Věční pocestní
Chtěla jsem být učitelka. Sen malý holky, co čmárala sousedovi po garáži křídou rovnice. Neotevřeli můj obor. A co, řekla jsem, učit můžu i jako národohospodář. Urputně jsem objížděla všechny střední školy v okolí: vemte mě od září, mám diplom. Jen krčili rameny (sláva, adolescenti zůstali naživu a v blázinci jedno volné místo …). A pak ve školním bufetu, kde nabízeli na jídelním lístku brr kaši a br. salyt (fakt to tam tak bylo), mi kamarád Pavel povídá: hele tamhle na nástěnce visí, že hledaj redaktorku do nějakýho ekonomickýho týdeníku. Teda už nevisí, já jsem ti to strhnul, abys to měla sama …
Redaktorku, jo?
No. Lepší než úča, pokrčil nos.
Strčila jsem papírek do kapsy, chlape, pojď na jedno k Dobrušskejm.
Zežmoulaný lístek jsem za pár dnů z kapsy vytáhla. Díky, Pavle …
Stála jsem v zácpě na Nuseláku, volal mi táta. Jak se máš?
Až na tu kolonu, jsem šťastná, šťastná … Krásnej den, jedu ke koním, všechno konečně klape.
Za několik hodin už jsem neměla ani jednu slzu. A slovo šťastná ode mě od té doby nikdo neslyšel. (Směju se, že ten, kdo ho ze mě vymáčkne, dostane půl království.)
Na seně leželo hříbě. Veterinář, krásnej chlap to byl, kroutil hlavou, nedá se nic dělat, zlomená noha.
Viděla jsem ho umřít, stejně jako předtím narodit se.
Když ho tahal z kobyly ven, dokonalé tělo, co se vzápětí postavilo na nohy, napadlo mě, že se možná Darwin strašně mýlil. A když tam pak zbyly jen svaly a kůže a už nic, na místě, kde ještě před chvílí bylo všechno, byla jsem si jistá.
Pomyslela jsem si, život nebude sranda, holka.
A pak, hodně let na to, jsem stála na nemocniční chodbě. Úplná banalita, říkali všichni. Ve vrátnici to dělají. Telefonovala jsem, všechno dobře dopadlo, jedeme domů.
A pak jsem tam pořád stála. A slzy znovu nebyly. Vyschly už ve mně. Prázdnoprázdná bezmoc, studna, ve které nezbyla molekula vody, jen temno. Zoufalství dostalo tělo.
Že je peklo kvílení a žár? Nemyslím …
Nejbližšího člověka odvezli. Dvacet minut. Bude to trvat dvacet minut, volali odpověď na moje: kdy se vrátí?
Hodina a půl.
Dívala jsem se na kličku velkého okna. V hlavě filmová smyčka, vezmi, otevři, skoč ze studny do světla …
Takové rouhání.
Vzpomínám na jednu lásku. Náhoda. Kamarádi povídali, přijeď si pokecat. Seděl tam. Jejich kamarád. Nepamatovala jsem si, jak vypadal. Byl milý. Ptal se, nešla bys někam. Kývla jsem, fajn.
Nemám co dělat, říkala jsem kamarádce a malovala si řasy. Večer pak jen pokrčila rameny, jo, docela dobrý to bylo.
Jenže, za pár týdnů to vůbec nebylo docela dobrý. Věděla jsem, že je to ono. Přesně to ono.
Shodil plášť a já uviděla světlo. Dlouho jsem se nemohla toho světla zbavit. I když už bylo daleko jako Země od Pluta.
Šedí pocestní mají různé tváře.
Objeví se jako zkušenost, která zlomí, zničí, podupe a po čase nezbývá než říct jen, děkuju, upřímně děkuju …
Jako bezvýznamná chvíle, která drtí vnitřnosti do závratě.
Jako lidi, kteří jsou nejdřív třeba jen kabátem s divnými knoflíky, fotkou z prázdnin, řádkou v novinách, vyprávěním, větou v internetové diskusi, očima, co zavadí o oči …
Věční pocestní.
Klára Mandausová
Duše z vosku
Na šest set tisíc lidí v Česku pravidelně zobe antidepresiva. Dalším desítkám tisíc se válejí po kabelkách a šuplících „antiúzkostliva“, neuroly, lexauriny a spol. Omlouvá se to dobou, žijeme prý ve stresu, ve zrychleném čase, kde se musí pracovat víc, aby se vlastnilo víc, vylézt výš, vyskočit výš, dosáhnout výš a vypadat nej. Vyrobit supervýkonnou superbezchybnou bytost. Jen ta má totiž šanci, říká se, a proto ta kvanta chemie.
Klára Mandausová
Moje medaile
Kdybych byla prezidentka, vyznamenala bych Radku, Ludmilu, Josefa, Aloise, skupinu Nirvana, Viggo Mortensena, Mr. Beana a pochopitelně dceru, muže, maminku, tatínka, babičku, dědečka. S prázdnou by neodešli kočky Ronďa a Hruška, psi Frodo a Cony a osmáci Jacuše a Maluše. Všichni si totiž medaili rozhodně zaslouží.
Klára Mandausová
Kam se poděla ženskost
Říkala mi onehdy velmi milá a hezká slečna, „nebudu si přeci kupovat boty, protože nějak vypadají. Rozhoduje, jestli se mi v nich dobře chodí. Fakt mi jedno, jestli se zrovna nosí. Nechci bejt jako spolužačky, který se potácí na podpatcích tak, že z nich málem spadnou, a výstřihem je jim vidět až na kolena.“ V duchu jsem zatleskala. „Je přeci důležitý, jaká jsem, ne co mám na sobě,“ dodala větu jako z motivační knihy. Pravdu máš děvče, pomyslela jsem si. Jenže...
Klára Mandausová
Muži a muži
Existují muži, kteří vám do rána dokážou vysvětlovat, cože chtěl vlastně Nietzsche říct. Vypijí u toho tři litry červeného, v mezičase při otevírání lahve popíšou rozdíl mezi neřízeným vinným kvašením, jen tak mimoděk precizně rozeberou důvody vašeho včerejšího neúspěchu při pracovní prezentaci a navrch přidají radu hodnou promovaného terapeuta. Jsou muži, kteří vás vezmou okolo ramen, položí vám prst pusu, řeknou pssst, bude dobře a konají.
Klára Mandausová
Paragrafy zdravého rozumu
Nejspíš dostanu od právně vzdělaných přes prsty. Ať. Paragrafy by měly souznít se zdravým rozumem. A v některých případech by onen rozum měl mít jednoznačně navrch. Kauza H-Systém je podle mého přesně takový případ.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Sledujeme online Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Novorossijsk a další přístavní město...
Muž utekl z hořícího bytu na balkon, hasiči ho dostali dolů po žebříku
Nečekaný budíček měli dnes kolem páté hodiny ráno lidé z třípatrového bytového domu v Březové na...
Fingerland: Izrael se bojí, že zabředl do válečného patu. Neví, jak z toho ven
Vysíláme Válka o Gazu může skončit patem a zároveň se blíží konec premiéra Benjamina Netanjahua. V Rozstřelu...
Hádka o školních absencích skončila vraždou v rodině, hoch za ni dostal 7 let
Ve čtvrtek u Krajského soudu v Liberci při neveřejném jednání padl sedmiletý rozsudek nad mladíkem,...
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x