Uzávěrka je hnusný slovo. Znamená, že musím odevzdat několik set slov nebo tisíc znaků přesně v minutě, kdy jsem se teprve podepsala a vymyslela titulek.
Vždycky se nejdřív podepíšu a vymyslím titulek. Uklidňuje mě, když vidím na stránce v počítači tolik písmen ...
Přesně v týhle minutě je uzávěrka. Nemůžu najít ani podpis, ani titulek, ani celej text. Pitomej notebook. Brouzdám historií sem a tam jako pan Brouček. A nic. Niiic.
Panika povolena nanejvýš šest, no osm minut …, první bod krizovýho plánu.
Prolamuju prsty nad klávesnicí, klap, klap, klap … pěkně od začátku. K čertu s podpisem a titulkem …
Zvoní telefon. Kamarádka pláče, že se zamilovala a rozvádí se.
Počkej a do koho?
Do italskýho trenéra lyžování.
Ajo.
A ví to?
Zatím ještě ne.
Chudák Pepa.
Ale ten už to ví, Pepa, ale Alberto to ještě neví …
Ajo.
Kroutím hlavou jako sova pálená. Ale úplně pitomá.
Zavolám později, ano, asi to nebude tak horký?
Klap, klap, klap ….
Mamí, já mám hlad.
Půl dvanáctý, prokrista, musím uvařit aspoň polívku.
Klap, klap, klap …proboha, připálila jsem polívku. Kdo může připálit polívku? Idiot může připálit polívku …
Mamí, co to tady tak smrdí.
Polívka.
Polívka smrdí?
Někdy ano.
Klap, klap, klap …
Zvonek, tentokrát u dveří. Rodiče.
Spááása.
Uvaříte polívku? Prosím …
Klap, klap, klap …
Mamí, já mám v nose korálek.
Prosím?
Dala jsem si do nosu korálek.
Kec…, tedy, vymejšlí si, směje se dceřin děda, vždyť na ni celou dobu koukám.
Dcera je třeskutě pravdomluvná, od narození.
Nekecám!
Ukaž. Nic nevidím.
Byl hodně malej, víš.
Proč si dáváš do nosu korálek?
Nevím.
Tak na pohotovost!
Prosím tě, nešil, nic tam nemá.
Má … Jedeme.
Byl tam. Korálek.
Klap, klap, klap, klap, klap, klap, kláááp
Zvoní telefon. Dneska to nemusíš odevzdávat, stačí až za týden, přišlo jiný, aktuální téma.
Ajo.
Koukám na korálek, v nemocnici mi ho dali. Prej je pěknej průšvih, když se v noci vdechne.
Tak snad smát, ne?
