A jaké krámy máte doma vy?

Sešlo se nám v poslední době několik příšerných krámů. Tak třeba lopata, kluzák chcete-li, k jízdě po sněhu.

Tak to je ona, lopata, pozor, nepoužívat v zimi

Všechny děti ji mají, fňukala dcera. Ty máš boby. Já chci lopatu. Marně jsem jí vysvětlovala, že nejlepší je stejně igeliťák vycpaný senem nebo slámou. Já na ničem jiném jako dítě nejezdila … Pravda, kde dnes vzít seno a slámu, když zrovna nemáte za domem kravín.

A tak našla lopatu pod zdobenou jedlí. 

Tak, co lopata, optala jsem se, když se vrátila ze svahu. Z předsíně zaznělo spiklenecké, táto, radši o tom nemluv. O čem nemá mluvit? Co si to tam domlouváte, vypískla jsem hystericky a představovala si, že má dcera zlomenou ruku na osmkrát, oko vyšťouchnuté šípkovým keřem a nohu prokousnutou bernardýnem.

Postavila se přede mě, na tvářích slzy přimrzlé jako skleněné kuličky. Chytla mě okolo krku, hlavu zabořila pod klíční kost, tělo se jí třáslo a skleněné kuličky oplachovaly jejich tekuté sestry.

Lopa lopa lopatáááááááááá.

Co je s lopatou?

Už není, je rozlomená.

Muž držel v ruce její torzo.

No, jo, když tady na druhý straně, obrátil kluzák, píšou: nevystavujte rázům při nízkých teplotách.

Čím jsem se já víc smála, tím dcerka víc plakala. A pak se pláč změnil v řehot.

A kde bychom s ní asi tak měli jezdit? Ze schodů z půdy? I když, pozor, tam taky trochu občas mrzne. Vezmeme ji v létě k moři ….

Vzpomněla jsem si, jak jsem našla jednou na plavkách, a nebyl to zrovna nejlevnější model, upozornění: nesušit na přímém slunci. Mohli by je s lopatou prodávat v jednom balení: Výhodné duo pro vaši skvělou  zábavu v zimě, v létě.

Dceřin dědeček zase vytáhl na společné dovolené z batohu přístroj na měření tlaku. Takový ten náramek, co si dáte okolo zápěstí, on zabručí a ukážou se nějaká čísla. Změříme tlak medvědovi, povídá dcera za jednoho deštivého odpoledne, které nás uvěznilo v chatě. Áááá medvěd má 120 na 80. No tak to je ideální, uznale jsme pokývali hlavou.

Ukaž, vzala jsem tlakoměr, opravdu 120/80 a tep 80. To není možný … Plyšák žije!

Dcera a její otec se pochichtávali. Měřili tlak turistickým holím, dece svinuté do ruličky, hrnku na kafe, bagetě, mikině, někteří z pacientů na tom byli fakt blbě. Stačilo poťukávat na hran měřiče, tep jako tep, vyhodnotil zřejmě ve svém bakelitovém vědomí a poslušně ukázal všechny údaje.

Na nic se ukázaly být i nože/brusle, které se jako malinkaté sáňky připnou na botu. Poté, co je dítěti pracně zhruba pětadvacet minut nasazujete a zapínáte, po dvanácti vteřinách jízdy spadnou. 

Anebo můj příbuzný - léta polyká léky proti srdečním potížím včetně infarktu. Protože jsem vášnivou čtenářkou příbalových letáků, začetla jsem se jednou i do toho jeho. Nežádoucí účinky, stálo tam, infarkt myokardu … (nekamenujte mě zdravotníci, já vím, medicína je obor složitý a do příbalových letáků se píše ledacos, vlastně se divím, že u vitamínu C jsem ještě nenašla upozornění, že po něm hrozí kurděje).     

Zkrátka divných věcí, co se tváří důležitě a funkčně, se nabízí spousta. Čas od času jim taky věřím, podlehnu, řídím se jimi. A pak si připadám jako pitomec.

Tak jsem si onehdy řekla, koupím nějakou úplnou ptákovinu, kravinu beze smyslu a užitku, na první pohled velekrám. V zásilkovém katalogu, které bývají takových velekrámů plné,  jsem si vyhlídla dráty zakončené kuličkami na tyčce, které mají sloužit k masáži hlavy. To je ono, jedna z nepřekonatelných volovin.

Máme ji doma. Dost příjemně šimrá na hlavě. Áááách.