslím, ženských ... ale zuby v žádné nebyly. A zase smích.

Všechno mi vysvětlil. Dlouho jsme si pak ještě povídali. Než zase musel běžet starat se o život.

Často si na něj vzpomenu, na úřadech, v obchodech, servisech, kancelářích… A často si říkám, zkrátka tady se o život neběhá.

Ještě že tak.