Svět se zbláznil, bez Obamy, bez Paroubka …

Zimní pneumatiky gumujou silnici. Žádnej div, dvacet nad nulou. Mám ráda teplý dny na začátku jara. Jsou jako první pusa. Hladová, nejistá. Po ní rozpaky. A taky tušení, že to bude třeba čím dál lepší. Horký.

Naskoč do auta, jedeme do servisu, říkám dceři a kutálím letní kola k autu.

Tak si můžete najet, povídá obsluha. Zastavila jsem před vedlejším boxem a zezadu mě ucpalo jiný auto.

Vytočíte to? Chcete, já vám, couvnu, nabízí jeho majitel.

Neee, to zvládnu.

Potí se mi ruce, neudělej ze sebe blbce. Mám je zamotaný do volantu, ale dobrý. Auto se přehouplo přes železný patky.

Fakt už je jaro. Nebo spíš léto, dneska.

Mami, pojď zastavíme chvíli u rybníka, povídá dcera na cestě zpátky.

No vlastně, proč ne.

Budeme tam házet kameny, jo.

Teď to nejde, tamhle jsou rybáři, rušily bychom je.

Jéé rybáři.

Sedáme na lavičku a za stromem je pozorujeme. Dva chlápci, čtyři pruty, žádná ryba.

A mami, kdy něco konečně chytěj?  

Trpělivost, holčičko.

Sedíme a vyhřejváme se na sluníčku jako kočky. Víme, že poslouchat se nemá, ale posloucháme.

A víš, že von to nějak vovoňoval. A ty potvory na to vovoněný šly jak divý. Von tam snad míchá ňákou vanilku nebo co.

A hele, víš, že na tmavý jdou spíš než na světlý, no fakt.

A hele, sem čet, v Austrálii se přemnožili kapři. A tak voni, že je vyhuběj. Udělali deset nádrží a do každý dali různý návnady. A nic, voni to nežrali. A zkoušeli fakt různý. Až pak tam do jedný někdo omylem vylil lógr vod kafe a kapři se mohli zbláznit. Takže na tmavý dou.

Mami, tak kdy už něco chytěj, já chci vidět rybu.

Koukej támhle na kachny.

To je nuda, pojď se podívat, co to tam maj za věci.

Jdi sama, nech mě hřát, prosím. Jen nespadni do vody.

Mami, mami, už vím, proč žádnou nechytili. Chichi. Maj světlý žrádlo. Chichi, takový světlý kuličky. Se pojď podívat.

To už fakt musím.

No jo, světlý kuličky … Smějeme se.

Nádhera, jen tak sedět. A poslouchat jak zabrzdí o vodu kačena. Jak spadne do vody kamínek odstřelenej od boty. Plamb. Jak zašustí větve.

Jak si ti dva povídají. Jak neříkají Obama, krize, Paroubek, prsa, Mesárošová, Topolánek, nerv, Klaus, summit, odbory, Tlustý, vířivka, děvka, Kubice, Brusel, volby, radar, Pomeje, Bartošová, poplatky, nemocnice, preference …

Tak balíme, je dvanáct, povídá ten starší v zelenejch gumákách a máchne rukou směrem k modrýmu nebi. No, pocem, hele netopejr, v pravý poledne, svět se zbláznil.

Jo, chlapi, kéž by se takhle zbláznil.